Errorhead workshop IV - energické rockové licky, které jsou jednoduché, ale efektivní

Marcus Deml, 25. 1. 2007

Vítejte u čtvrtého workshopu ze světa Errorhead. Omlouvám se, že jsem vám nemohl napsat minulý měsíc, ale byl jsem na turné. Chtěl jsem pohovořit o tvorbě složitých akordů, nicméně na poslední chvíli jsem si to rozmyslel, protože se mě spousta čtenářů často ptá na energické rockové licky, které jsou jednoduché, ale efektivní.

Příklady, které vám chci dnes ukázat, jsou založené na tradičních bluesových stupnicích a dost jednoduše se dostávají do ruky. Můžete je používat v jakémkoliv hudebním stylu - v blues, jazzu, rocku, metalu nebo fusion. Uplatníte je jednoduše kdekoliv, vaším vyjádřením a zvukem kytary. Hrají se nejčastěji v rocku, ale experimentujte s nimi i v jiných prostředích.

Najdete je u Mikea Sterna, Garyho Moorea, Jimiho Hendrixe, Stevie Ray Vaughana, Franka Marina, Joe Perryho, Zakka Wyldea, Stevea Lukathera, u mě a u tisíce dalších kytaristů. Přestože jsou něco jako společný slovník, je dobré vytvářet si svůj jedinečný zvuk pečlivým sledováním vaší vlastní interpretace.

Budeme používat pouze tóny E bluesové stupnice - e, g, a, b, , d (obr. 1). V intro sóle jsem ještě vložil šestý stupeň c a stejně tak půltónové vytažení z malé tercie g na velkou g. Ale ještě než budeme vážní, pojďme si vyzkoušet legrační lick, který jsem ukradl Eddiemu Van Halenovi. Druhým nebo třetím prstem zahrajte hammeringem tón e v sedmé poloze na struně A, a potom technikou pull-off zahrajte prázdnou strunu A. Opakujte tento trilek pořád dokola a pravou rukou lehce zatlumte strunu, a zároveň ruku posunujte směrem k hmatníku. Měli byste slyšet sérii různých harmonických podobných těm, které vytváří hráči na klávesové nástroje ring modulátorem. Při zkreslení je efekt více slyšitelný, ale měli byste jej slyšet i na čistý zvuk (obr. 2).

Další příklad je lick, který hraji velmi často. Používám pouze třetí a první prst. Začnu vytažením z g na g, pak povolím zpátky na g a následně pull-off na e (12. poloha). A pokračuji dalším pull-off z d (15. poloha) na b. Opakujte lick tak dlouho, dokud nedosáhnete cyklické sekvence (obr. 3).

Ve čtvrtém licku využijeme prázdné struny e a b. Je hraný ve třetí poloze prvním a třetím prstem stejně jako v předchozím případě. Zahrajte tóny a, g, e na struně e, a pak zopakujte ten samý pattern na struně b a zahrajte noty e, d a b (obr. 4). Při zkreslení přidejte ještě tlumení pravou rukou a dosáhnete tak perkusivnějšího zvuku, ale samozřejmě zkoušejte lick i bez tlumení, obzvlášť na čistý zvuk.

U následujícího příkladu bych rád upozornil na hru pravou rukou - využíváme hybrid picking. Je to sextola a hrajte ji následovně: zahrajte e v sedmé poloze na struně A úderem dolů, pak pokračujte zase úderem dolů a zahrajte g v páté poloze na struně d. Potom úderem nahoru zahrajte a v sedmé poloze struny d a opět úderem dolů tón b v osmé poloze. Poslední dvě noty a a g zahrajte technikou pull-off (obr. 5). Dávejte si pozor, abyste měli stejnou dynamiku při hře trsátkem i při hře pull-off.

Poslední lick je postavený na septole a harmonicky se točí mnohem víc kolem zmenšené kvinty (b) než tomu bylo v předchozím příkladě. Tenhle lick používá Gary Moore úspěšně po celou svojí kariéru a já jsem to od něj s radostí okopíroval. Ale naštěstí jsem to ještě nepoužil na žádné ze svých desek. Opět dávejte pozor na techniku pravé ruky při přechodu ze struny g (tón b, 15. poloha) na strunu b (tón b, 12. poloha), kde hrajeme zase dva údery dolů za sebou. Používám zde také techniku, kdy druhým prstem hraji v patnácté poloze na struně g a třetím prstem v patnácté poloze na struně b. Ze začátku je to trochu složitější, ale mělo by se vám to stejně jako v ostatních případech rychle dostat do ruky (obr. 6).