Dnešní závěrečný díl profilu Billa Bruforda přináší slíbený bonus, a to v podobě notace. Jedná se o transkripce dvou skladeb, z nichž jedna mapuje tvorbu raného období Yes, zatímco druhá je ukázkou éry vrcholné.
Beyond and before
Jedná se o první skladbu z prvního alba skupiny Yes, vydaného roku 1969 pod stručným názvem Yes. Tímto albem byla fakticky odstartována éra art-rocku, tedy stylu založeného na náročných rozsáhlých kompozicích a bohatých aranžmá.
Bicí kombinují rockovou (resp. tehdy ještě "beatovou") údernost s jazzovými postupy, což se odráží i v předehře této skladby. Základní 4/4 rytmus je prokládán drobnými obměnami, které korespondují s přiznávkami kapely, v tiché části intra je pak vokální vstup podkreslován hrou malého bubnu s obohacením na kotle, za využití šestnáctinových triol či dvaatřicetin hraných dvojkami.
Heart of the Sunrise
Zatímco předchozí skladba byla ukázkou art-rocku raného, tato kompozice představuje již vrcholný art-rock v plné kráse, tedy včetně lichých taktů i změn rytmů, konkrétně v tomto případě ze základního 12/8 taktu na vloženou vyhrávku v 7/4 a zase zpět.
Takt hlavního 12/8 motivu je dělen ve smyslu 3-3-2-2-2, nejde tedy o klasický bluesový rytmus s přiznávanou druhou a čtvrtou.
Přestože transkripce zachycuje pouze krátkou úvodní sekvenci skladby, je dobrou ukázkou Brufordova přístupu, jehož základem je originalita a vlastní neotřelé postupy. Jak dokazuje tato notace, nemusí však jít nutně o nějaké extrémní technické či rytmické ekvilibristiky. Chce to jenom styl, trochu invence a něco fantazie. Jednoduše řečeno: chce to prostě mít na to hlavu.
CAPTAIN BEYOND: I
1972, HARD ROCK, STUDIO
sestava kapely: Rod Evans - v., Larry Rheinhart - g., Lee Dorman - b., Bobby Caldwell - d.
Méně známá, avšak excelentní hardrocková nahrávka. Jakkoliv Captain Beyond nepatří mezi ta právě nejznámější jména hardrockové scény, má vazbu na kapelu, která naopak představuje v tomto směru vrchol. Tou kapelou jsou Deep Purple a tím spojovacím článkem Rod Evans, který s DP nahrál první tři alba v letech 1968-69. Poté ho nahradil Ian Gillan - a zbytek už zná asi každý. Evans se na scéně znova objevil až o dva roky později s nově vzniklou skupinou Captain Beyond, která se následně - spolu s James Gang - zařadila mezi to zřejmě nejstylovější z americké hardrockové scény.
A teď k tomu podstatnému: bicí na této nahrávce jsou opravdu pozoruhodné, a to nejen dobrým zvukem a čistou hrou, ale zejména skvěle seřízeným "předstihem". Kapela šlape jak švýcarský orloj poháněný však motorem pravého amerického dragsteru, bonusem pak je příležitostné využití lichých taktů, několik brejků ve stylu Buddyho Riche a konečně i velmi vkusné začlenění perkusí.
