Když už blues, tak to na té kytaře musí být přece znát, no ne? To si asi tak v kostce řekl Beau Davis, bluesový kytarista, který se rozhodl vypravovat příběh svůj a příběh blues nejrůznějšími úpravami nástrojů. Ovšem takovými, které prostě vždycky někde najde na nějakém smetišti, skládce, ve starožitnictvích, starých opuštěných budovách apod. „Staří bluesmani si také dělali kytaru ze všeho, co mohlo vydávat nějaký tón, a vzali zavděk vším, co našli, a mohlo se nějak hodit.“
Davies si tak pořizuje levné nástroje, většinou asijské kopie, a doplňuje je podle něho pečlivě vybranými předměty, charakterizujícími zejména jeho domov, Beaver County v Pennsylvánii. V tomto případě jako základ posloužila nízkolubová semiakustická kytara Kent, kterou Davies vylepšil třeba tím, že do knoflíků zalil čtyři žetony Beaver Valley Motor Coach nebo instalací originální pensylvánské SPZ: „Ta značka na těle kytary má vliv na tón, produkuje tón, který je trochu podobný rerezofonickým kytarám.“ No bodejť ne...
Úprav bychom zde našli ještě víc. Je to třeba kobylka, která je vyrobená z - to byste neuhodli - foukací harmoniky. Mimochodem, ta harmonika je funkční, takže Davies říká, že při hře můžete i foukat do harmoniky. Nebo vibrapáka, která vznikla z železničního hřebu na pražce. Davies ji vylepšil tím, že ji nad plamenem umělecky „zkroutil“...
Úpravy doznal i hmatník, kde vyládání je z nařezaných zlatavých kamínků. A snímač u krku je také vyměněný, na jeho místo přišel super-hot humbucker o 16,8 kΩ.
Poškození, spíše odření, korpusu je evidentně také umělé. A celkový dojem? Pořád si říkám - proč ne. Je to sice ujetina, ale když se tím někdo dobře baví... A ruku na srdce: Ty ostatní super tvary, které se mnohdy ani kytaře nepodobají, to je větší, nebo menší mimóza? Teď posuďte sami. Vlastně až na tu supermasivní páku to zase nevypadá tak úplně špatně, ne? Dobře, no tak teda ještě na tu značku... No a co ta harmonika?
