Dnes si uvedeme jeden ze singlů, a to rovnou ze stáje Fender. O značce Fender jsme psali již víckrát v jiných souvislostech, takže si můžeme jen připomenout, že za tímto jménem, a tím i za dvěma nejslavnějšími modely firmy, Telecasterem a Stratocasterem, stál Leo Fender (10. 8. 1909 - 21. 3. 1991), jehož systém snímání zvuku nejdříve dvěma a později třemi jednocívkovými snímači pomohl nastartoval celou jednu větev elektrifikace kytary.
Ve spojení s materiálem Stratocasterů a jejich celkovou konstrukcí tak vznikl neopakovatelný zvuk. Některé typy singlů se vedle běžného osazení staly známějšími pro svou větší inklinaci k určitým barvám spektra zvuku - a to je i případ řady Texas Special.
Snímače, nabízené dnes jako vintage výrobek, preferují hodně střední frekvence a pro svou větší citlivost na výstupu (zejména pro vyšší středy a výšky) se dostaly na řadu signature modelů Stratocasterů. Z těch nejslavnějších jmen pak můžeme jmenovat Stevieho Raye Vaughana či Bonnie Raitt.
Asi netřeba připomínat, že reverzní vinutí středního snímače pak eliminuje při pozicích 2 a 4 přepínače snímačů nadbytečný šum.
Texas Special mají navíc hodně výrazný twang, hodně barevný a široký zvuk je zejména při pozici zapnutí snímačů středního a u kobylky. Dobře reagují na kvákadlo, při hodně zkresleném zvuku je čitelnější snímač u kobylky, bez mezipoloh.
Pro srovnání můžeme k tomuto typu asi nejblíže přiřadit od firmy Seymour Duncan z řady Strat True SC SSL-3 Hot s hodnotami ekvalizace (bass, middle, treble) 4, 7, 5 či sérii Five Two, od DiMarzio z řady Standard pak SDS-1 s hodnotami 7,0, 6,0 a 5,5 a silným výstupem, u kytar s palisandrovým hmatníkem pak spíše FS-1 DP110 s ještě silnějšími středy.
