Hudební psychologie - 21. díl - Hudba jakožto mediální sdělení Jak je jednoduché do hudby ukrýt podtext a „zmanipulovat“ tak fanoušky
Už víme, že existuje konstrukt, kterému říkáme producentský záměr. Může se různou měrou shodovat se záměrem autora, ale také se může zcela lišit. Již v této úrovni vidíme mediální sdělení, které má konkrétní cíl a více úrovní. V době konspirativních teorií se neubráníme zkoumavému vhledu pod povrch hudby. Může nám to být jedno, nebo se vrhneme na hudební detektivku. Lid si přeje být klamán, zní už od antiky. Je pravda to, co si myslíme, že je pravda, nebo jsme schopni skutečnou pravdu rozpoznat a přijmout? Fanouška často jistá rozporuplnost a neuchopitelnost hvězd magicky přitahuje. Každá hudba obsahuje více úrovní sdělení.
Hudební část primárně určuje žánr, ve kterém se nacházíme. Jednotlivé hudební složky - melodie, harmonie, rytmus, forma, aranžmá atd. - mohou tvořit více méně kompaktní celek. Nastupuje primární estetický soud - líbí, nelíbí -, pokud jde o novinku, kterou slyšíme poprvé. S tím zároveň působí emoční sdělení. Je přítomné vždy. Jeho kvalita se může polárně lišit. V jedné písni může dojít i k několika změnám nálad. Souběžně vnímáme i uměleckou úroveň specifickým způsobem, podle toho, jak jsme zaměření a jaká je naše posluchačská zkušenost, a to kvalitou i množstvím. Sdělení je mnohovrstevnaté a komplexní, neboť takové je i lidské vnímání. Bavíme se zatím pouze o hudební části písně. S textem je to podobné. Disponujeme širokou škálou možností. Textová část písně ladí s hudbou a vzájemně se potencují. Jindy jde text zcela jinudy a vytváří kontrapunkt k hudbě. Možné jsou i kombinace a náhlé zvraty. Známe i případy, ve kterých jde o promyšlenou provokaci, která má nažhavit a v extrémních případech vyvolat i pocit hnusu. Další možností je proklamace a záměrná manipulace. O tu ovšem jde takřka vždy. Písně slouží i k politické agitaci. Z minulého režimu si pamatuji bezpočet takových písní. Často to byla velice kvalitní hudební díla, bohužel opatřená ideologickým textem. Zajisté se to samé děje i dnes. Podívejte se na filmovou produkci USA. Je jednoduché vysledovat ideologický rozměr většiny filmů. V hudbě je to podobné. Punk byl, a možná ještě je, vyloženě protestující vůči globálnímu systému.
Každý autor chce do textu písně vložit své sdělení. Jaké bude, to vyplyne od záměru. Nedělejme si iluze, že existují pouze počestné a etické pohnutky. Autoři se chtějí prosadit, chtějí zaujmout určitý segment posluchačského trhu. Fanoušci chtějí slyšet konkrétní slogany a názory svých idolů. Mají potřebu se identifikovat, to platí stále. Mediální sdělení v hudbě tedy k písním patří, bez něho by to ani nemělo smysl. Myslím, že ani není příliš velký důvod se tímto fenoménem zabývat. Rockové kapely většinou chtějí být osobité a alespoň zpočátku nezávislé. V pop music je to zajisté jinak. Jak napsat text, aby fungoval určitým způsobem, je popsáno v literatuře. Míra stylizovaných i falešných emocí v hudbě, v textu, ale i v projevu zpěváka je přítomná vždy. Vyváženost složek zvyšuje účinnost písničky. Autor nemá vždy plnou nálož citů a ne všechny texty se povedou. Často slyšíme i úplné banality. Politická a reklamní proklamace bývá též přítomná. Vadí nám to? Chceme to zkoumat, nebo poslouchat a užívat si hudbu oblíbené kapely či interpreta? Každý nechť si zvolí svůj posluchačský model. Naštěstí to tak děláme ve většině případů, jinak by hudební showbyznys nefungoval.
Děkujeme za tip čtenářce: Barboře Aulehlové
