Když roku 1969 uvedl Gibson na trh svůj model Les Paul Deluxe, osadil kytaru právě snímačem typu mini humbucker, snímačem, který v podstatě jako první využila na svých nástrojích firma Epiphone. Pro svou menší velikost celkové konstrukce, včetně vinutí, a užšího magnetické pole produkuje jasnější zvuk a o něco nižší výstupní úroveň než klasický Gibson PAF. V podstatě jde o jeho menší variantu. Řada kytaristů ho bere jako alternativu mezi humbuckery a singly, oblíbili si ho hodně i jazzmani, kteří ho mají instalovaný hned u hmatníku nebo jako plovoucí snímač na ochranném krytu.
Firma Gibson získala tyto snímače při koupi značky Epiphone na konci padesátých let. Na mnoha modelech Epiphone zůstaly tyto snímače zachovány, Gibson je poté použil i na svoje kytary, upravený model s dvojicí magnetů využil pro osazení Firebirdů. Klasické mini humbuckery mají individuální pólové nástavce, modely na Firebirdech ne.
Po dobrém ohlasu na osazení Gibsona Les Paul Deluxe přistoupili v Gibsonu na to, že na řadě kytar, osazovaných singly P-90 je nahradili právě těmito mini humbuckery. Výhodou pro výrobce bylo, že se při výměně nemusely dělat nějaké zásahy do těla kytary, protože prostor pro oba typy snímačů byl prakticky shodný.
I když někteří kytaristé výrazně propagovali tyto snímače, nikdy se z nich nestala výrazná konkurence klasických modelů. Své místo v naší galerii ale rozhodně mají. Vždyť si jimi své nástroje osadili třeba Scott Gorham (Thin Lizzy), Johnny Winter, Barry Bailey (Atlanta Rhythm Section), Pete Townshend, Neil Young (ten si vyměnil svůj klasický humbucker za mini humbucker z nouze a získal tím hodně specifický tón), Sonny Landreth, Robben Ford, Brad Whitford (Aerosmith) a další.
Mini humbuckery produkují i další firmy, samozřejmě i giganti Seymour Duncan (série Antiguity II, a zejména řada SM) a DiMarzio (modely DP240 a DP241).
