Přestože v 70. letech měla bicí souprava jako nástroj již velmi ustálenou podobu a novinky byly povětšinou žánrovou záležitostí, John Bonham dokázal svým nezaměnitelným stylem hry navždy změnit svět bicí soupravy.
„Siloví” (ale také „přetechnizovaní” a „univerzální”) hráči jsou mnohdy spojováni se špatným feelem, jejich doprovody postrádají tanečnost a především potřebný tah. Silou úderu, hlasitostí či
oslňující technickou výbavou dohání svůj nepřesný timing, neporozumění danému žánru atd. Tito bubeníci často nevidí souvislost mezi rockovou a taneční populární hudbou jako je swing nebo r'n'b. John Bonham, vychovaný v hudbě padesátých let dokázal spojit taneční charakter rhytm and bluesových doprovodů s obrovskou silou a hlasitostí. Jeho hra byla neskutečně silová, ale přitom neztrácela lehkost, nadhled a měla ohromný puls, podobný four on the floor swingových hráčů, tak typický pro taneční hudbu. To je slyšet ve všech skladbách Led Zeppelin. Příkladem za všechny nechť je legendární doprovod v Good Times, Bad Times, skladbě otevírající jejich debutové album z roku 1969. Posluchač si kromě skálopevného groovu může všimnout i velmi precizní techniky hry na velký buben, kterou Bonham disponoval.
S Bonhamem, a tedy ikonicky hardrockovým, teplým, hutným, otevřeným (ale vlastně trochu tupým) zvukem soupravy, je spojena firma Ludwig. Ta se díky popularitě svých firemních hráčů Ringo Starra a právě Johna Bonhama stala v 60. a 70. letech světovou jedničkou ve výrobě bubnů. Tyto staré soupravy jsou vyhledávány velkým množstvím bubeníků, kterým nevyhovuje moderní „dokonalý” zvuk bubnů i dnes. Bonham též ladil své bubny poměrně vysoko (v porovnání s pozdějšími nebo dnešními hráči), ale díky obrovským průměrům neztrácely hřmotnost a ohromující atak. Kromě neporozumění Bonhamova spojení síly s lehkostí v groovu, je právě moderní stavba, nevhodná volba blan, jejich ladění a malé rozměry bubnů často příčinou neúspěchu ve snaze interpretovat Bonhamův hardrockový zvuk.
S elektrifikací hudby přicházejí i velké změny ve výrobě činelů. Je vyžadována větší hlasitost a především výdrž. S mnoha činely z konce 50. a 60. let se v dnešní době nesetkáme, protože je rockoví bubeníci zkrátka rozsekali. „Nové” činely jsou tedy mnohem robustnější. Proto také činel s označením medium bude dnes těžší než v padesátých letech.
Poprvé se také začíná objevovat výrazná konkurence značky Zildjian, a to firma Paiste. Je smutnou zajímavostí, že rodina Paistů pocházející z Estonska byla stejně jako Zildjianovi nucena zachránit se útěkem před genocidou. Po několika přesunech se usidlují ve Švýcarsku, kde znovu budují svoji firmu. Zde také padne rozhodnutí vyjít vstříc novým trendům, zaměřit se právě na výrobu rockových činelů a vytváření legendárních řad činelů jako Giant Beat či 2002.
