Freeware - Syntar aneb po stopách maharádžových
Což se takhle podívat do méně navštěvovaných vod etnické hudby? Dnes padla volba na sitár, snad pod dojmem nedávného shlédnutí filmu Indiana Jones a Chrám zkázy...
Autoři plug-inu jsou z dílny označené jako La-La a mají s virtuálními nástroji už pár zkušeniostí.Jejich Syntar nasbíral už pár pozitivních komentářů a není divu: nezní totiž vůbec špatně.
Nastavování je jednoduchost sama. Jeden zvuk a jeden vzhled obrazovky. Instalační balíček o velikosti 1,3 MB obsahuje čtyři soubory: vlastní dll knihovnu, dva soubory s tajemnou koncovkou SEP a konečně soubor „dat“, který je stejně velký jako knihovna. Můžeme si tipnout, že asi obsahuje zvuková data.
K ovládání tu máme čtyři sekce potenciometrů plus samostatný Dry Send. Ta první určuje základní zvuk, včetně typického drnčení. Žlutě vyznačené mají na starosti delay, fialové zkreslení a modré flanger. Od distortionu nečekejme metalovou pilu, ale lehounké nakreslení; s trochou nadsázky by se dalo říci, jako kdyby procházelo lampovou AC třicítkou. Ani flanger a delay zde neplní klasickou funkci, jakou očekáváme od standardních podlahových krabiček, ale pomáhají zvuku se posunout podle potřeby někam dál.
Při hře hezky zní přeznívání strun, charakter nástroje je překvapivě dobře rozpoznatelný. Než ho budeme schopni smysluplně využít, je potřeba trochu cviku. I zde nesmíme zapomínat, že virtuální nástroje zní dobře tehdy, hrajeme-li na ně takovým způsobem, který je je vlastní nástroji skutečnému. A také je potřeba dodržet vhodný tónový rozsah. Často můžeme od hráčů na kytarový syntezátor slyšet „divně“ znějící piano nebo od klávesáků podivné postupy, hrané kytarovým zvukem.
Na netu najdeme hodně odkazů, věnujících se způsobu hry na tento zajímavý nástroj. Překvapivě rozsáhlé je heslo sitár i u Wikipedie. A dokonce i sami autoři Syntaru nám připomínají, že nejlepších výsledků dosáhneme, budou-li nám neustále znít basové tóny a k nim budeme hrát vyššími tóny melodickou linku.
Tenhle indický nástroj jsem znal z filmů, ale prvně jsem ho pořádně slyšel až na skvostné desce Karla Plíhala s Emilem Pospíšilem. Hurá do poslechu, ať všichni víme, jak se má muzika dělat. Jo jo...
www: