Zakk Wylde/Ozzy Osbourne – Facing Hell
diagnóza: „Zakk“
Zdravím vás. Tento díl poněkud přitvrdíme a na vaše četná přání se podíváme na bezpochyby jednoho z nevýraznějších rockových kytaristů současnosti – Zakka Wylda. Zakk patří bezpochyby mezi ty hráče, které rozpoznáte během několika tónů. Skvělý tón, výborný zvuk, velmi výrazné vibrato a obrovská energie, se kterou hraje, z Wylda dělají opravdu světového a jedinečného hráče. V jeho hře příliš nenajdete propracované a převratné melodie a harmonie, velké novátorství, či alternativní přístupy. Zakk přistupuje ke hře s určitým řekněme „tahem na branku“, ale i s poměrně malým tónovým materiálem (povětšinou pentatonické stupnice) dodá hudbě, kterou hraje, velkou přesvědčivost, energii a feelling. Jako ukázku jeho hry jsem vybral sólo z písně Facing Hell, která vyšla v roce 2001 na desce Ozzyho Osbourna Down to Earth.
Facing Hell – sólo
Celé sólo jsem zapsal v tónině d moll tak, jak se hraje na hmatníku, a v této tónině si jej budeme i rozebírat. Na nahrávce však slyšíte db moll. Důvod je jednoduchý, celá kytara je podladěna o půltón dolů. Takže pokud si budete chtít hrát sólo s nahrávkou, každou strunu o půl tónu podlaďte (Eb, Ab ,db ,gb, bb, eb1). Další podladění u této skladby je třeba udělat se strunou E a sice o celý tón dolů na D (při podladění celého nástroje o půl tonu dolů pochopitelně tón Eb na Db). Tak, a teď už samotné sólo. Joooo, vlastně, nezapomeňte na wah pedál, Zakk ho využívá s velkou oblibou a ani zde tomu není jinak.
Na prvních 4 taktech se v harmonii střídají vždy po jednom taktu tzv. power chordy D5, Eb5, C5 a D5. Co je a čemu se říká power chord? Je to vlastně označení, které se začalo nedávno používat pro akord, jemuž chybí tercie, hrají se tedy jen intervaly kvinty (někdy se ještě přidá oktáva).
Sólo začíná vytažením tónu c na zakládaní tón d a následným „zakkovským vibratem“. Za ním následuje na poslední šestnáctce druhé doby jednoduchý lick v d moll pentatonické stupnici (d, f, g, a, c). V této to stupnice je zahráno celé Zakkovo sólo. V dalších třech taktech máme téměř klasický rockový, tisíckrát podobně obehraný (ale stále funguje:-)) běh v sextolách, opět v d moll pentatonice. Na akord C5 (3. takt) nám navíc ještě přibývá bluesový tón ab. Ten můžeme chápat jako součást bluesové d moll pentatoniky (d, f, g, ab, a, c). Vůči akordu C5 (v harmonii) nám onen tón ab svírá interval zmenšené kvinty. Dalších 8 taktů je harmonicky stejných jako první čtyřtaktí, takže dvakrát za sebou sled akordů D5, Eb5, C5 a D5. D moll pentatonika stále zůstává a za povšimnutí rozhodně stojí opravdu skvělá práce s vytahováním/ohýbáním tonů a vibratem (např. trioly v 9. taktu, nebo 13.–14. takt). Poslední čtyři takty jsou pak ve znamení úvodního kytarového riffu. Zde se střídají kila D5 Ab5 | D5 G5 F5 | D5 Ab5 | D5 G5 F5 (viz notový zápis). Zde chodí Zakk po jednotlivých akordech harmonie. Když se na to podíváme jako na stupnici, jde opět o d moll bluesovou pentatoniku.
Diagnóza
Pokud máte rádi, rádi hrajete nebo rádi posloucháte tento styl muziky, věřím, že právě Zakkovo sólo by vám mohlo udělat radost, a určitě doporučuji se ho aspoň částečně naučit. Dobré zvládnutí pentatonické stupnice, určitá technická zdatnost, dobrá práce s tónem (vytahovaní, vibrato...), energie a koneckonců dobrý zvuk by měli patřit k přirozeným vlastnostem každého pořádného rockera. A Zakk jím je se vším všudy na sto procent! Přeji hodně úspěchů!n
