Když chtěli Benu Moodymu, někdejšímu kytaristovi Evanscence, dát kamarádi něco extra k narozeninám, nechtěli se spokojit s běžnou kytarou. A tak si zašli za Travisem Stevensem, učitelem hudby v Pensylvánii, který ve volném čase staví netypické kytary, a objednali si u něj hodně netypický design kytary. Moodymu jako fanatikovi Hvězdných válek vymysleli kytaru, která má vypadat jako karbonitová schránka umožňující cestování časem ve zmrazeném stavu. Každý přece ví, že největším nalezištěm karbonitu je soustava Empress Theta. A kdo jiný by tam měl být vyobrazen, než Han Solo...
T
ělo má podobný tvar jako třeba signature modely pro Bo Diddleyho. Jde o nízkolub, kdy dno i víko jsou z javoru a luby a středový blok z mahagonu. Javorový krk je přišroubovaný a ovládání je z estetického hlediska na boku, kde jsou umístěny i blikající LED diody „záchranného systému“.
Z
hruba před deseti lety jsem si udělal mezi svými studenty takovou malou anketu. Ptal jsem se jich, zda by byli nadšeni tím, když by dostali jako dárek hodně, ale opravdu hodně, netypickou kytaru, a tím i závazek, že by na ni měli - třeba jen občas - hrát na pódiu. A třeba by i dobře zněla. Výsledky byly docela zajímavé a v podstatě i předvídatelné: U mladších (pod dvacet let) názor, že by jim to bylo jedno, činil cca třicet procent. Ale od dvaceti nahoru po třicet let to bylo již jen cca deset procent (většinou to byli kytaristé z oblasti alternativních, zaručeně nezávislých a ještě nezávislejších hudebních trendů, směrů, stylů a žánrů) a nad tento věk šlo o jednoznačně nula procent. Kytaristé jsou totiž hodně konzervativní národ, aspoň co se tvaru nástroje a materiálů týká. Na druhou stranu dokážou vstřebat leccos, na svou dobu třeba i hodně revolučního - viz kdysi dvojkrká kytara. Ale tam někde ona benevolence obecně končí. Anebo můžeme říci, že Parker si vydobyl stejné postavení jako Les Paul a Stratocaster, jak bylo na reklamních akcích hlásáno?
