... kdyby tisíc bubeníků
Existují soutěže v rychlosti bubnování, rekordy ve výdrži na čas, kapely se předhánějí, která bude hlasitější. Umělecký smysl jmenovaného je diskutabilní, nicméně i odpůrci už se snad nějak smířili s tím, že se to děje. Existuje však ještě jedna disciplína, která může bubenickou, a celou hudební, komunitu vůbec podpořit možná víc než všechny ostatní dohromady.
Znáte Foo Fighters? Kdo by neznal, že. Zná je i Ital Fabio Zaffagnini a má je tak rád, že mu bylo velmi líto, když je turné nikdy nezavedlo do jeho rodné Ceseny. Rozhodl se je pozvat velmi specifickým způsobem. Během ročního plánování dal dohromady skupinu tisíce muzikantů (kromě bubeníků také kytaristy, basisty a zpěváky) a v této mamutí sestavě zahrál hit Foo Fighters Learning to Fly. Celá akce byla samozřejmě pečlivě zdokumentována a výsledné video na YouTube vidělo přes čtyřicet milionů diváků.
Z koordinovaného pohybu dvou set bubeníků sálá skutečně velká síla a radost. Fabio si na akci postavil kariéru a pod názvem Rockin’ 1000 nahrál několik dalších skladeb včetně Rebel Rebel Davida Bowieho nebo Smells like Teen Spirit od Nirvany. V roce 2016 pak tato „největší kapela světa“ vystoupila s osmnáctipísňovým playlistem na stadionu v Ceseně pro 15 000 diváků. A Foo Fighters? Nakonec do Cesseny přijeli.
Jenže my se zabýváme historií bubnů a ta přináší nezvratné důkazy, že bubeníci jsou vždy napřed (ehm, mám pochopitelně na mysli nápady, nikoliv timing). Rockin’ 1000 předvedli Learning to Fly v roce 2015, ovšem 1000 muzikantů najednou se představilo již v roce 1992. A, jak správně hádáte, bylo to tisíc bubeníků. Pátého října roku 1992 vystoupila v Rotterdamu dánská kapela Golden Earring a zahrála píseň Radar Love původně vydanou v roce 1973. Složení kapely bylo, mírně řečeno, nestandardní: kytara, basa, zpěv a tisíc bubeníků. Stačí zadat do YouTube jméno kapely a skladby a hned můžete sledovat osmdesátkové kníry, občasné úsměvné výpadky hráčů, paličky proražené skrz hlavu a v neposlední řadě ohňostroj, který je opět důkazem nadřazenosti bubeníků, protože Italové se na nic podobného nezmohli.
Ovšem nyní bez legrace: Oba projekty jsou skutečně úctyhodné a jejich sledování je velmi radostné. Jsou důkazem toho, kam až to může dotáhnout kombinace vůle jednotlivců a pospolitosti skupiny, a to si pamatujte i v kapele, úspěch vyžaduje individuální vůli, ale na druhé straně schopnost táhnout za jeden provaz.
