diagnóza: jazzová dvanáctka
Zdravím Vás. Dnes se po Radimovi Hladíkovi (minulý díl), podíváme na další, dá se říci, legendu české kytary, Luboše Andršta. Jeho jméno je spojováno především s blues a jazzem, i když jeho záběr je samozřejmě daleko širší. Jeho kapelu Luboš Andršt Blues Band můžete vidět v klubech po celé ČR, spolupracoval také například s M. Prokopem, M. Kratochvílem (jazz Q), J. Stivínem, E. Viklickým, B. B. Kingem a dalšími (více na www.lubosandrst.cz). Zapomenout bych určitě neměl na jeho rozsáhlou publikační činnost. Aspoň jeden díl z jeho knih Jazz, Rock, Blues vlastní, myslím, každý kytarista v této zemi. Ostatně ten úplně první díl vydaný v roce 1988 u Supraphonu byla jediná dostupná literatura, která se dala tady sehnat. Díky za ni!!! Jako ukázku jeho hry jsem vybral sólo na první chorus „dvanáctky“ z písně Latin Boogie vydané na CD Luboš Andršt Blues Band Feat. Ignatz Netzer and Tonya Graves v roce 1996. Na této ukázce si můžeme ukázat Lubošův přístup k improvizaci na jazzovou dvanáctku, pro bluesmana či jazzmana jednu z nejdůležitějších forem.
Latin Boogie – sólo
Část sóla, kterou jsem vybral, je hraná do „dvanáctky“ v Bb. Dvanáctce, kterou zde vidíme, se někdy taky říká jazzová a určitě jste si už všimli rozdílů (přidaných akordických funkcí), které máme oproti jednoduché bluesové dvanáctce, kde se nám obvykle střídají pouze tónika, subdominanta a dominanta. K podrobnějšímu k rozboru jazzové dvanáctky se v nějakém dalším díle určitě dostaneme. Ale teď už tedy v vlastnímu sólu.
Sólo nám začíná v předtaktí typickou bluesovou frází v Bb bluesové stupnici (bluesová pentatonika), která končí na první době prvního taktu (akord Bb7, vytažení malé tercie na velkou, tedy tóny db na d). Pro ty z vás, kteří ještě tápou v tom, jaký akord má jaké intervaly či tóny, se Bb7 skládá z primy bb, velké neboli durová tercie d, čisté kvinty f a malé septimy ab. Posloucháme a hrajeme tedy dál. Následuje druhý takt, a to subdominanta Eb7. Na ní slyšíme opět Bb bluesovou pentatoniku (bb, db, eb, e, f, ab), což je mollová pentatonika s přidaným tzv. blue tónem – zvětšenou kvartou – v našem případě tónem e. Ten nám svírá s akordem Eb7, do kterého ji Luboš použil, interval 2b nebo 9b, což vytváří velmi hezké napětí. Tento model můžeme slyšet v blues velmi často. Na třetí a čtvrté době téhož taktu slyšíme rozklad akordu Bbm, který z této pentatoniky můžeme vytvořit. V této chvíli se vracíme na dva takty zpět do tóniky. První takt máme prázdný, ve druhém se nám akord Bb7 alteruje na Bb7/9#. Do něj hraje Luboš velmi hezkou frázi, vytvořenou z tzv. alterované stupnice. Tu najdeme na sedmém stupni melodické stupnice moll. V našem případě tedy Bb alterovaná – sedmý stupeň b moll melodické. Alterovaná stupnice má intervaly 1, 2 b nebo 9b, malá 3 nebo 9#, 3, 4# nebo 5b nebo 11#, 5# nebo 13b a malá 7. V tónech je to pro nás b b, b, d b, d, e, g b, a b. Pojďme se ještě podívat na jednotlivé intervaly (samozřejmě vůči akordu Bb7/9#) v této frázi. Začínáme základním tónem, následuje zvětšená kvinta 5#, dále durová tercie, opět prima, dále malá tercie nebo taky zvetšená nóna (9#), dále malá sekunda nebo také zmenšená devítka (9b). V sextole na třetí době pak máme základní tón s malou sekundou a končíme malou septimou, tónem ab. V této chvíli se nám fráze krásně, téměř čítankově, přes půltón pojí s další frází, která začíná tónem g, což je velká tercie do akordu Eb7, na který se mění harmonie. Zde použité tóny můžeme chápat jako mixolydickou stupnici (pátý stupeň diatonické stupnice). Luboš zde používá akordické tóny tercii, kvintu, septimu a přidaná je tenze – sexta (tón c). Další akord, to už jsme v šestém taktu, je E dim. Ten můžeme chápat jako obrat akordu Eb7/9b. Takže nám vlastně pořád zůstává Eb7 pouze se zmenšenou nónou (9b). Jen pro pořádek: Eb7 má tóny eb, g, bb, db, když k tomu přidám ještě onu 9 b (e) a dáme pryč základní tón, zbyde nám g, bb, db, e, což je akord G dim a nebo taky E dim. Fráze do něj pokračuje z minulého taktu a určitě za povšimnutí stojí její konec, kdy nám zazní osvědčený bluesový postup – blue tón (malá tercie, v našem případě gb) – následuje durová tercie g a končíme na kvintě bb. Nyní se vracíme na jeden takt do tóniky Bb. Zde máme osminovou frázi, kterou můžeme chápat jako Bb mixolydickou s průchodným tónem a, což je velká septima. K ní můžeme přistoupit také jako k dalšímu bluesovému tónu. Po ní slyšíme ještě ab (malou septimu) a sextu g. Tato fráze nám krásně a plynule přechází do dalšího taktu, kde máme v harmonii durovou dominantu se zvětšenou kvintou G7/5#. Do ní hraje Luboš čítankově V. modus c moll harmonické stupnice, tzv. španělskou stupnici. Harmonie nám totiž pokračuje do Cm, a tak G7/5# chápeme na chvíli jako durovou dominantu směřující do mollové tóniky (Cm). Osmý takt máme tedy akord Cm, do nějž slyšíme rozklad akordu Ebmaj. Fráze pak přechází přes průchodný tón c# do devátého taktu, kde máme v harmonii akord F13. Zde sólo pokračuje krásnou bluesovou frází složenou ze sexty základního tónu a pak v triolách slyšíme zvětšenou kvintu, sextu a základní tón. V jedenáctém taktu se nám střídají akordy G7/5# a C7 a končíme C7 a F7. Tím nám našeho dvanáctitaktové kolečko končí. Zkuste se sami podívat na další chorus a udělejte si podobný rozbor nebo aspoň sólo stáhněte a naučte se jej. Procvičíte si tím sluch, frázování a třeba vás můžou Lubošovy postupy inspirovat či posunout dál. Mně osobně se na Lubošově hře vždycky líbila její čitelnost, srozumitelnost a jakýsi řád v hraní. Každá fráze má smysl a zapadá do celkového feelingu skladby.
Diagnoza
Zde máme k nahlédnutí jeden z mnoha způsobů, jak improvizaci do dvanáctky pojmout. Samozřejmě, dřív než začnete s vlastním sólováním, naučte se a ujasněte si všechny akordy a vztahy mezi nimi. Určitě doporučuji zkoušet vše ve všech tóninách a začal bych raději v pomalejších tempech. Přeji hodně úspěchů a Lubošovi děkuji za poskytnuté materiály.
