1962 Marshall Bluesbreaker
Jim Marshall vyvíjel komba ještě předtím, než ho o ně(j ) požádal Eric Clapton. Šlo o 25wattová komba JTM 45 s dvěma lampami EL34 a usměrňovačem GZ34 nebo 20wattová s dvěma EL84. Firma je osazovala buď dvěma 120ť Celestiony, což se později stalo standardem, nebo čtyřmi, či u 20wattových komb jen dvěma 100ť reproduktory. Právě na základě těchto modelů vzniklo 45wattové kombo s lampami KT66, které pak Clapton, působící tehdy u Johna Mayalla, začal používat, a to i ve studiu při nahrávání Blues Breakers: John Mayall with Eric Clapton. Dlouhý, táhlý, harmonicky bohatý zvuk, čitelný i ve zkreslených rejstřících, pak nastavil jeden ze standardů rockového kytarového soundu, a tím nejen utvrdil a ještě výše vynesl Claptonovo jméno, ale vedle opětného nastartování zájmu o Gibsony Les Pauly i zvýraznil a do popředí zájmu uvedl značku Marshall.
1962 Fender Showman
Firma touto hlavou tehdy zabodovala zejména u těch kytaristů, kteří preferovali zlatou střední cestu mezi komby a stacky. Navíc šlo o skladnou záležitost, což řada muzikantů, přepravující se od jedné štace ke druhé v nejrůznějších rozhrkaných dodávkách, ocenila. Bedny s jedním reproduktorem, 120ť nebo 150ť také nezabraly moc místa. Hlavy byly osazeny 3 x 7025 a 1 x 12 AT7 v pre-ampu a 2 x 6L6 (či KT66) v power ampu a produkovaly čistý silný tón. Přes svoje klady byly tyto modely, byť se dodnes v menších sériích vyrábějí, zcela zastíněny komby. Zajímavostí pak jistě je, že zpočátku si je více oblíbili spíše kytaristé, kteří hráli na lubové a polomasivní kytary než "fenderisté". Sběratel vintage značek Norm Harris to zdůvodnil: "Byla to zlatá střední cesta mezi zvukově tvrdými komby Fender a rychle kreslícími Marshally."
