Vážení přátelé baskytarového vesmíru, jsem rád, že vám mohu předat své rady, tipy a zkušenosti ohledně používání a uplatnění perkusních tónů hraných na baskytaru. Žáci na mých baskytarových kurzech velmi obdivují hru perkusních tónů. V praxi, a především v kapele Javory (Hana a Petr Ulrychovi), je velmi často používám. Jsou součástí kompletní rytmiky a charakteru mé hry. Perkusní tóny nádherně rytmicky tmelí celou kapelu, udávají jí tak jasný puls a logiku pevného rytmu. Kapela se tak neztrácí, obzvláště když hrajete bez bicích nástrojů, a rytmika tak v zásadě stojí právě na vás. Neustále dáváte kapele přesný puls i v drobnějších rytmických hodnotách.
Tyto tóny mají svůj charakter, nezaměnitelnou barvu a hudební půvab. Při jejich používání z vás udělají profesionálního baskytaristu a dostanou vás do úplně jiné dimenze baskytarové hry. Pojďme se tedy společně podívat, co to perkusní tóny jsou a jak se vytváří.
Perkusní tóny
Čemu tedy říkáme perkusní tóny? Jsou to všechny zvuky, které nemají určitou konkrétní výšku. Barvou zvuku a svou délkou připomínají bicí nástroje. Perkusní noty značíme namísto plné noty značkou - x (termín „perkusní tón“ zde budeme používat, i když nemá určitou výšku, ale při opakovaném poslechu můžeme jisté náznaky tónové výšky vysledovat).
A jak se vytvářejí?
1. Dlaň levé ruky přiložíte na hmatník a lehce utlumíte struny nástroje. Pravá ruka hraje normálně jako při hře znělých tónů. Nezapomeňte střídat první a druhý (i, m) prst pravé ruky! Koncept správné techniky střídání prstů pravé ruky najdete v mé publikaci Škola hry na baskytaru. Dlaň levé ruky můžete posunovat po hmatníku, bude se vám měnit barva právě hraného perkusního tónu.
Využití v praxi:
a) Těsně před hlavní znělou notou třeba prázdné struny nebo prvního prstu levé ruky (Příklad 1 - čtvrťovou notu hrajte již znělou - první prst levé ruky domáčkněte.
b) Rytmické výplně osmin nebo šestnáctin prázdných strun (Příklad 2).
c) Kombinace znělých a perkusních osmin nebo šestnáctin (Příklad 3).
2. Prsty levé ruky (i dlaní) nedomáčknete strunu. Pravá ruka trochu shora oběma prsty (označení i. m.) jemně udeří do strun. Měl by se vám ozvat pěkný ostřejší a plný zvuk připomínající zvuk bonga s charakteristickým zvukem, jako byste slyšeli písmeno T.
Využití v praxi:
a) Country, rock, bluegrass: První notu zahrajete zněle, druhou (odrážku) hrajte perkusně (Příklad 4) - bluegrass, v další ukázce (Příklad 4) - rock - najdete perkusní tón na druhé době. Zvukově obohatí a imituje úder malého bubínku bicích nástrojů.
3. Prsty levé ruky nedomáčknete strunu. Pravá ruka střídá hru prvním a druhým prstem (i, m). Struna tak nemá určenou výšku. Používáte standardní prstoklad bez domáčknutí struny a tím měníte barevné odstíny zvuku perkusních tónů. Pozor na políčka, kde se vyskytují přirozené flažolety. Perkusní zvuk jemně obohacený flažoletem se dá využít, má svůj zvláštní charakter. Barevné možnosti zvuku při hře na baskytaru jsou právě jeden z důvodů, proč na ni již třicet dva let hraji!
Využití v praxi:
Neomezeně, s citem a vždy uváženě k prospěchu hudby jako celku (Příklady 1 a 4). Uvedené techniky hry perkusních tónů můžete vzájemně kombinovat dle libosti.
Výhodou používání kombinace znělých a perkusních tónů je komplexní kontrola a přehled o hraných notách, pauzách a pomlk. Každý tón tak má svůj začátek a přesně definovaný konec. Hrajete a vytváříte ve skladbě barvu míst, kde byste normálně nehráli. Tím vyplníte prázdná místa a můžete tak obohatit celou pasáž nebo skladbu svým rytmickým pulsem. Můžete použít kombinaci části bez perkusních tónů a další část s perkusními. Třeba sloku písně hrajte bez použití perkusních tónů, do refrénu přidejte perkusní tóny. Tím se krásně kontrastním sdělením oddělí sloka od refrénu. Dbejte vždy na charakter skladby, jestli se perkusní tóny zrovna do tohoto místa hodí. Pokud ne, hrajte místo ve skladbě nebo skladbu celou bez perkusních tónů. Perkusní tóny používejte vkusně, vždy jako voňavé koření. Ze své praxe vím, že vše vychází z intuice hudebníka. Jinak vám budou znít na struně G a zcela jinak na struně E. Používám více zdobících možností a technik, ale o těch si povíme třeba v dalším dílu.
Náznakové tóny
Trochu zvláštními perkusními tóny jsou náznakové tóny, zvláštní druh staccata (hra krátce, hra odděleně). Znějí něco jako mezi perkusními a znělými tóny - melodiku tedy jakoby mají jen v náznaku. Velmi často je používám, protože umožňují nádherně provzdušnit nějakou melodickou pasáž, a ta se díky této technice provedení stává čitelnou pro posluchače, i když není hraná právě velmi nahlas. Prostě se díky „vypsanosti“ hezky objeví v plénu kapely. A vaši krásnou melodickou pasáž tak posluchači zaregistrují a náležitě ocení!
Jak se vytvářejí náznakové tóny? Je to velmi jemná technika hry, především levou rukou na hmatníku. Musíte najít ten správný moment, kdy jakoby domáčknete strunu, ale ne úplně. Něco mezi perkusním a normálním tónem. Pravá ruka hraje velmi precizně (více u kobylky) a střídá prsty i, m dle správné zásady hry pravou rukou. Nesmíte do strun bouchat, ale pěkně prsty pravé ruky přiložit a sklouznout po struně zespodu nahoru. Tato technika je velmi působivá a je typickým projevem profesionálního baskytaristy.
Pevně věřím, že vám tyto názorné příklady a rady pomohou obohatit vaši hru na baskytaru. Váš hudební projev tak získá další rozměr působivosti a profesionality. Přeji vám hodně štěstí při studiu hry perkusních tónů! Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.
