Diagnóza: mollová dvanáctka
Zdravím, po minulém díle, kde jsme se podívali na ukázku Jeffa Becka, si dnes připomeneme další světovou kytarovou legendu, a to mistra B.B. Kinga. Jeho nahrávky poznáte už po prvních tónech. Tolik typické vibrato, frázovaní a tón jsou zcela nepřeslechnutelné. Pro tento díl jsem vybral jednu z nejznámějších skladeb jeho repertoáru, The Trill Is Gone. Věc, která se hraje snad na všech jamech světa a určitě se hodí ji znát. Jinak více představovat tuto ikonu blues myslím není potřeba, podíváme se rovnou na ukázku.
The Trill Is Gone
Skladba je mollová bluesová dvanáctka v h moll. Pokud se podíváme na harmonii blíže, slyšíme a vidíme na prvních čtyřech taktech tóniku Hm, v pátém taktu jdeme na čtvrtý stupeň čili subdominantu, akord Em, a pak, tak jak jsme u klasické dvanáctky zvyklí, zpět „domů“, tedy do tóniky Hm. Pokud budete někde skladbu hrát, můžete pochopitelně akordy zahustit a dodat tak výslednému zvuku více barev. Např. Hm7 či Hm9. U subdominanty Em7, Em9 nebo např. Em11 atd. Hledejte si i zajímavé obraty, tak aby doprovod byl pokud možno co nejvíce barevný. Pokračujeme dále. V devátém taktu se objevuje v harmonii šestý stupeň, tedy akord Gmaj7, který nás krásně vede do dominanty Fchar17. Ta je nejprve hraná jako Fchar17sus4 a pak tercie klesá logicky k Fchar17 (velmi častý postup). Možná bych se měl u těchto akordů malinko zastavit. Hlavně pro ty z vás, kteří nejste zvyklí na septakordy nebo je zatím nepoužíváte. Akord Gmaj7 je septakord s velkou septimou. Skládá se z tónů g-h-d a fchar1. Pro usnadnění jsem nakreslil dva nejpoužívanější hmaty tohoto akordu. Akord Fchar17sus4 je septakord pro změnu s malou septimou, ve kterém je tercie nahrazena kvartou (sus4). Bude mít tedy tony fchar1-h-cchar1-d. Posledním akordem je dominanta Fchar17. To znamená durový septakord s malou septimou (fchar1-a-cchar1-d). Jedenáctý a dvanáctý takt se vracíme zpět do tóniky Hm a celá dvanáctitaktová forma se nám začíná opakovat.
Jako ukázku sólové hry B.B. Kinga jsem zde zapsal úvodní tolik známé sólo přes prvních dvanáct taktů. Pokud se zaposloucháte do jeho hry, určitě vám nemůžou uniknout dva jeho typické výrazové prvky. Jeho výrazné vibrato (nezapisoval jsem jej do not, a tak společně s notovým zápisem použijte při nácviku určitě také nahrávku) a potom četné používání staccata (krátce zahraná nota, v notovém zápisu s tečkou nad notou). Jako hlavní tónový materiál, ze kterých skládá B.B. King své zpěvné melodické fráze přes všechny akordy, budeme potřebovat h moll pentatonickou stupnici, tedy řadu tónů h, d, e, fchar1, a, která je občas okořeněná tzv. blue tóny. Pojďme tedy alespoň letmo projet úvodních dvanáct taktů. Sólový part začíná základním tónem h, po kterém následuje hezká fráze s vytaženým tónem fchar1, která končí ve čtvrtém taktu, kde ji střídá další pentatonická fráze, tentokráte do akordu Em. Zde slyšíme bluesovou stupnici, nebo chcete-li mollovou pentatoniku, obohacenou o blue tón f. Dalším tónem navíc oproti Hm pentatonice je tón echar2, který můžeme chápat jako další blue tón k akordu Em (velká septima v šestém a sedmém taktu). V devátém taktu přichází v harmonii akord Gmaj7 a do něj B.B. King hraje opět další frázi v h moll pentatonice. Ve stejném duchu dohrává celé kolečko až do konce.
Diagnóza
V této krátké ukázce se můžete seznámit s mollovou dvanáctkou a jejími akordy. Procvičit byste si mohli h moll pentatoniku a koneckonců zkusit se naučit frázovat jako mistr bluesové kytary B.B. King. Nahrávku dobře poslouchejte a zkuste napodobit jeho vibrato, tón a feeling. Pokud s kytarou začínáte a blues se vám líbí, určitě studium a stahovaní skladeb B.B. Kinga doporučuji. Jednak pro technickou nenáročnost a hlavně z důvodů jasných, srozumitelných a zpěvných bluesových frází, které se dobře stahují a učí. No a navíc jsou velmi efektní :-).
Přeji hodně úspěchů.
