Každý bubeník je zná, ale jen některý s nimi umí hrát. Doba jejich největší slávy je asi za námi, ovšem stále se jedná o velmi použitelný způsob bubnování. Všichni víme, jak vypadají, ale málokdo zná jejich historii. Počátky používání metliček lze datovat do stejné doby jako vznik celé soupravy v její moderní podobě, tedy na počátek dvacátého století. Na jejich popuaritě má podíl stejná firma, jaká má na svědomí rozšíření pedálu pro basový buben, který umožnil uspořádat soupravu do současné podoby. Tou firmou je samozřejmě Ludwig. Kořeny použití metliček je však možné stopovat až k počátku století devatenáctého, a kdyby měl bubenický historik velkou představivost, jistě by dokázal popsat vývojovou linii až do pravěku.
Historie metliček je tak trochu historií prostředků údržby domácnosti. Za první předchůdce by se dala považovat malá košťata, nikoliv v rukou bubeníků, ale čističů bot. Ti ve chvílích volna používali své pracovní nástroje jako perkusivní instrumenty buď k lákání zákazníků nebo pro krácení douhé chvíle; stávali se tak fúzí čističů bot a pouličních bubeníků. Teprve poté tuto techniku odkoukali skuteční bubeníci (v té době často spíše spouštěči zvukových efektů než ručitelé rytmu). Druhou inspirací pro metličky je zvukový efekt smirkového papíru, používaný například v doprovodu němých filmů jako imitátor zvuku parního motoru, a také „píseční tanečníci“, kteří využívali zvukový efekt podrážek na podlaze posypané pískem.
Metličky samoté vznikly z dalšího domácího nástroje, a to plácačky na mouchy, jejíž tehdejší podoba byla dnešním metličkám velmi blízká, včetně zatahovacího provedení (telescopic fly killer by ostatně nebylo špatné jméno pro kapelu). Vzhledem k tomu, že v populární hudbě byla vždy kromě muziky samotné důležitá i pódiová show, tak byly pravděpodobně plácačky na mouchy nejprve používány jako komický prvek a teprve potom byla objevena i jejich hudební hodnota. První výskyt byl dle dohledatelných informací v New Yorku, poté v Chicagu a teprve odtud se rozšířily do kolébky jazzu New Orleansu.
Pokud lze vůbec u takového nápadu vystopovat konkrétního autora, pak je za něj nejčastěji označován americký bubeník a kapelník Vic Berton a rok 1921. Vic pak nápad předal přátelům z firmy Ludwig, která po právní bitvě o patent s výrobcem plácaček na mouchy Allis & Wiens začala metličky ve velkém vyrábět.
A mimochodem, víte jakou výhodu má podle dobové reklamy zabíjet mouchy kovovými metličkami, a ne například stočenými novinami? Nenechává to fleky na zdi.
