Diagnóza: "blues nemusí být jen dvanáctka"
Vítam vás, všechny příznivce této naší malé teoretické dílny, a přeji hezký úspěšný nový rok. V době, kdy píšu tento článek, je právě 1. ledna 2008 asi 14 h, po Silvestru, hlava se mi chce rozskočit - však to asi znáte. Finové mají pro tento stav úžasný název "krapula". V tom slovu je přesně obsaženo, jak člověku po několika panácích může být :-) Projížděl jsem cédéčka a přemýšlel, jakého kytaristu či jakou píseň pro tento díl vybrat. Zastavil jsem se u kytaristy, který inspiroval a díky bohu ještě inspiruje tisíce hudebníků všech žánrů na celém světě. Kytaristu, z jehož tónu naskakuje husí kůže a jeho frázovaní se vryje pod kůži tak, že je chcete slyšet znova a znova. Když začala s Jeffova alba Who Else! hrát třetí píseň Brush with the Blues, bylo rozhodnuto. Píseň totiž přesně odráží můj kocovinový, tedy "krápulový" stav :-) Takže, milí patologové, pro dnešek Mr. Jeff Beck a jeho úžasná skladba Brush with the Blues.
Co je dvanáctka, případně šestnáctka
Tento díl odlehčím od těžkých teoretických rozborů. Jen tak se budeme kochat Jeffovou hrou a skladbou, na které si zopakujeme či ukážeme pár základních a velmi důležitých pojmů. Podíváme se na jeden velmi používaný výraz z hudebního názvosloví - bluesovou dvanáctku. Tento výraz v sobě nenese informaci o tom, kolik stupňů má pivo, které točí v místním bluesovém klubu, dokonce ani neoznačuje členku dětského zboru Bluesini di Praga, a dokonce ani počet akordů, které musíte odehrát během písně. Bluesová dvanáctka je označení specifické jednoduché hudební formy, kdy hrajeme 12 taktů (někdy laicky řečeno bluesové kolečko), ve kterých jsou akordy v předem daném harmonickém vztahu. Po těchto 12 taktech se většinou vše několikrát opakuje. V praxi to znamená, že si dva zkušenější hráči řeknou, že budou hrát bluesovou dvanáctku například v F a je všem jasné, co se přesně v harmonii a v každém taktu bude dít. Dvanáctku můžeme hrát buď velmi jednoduchým způsobem, kdy využíváme pouze tři základní harmonické funkce, a to tóniku, subdominantu a dominantu (obr. 1). Nebo můžeme jednotlivé takty harmonicky zahustit, a pak může dvanáctka vypadat trochu jinak (obr. 2). Mnoho hudebníků si samozřejmě různě dvanáctky upravuje, ale charakter či harmonické vztahy pořád zůstávají a vycházejí z našeho prvního příkladu základní dvanáctitaktové formy. Často se ale stává, a to je i případ Jeffovy písně, že se přidají (někdy i uberou) takty a může pak vzniknout třeba tzv. čtrnáctka (14taktová forma) či například šestnáctka (16taktová forma), jako třeba u velmi známé písně Watermelon Man Herbieho Hancocka.
Brush with the Blues
V zápisu, který je zde k dispozici, najdete zapsanou formu celé písně. Jde tedy o kolečko bluesové čtrnáctitaktové formy, do které hraje úžasně Jeff téma skladby. Jeff podlaďuje poměrně často kytaru o půl tónu dolů a je tomu tak i v tomto případě. Akordové značky jsem ale napsal tak, jak se hrají na kytaře. To znamená , že pokud si budete chtít hrát z not s nahrávkou, podlaďte nástroj o půl tónů níž (eb, bb, gb, Db, Ab, Eb). Pro zjednodušení se budeme tedy bavit o skladbě, tak jak je zapsaná- to znamená bez podladění.
Pro lepší pochopení a orientaci ve formě si můžete vypsat jednotlivé takty zvlášť na papír vždy po čtyřech taktech na řádek. Snadno se pak v celé formě zorientujete. Prvních osm taktů je v podstatě střídání mollové tóniky Bm a subdominanty E7. V devátém taktu se přechází na dominantu F?, která trvá přes dva takty, potom zpět do toniky Bm, která se uprostřed taktu mění na B dur. Dále následuje akord C, ten můžeme chápat jako náhradu za dominantu (F?, tzv. tritonová příbuznost, určitě se k ní někdy dostaneme), a končíme subdominantou E7.
Co se týče vlastního tématu a vlastně i celého sóla (viz nahrávka), určitě si všimněte především Jeffova výborného frázovaní a feelingu. Výborně jde určitě slyšet skvělá práce s pentatonikou v kombibaci s tzv. approach notes (viz Hudební patologie, Muzikus 5/2007). Myslím, že vás hrát tohle téma bude bavit.
Diagnóza
Bluesovou dvanáctku, pokud do ní chcete improvizovat, je potřeba se naučit cítit a dobře se v ní orientovat. A to tak, že si už nebudete počítat takty, kde jste, ale prostě se naučíte celou formu vnímat natolik, že byste se v ní neměli za žádných okolností ztratit. Určitě dobrým cvičení je přehrávat si celou formu pouze v hlavě bez nástroje, a nebo naopak hrát improvizaci bez doprovodu a jednotlivé takty, akordy či funkce si v hlavě přehrávat a představovat si je.
Dobré cvičení je taky postavit celou improvizaci tak, aby z ní bylo možno harmonii slyšet i bez doprovodných akordů. Určitě takto přijdete na spousty vztahů a nápadů, jak celou improvizaci pojmout. Přeji hodně úspěchů!
