Reproduktory Fane - to byly první pořádné reproduktory, se kterými jsem se setkal. Ve svém home-made kombu, které získalo po poloprofesionálních pódiích druhé poloviny osmdesátých let přezdívku „botník“, jsem měl dvojici „fejnů“, osmdesátiwattových a naprosto skvělých. A nezničitelných, jak mi řekl jejich předchozí majitel. Takže na tuto značku rozhodně nedám dopustit. Koneckonců, to kombo mám dodnes a celkem nedávno jsem byl opět překvapen, jak pořád velmi dobře zní. Zesilovač nemá vlastně nic, jsou tam jen korekce hlasitosti, výšek, basů a presence. Tedy ideální pro zachování čistého, původního zvuku kytary. A také pro toho, kdo je blázen do krabiček a požaduje po koncovém zesilovacím stupni jen věrné přenesení toho, co si na krabičkách vytvořil. Tehdy jsem takový blázen byl a tohle stodvacetiwattové kombo s obrovskou a čistou silou obou reproduktorů to všechno umožňovalo. A když jsem k němu před nějakým časem připojil jen tak na zkoušku své lampové zkreslovací krabice, tak jsem hodně zpozorněl. Takže před Fany dávám klobouk dolů. A určitě nejsem sám. Vždyť slavná a krásná šedesátá léta znala tuto značku reproduktorů, které se tehdy objevovaly v aparátech Hiwatt, WEM, Vox, Laney, Jennigs a třeba Sound City. Klasikou je pak typ AXA-12, tedy velikost 12”, výkon 100 W a citlivosti 101 dB. Reproduktor má AlNiCo magnet a frekvenční rozsah v rozmezí 70 Hz -5,5 kHz.
Klasický a typický crunch reproduktorů při vyrovnaném průběhu komprese přináší velmi konkrétní tón, vhodný jak pro jazzovou kytaru, tak i pro nakřáplé bluesové tóny a stejně tak i pro řadu milovníků kompaktního zvuku, od různých zvukových pokusů Pink Floyd po současné „kytarovky“.
Současná edice těchto reproduktorů se vyrábí podle stejných postupů a plánů jako originály z šedesátých let.
