Na začátek si odskočíme od hudebních nástrojů do světa nábytku. Víte, jakým způsobem švédská IKEA šetří zásadní část nákladů na logistiku? Kdo v životě strávil veselý večer s hromadou prkýnek, šroubků a inbusů vytažených z krabice s nápisem Söngesänd nebo Åneboda, ten ví, že
IKEA vozí většinu zboží v rozloženém stavu a maximálně tak využívá přepravní prostor. A (nejen) pravidelně koncertující bubeník občas skřípe zuby, když se snaží svůj drahocenný nástroj nacpat do auta. Koneckonců, naprostou většinu objemu bubnu zabírá vzduch, tak proč se nepokusit prostor využít lépe?
Naskládat bubny jako ruské panenky do sebe je asi první myšlenka, která člověka napadne. A provedení může být také jednoduché, stačí prostě odmontovat spodní blány a bubny do sebe zapadnou. Jen je škoda, že průměr bubnu je o dost zvětšený mušlemi, takže bubny odstupňované po dvou palcích do sebe bohužel nezapadnou. A pak je tady samozřejmě hledisko zvuku. Plochý, krátký zvuk bubnů s jednou blánou byl ceněný v sedmdesátých letech, ale dnes vás za něj těžko někdo pochválí. A nezapomínejme na estetické hledisko, buben bez spodní blány vypadá prostě trochu zvláštně.
Pokud nechceme oželet spodní blánu, a přesto využít vnitřní prosto nástroje, nabízí se odvážnější možnost: rozříznout ho. Několik výrobců má v nabídce takzvané nesting drums, tedy bubny, které jsou složené ze dvou oddělitelných částí a pohromadě je drží klasické motýlkové zámky, jaké se používají třeba na zavírání casů s technikou. Je to trochu krkolomné, protože bubny po každém koncertě rozkládáte a zase skládáte, nicméně účel je splněn a vliv na zvuk by měl být minimální. Tedy alespoň pro běžné koncertní použití, do studia bych asi zvolil raději klasickou soupravu. Problematické může být, že dva až tři bubny zavřené v sobě už mohou být dost těžké a bubeník při jejich nošení může nakonec trpět víc, než kdyby je nosil po jednom.
A tím se dostáváme k nejradikálnějšímu řešení, k soupravě, která se prodává pod názvem Flats. Myšlenka je taková, že většinu zvuku beztak vytváří samotná hrací blána, takže ostatní části nástroje můžeme vynechat jako zbytečné. Jedná se vlastně o samotný ráfek s uchycením a blánou, bez korpusu a rezonanční blány. Nebudeme si hrát na to, že výsledek bude nějak zvukově skvostný. Jedná se skutečně o nouzové řešení pro bubeníka, který potřebuje být opravdu kompaktní. Ale pořád je to lepší, než hrát na cajon a tamburínu.
