diagnóza: akordy
Zdravím, po milém díle, kde jsme se podívali na Shape of My Heart Dominica Millera, mne automaticky napadl další světový hráč, základy jehož hry jsou bezesporu stejně jako u Dominica v klasické kytaře. Tím je všemi velmi respektovaný kytarista Lee Ritenour. Jeden z nejvyhledávanějších studiových hráčů, skladatel a producent. I když jeho lásku ke klasické hudbě můžeme najít snad na všech jeho albech, jeho záběr je dnes daleko širší. Můžeme ho slyšet např. v jeho jazzových projektech či na desítkách popových či rockových CD (více info na www.leeritenour.com). Pro dnešek jsem vybral, abych tak trochu navázal na minulý díl, řekněme neoklasickou, skladbičku z CD Color Rit (1989) nazvanou Etude. Na ní si procvičíme nejen hru prsty, ale můžeme se podívat i na práci s modálními stupnicemi a akordy. Mimo jiné určitě doporučuji poslední CD Lee Ritenoura nazvané 6 String Theory, na které si pozval zhruba patnáct nejzajímavějších kytaristů současnosti. Společně s Leem tak můžete slyšet Johna Scofielda, BB Kinga, Stevea Lukathera, Keb’a Mo’a, Guntera Govana, Joea Bonamasu a další.
Poslech
Fonetický přepis
Lee Ritenour - Etude
Celá skladba začíná rubatovým intrem, po kterém začne vlastní téma skladby (cca 0:58), jehož první část tady máme zapsanou v notách a jenž bude předmětem dnešní pitevny.
Celá skladba je v tónině D dur (dva křížky v předznamenání). Téma nám začíná od čtvrtého stupně, tedy akordem G (můžeme chápat i jako G lydickou stupnici), za ním následuje akord A a Bm. Celý, řekněme riff, končí krásně znějícím mollovým akordem Em11 (jedenáctka je tón a) a šestnáctinovým během s využitím prázdných strun e, h v D dur nebo chcete-li G lydická (pozpátku). Motiv z prvního taktu se nám s malými obměnami opakuje ve třetím taktu, na jehož konci slyšíme akord A6 (sexta tón fchar1). Celý motiv je zakončen akordy Fchar1m7, Em7 a A9 s vynechanou tercií. Krom vlastního hezkého rytmického cítění tohoto motivku nebo riffu doporučuji si všimnout využití prázdných strun v akordech, které dají výslednému zvuku určitou plnost, tím jak nám krásně přeznívají až do dalšího akordu. Pokud tedy máte mezery v akordech s využitím prázdných strun, určitě se je doučte. Pokračujeme tedy dále, v pátém a šestém taktu slyšíme rozklad akordu Dsus2 (sus2 - náhrada tercie sekundou, tedy v našem případě tónu fchar1 za e). Prázdná struna d nám hraje bas a opět krásně přeznívá přes rozklad akordu - hezké cvičení na prsty pravé ruky :-) Na poslední době šestého taktu nám pak začíná další melodický motiv skladby osminovým zdvihem v sextách. Po celý motiv slyšíme jednoduchou basovou linku tvořenou tónem d, pod kterým hrajeme v sextách melodii. Vznikají nám tímto zajímavé lomené akordy. Melodii hrajeme nejprve v D jónském modu, který se nám mění v D mixolydický. V čem se liší tedy oba mody? Jónský mod je durový s velkou septimou. Má tóny d, e, fchar1, g, a, b cchar1, na jeho prvním stupni tedy máme akord Dmaj7, a další akordy jsou Em, Fchar1m, G, A, Bm, Cchar1m5char2. Mód mixolydický je také durový, pouze na sedmém stupni nemá velkou, ale malou septimu, tedy v d je to tón c. První stupeň je akord D7, další akordy jsou Em, Fchar1m5char2, G, Am, Bm, C). Pokud se nyní vrátíme k notovému zápisu, motiv nám začíná lomeným akordem G/D (D je bas) následuje A/D. V tuto chvíli přecházíme do mixolydického modu, akord Am/D. Po něm ještě slyšíme opět akord G/D složený tentokrát z basového tónu d a nad ním tercii b a základní tón g. V osmém taktu pokračujeme akordy D, G/A na chvíli zpět do jónské stupnice A/D, a zase mixolydická Am add9 (krásně znějící mollový akord s přidaným devátým stupněm. Melodie se nám krásně logicky rozvíjí dále. Slyšíme akord Bm po něm akord Em9 (bas se nám mění na E), následuje akord Fchar1m, který logicky padá do akordu Gmaj a celý motiv je zakončen akordem A9 bez tercie, hraným pomocí prázdných strun. V tuto chvíli se celý motiv opakuje ještě jednou. Zbytek skladby určitě doporučuji stáhnout a zapsat si ji. Přeji hodně úspěchů a věřím, že vás tato malá ukázka zase něčím inspirovala nebo poučila.
