Elektrostatický princip se při ozvučování kytar příliš neosvědčil, byl však vhodný pro snímání zvuku klávesových nástrojů. Po Lloydovi Allayrovi Loarovi začal prováděl experimenty s elektrostatickými snímači i Benjamin Franklin Miessner.
Na počátku 30. let získal několik patentů a jím vynalezené principy použilo mnoho amerických firem při konstrukci svých elektrifikovaných klavírů a pianin. Příkladem je elektrifikované Minipiano firmy Hardman, Peck & Company, Electone firmy Krakauer Brothers, DynaTone firmy Ansley nebo Storytone, které vyráběly společně firmy Story & Clark a RCA. V Kanadě vyráběla podobné nástroje firma Bernhardt. V Evropě vyvinul elektrifikovaný klavír Elektrochord pro firmu Förster konstruktér Oskar Vierling, londýnský výrobce vytvořil na konci 30. let elektrostaticky snímaný Pianotron.
Po zkušenostech s konstrukcí piana s elektrostatickým snímáním strun, u něhož nebylo možné odstranit příliš dlouhý sustain způsobený chybějící resonanční deskou, navrhl na počátku 50. let Benjamin Miessner pro firmu Wurlitzer piano bez strun. Na vývoji se podílel i německý konstruktér Harald Bode, který v roce 1954 emigroval do Spojených států.
Elektrické piano Wurlitzer bylo navrženo jako lehký, přenosný nástroj pro domácí hraní a výuku. Tomu odpovídá celková koncepce, vybavení sluchátkovým výstupem umožňující tichou hru i rozsah klaviatury zmenšený na 64 tónů (a-c). Mechanika je spolehlivá, rychlá a lehká a umožňuje dosáhnout dosti velkého dynamického rozsahu. Zdrojem zvuku jsou elektrostaticky snímané kovové ploché jazýčky rozeznívané kladívky s plstěným povrchem. Nástroje jsou vybaveny pedálem sustain. Mají výrazný zvuk, který se dobře pojí se zvukem elektrických kytar. Vyrábělo se mnoho variant a mnoho barevných provedení. Všechny modely kromě EP-200B mají vestavěný zesilovač a reproduktor.
Na přelomu let 1954 a 1955 se objevila první řada 100. Jejich předzesilovače jsou elektronkové a ještě nejsou vybaveny tremolem. Starší modely této řady mají tenké jazýčky upevněné na štíhlém ocelovém rámu a jejich zvuk se liší od novějších nástrojů. První modely 110, 111 a 112 mají dosti těžkou dřevěnou skříň s odnímatelným víkem. Jejich váha se pohybuje kolem padesáti kilogramů.
Brzy následoval menší, lehčí, a proto lépe přenosný model 120, u něhož byla upravena mechanika klaviatury. Její chod je lehčí a lépe reaguje na sílu úhozu. Stejnou mechaniku má i skříňový model 700.
Novější modely první řady, jako například 140 a 145 nebo skříňový model 720, mají již mechaniku podobnou modelům řady 200. Jejich jazýčky jsou silnější a jsou upevněny na dvojici hliníkových žeber. V elektronické části jsou použity tranzistory a nástroje jsou vybaveny tremolem.
V letech 1968 až 1969 byla řada 100 nahrazena inovovanou řadou 200. Skříň má odlišný tvar se zaoblenou horní deskou a vyrábí se z barevného plastu. Nástroje mají zdokonalenou elektroniku s nižším šumem, předzesilovač je oddělen od výkonového zesilovače. Dodatečné stínění snímačů snížilo brum. Tremolo je měkčí a má menší zkreslení. Nové modely mají delší sustain a plnější a čistší zvuk než nástroje řady 100.
Model EP-200B používá namísto síťového napájení akumulátory, pro dosažení co nejnižšího odběru není v tomto nástroji zabudován zesilovač s reproduktory. K řadě 200 patří i domácí modely 203 a 203W a školní nástroje 205V, 206, 207, 207V, 214, 214V a 215V. Stejnou mechaniku má i model 270 - Baby Butterfly Grand s polokruhovou dřevěnou skříní se dvěma symetricky umístěnými "křídly0ť, pod nimiž jsou umístěné reproduktory. Tvar nástroje Baby Butterfly Grand je odvozen od akustických klavírů, které firma Wurlitzer vyráběla ve 20. letech 20. století. Kromě mnoha školních modelů řady 200 existuje ještě vzácný model 106-P s rozsahem klaviatury 44 tónů (f-c) a skříní oranžové nebo béžové barvy. Osm nástrojů bývá umístěno ve společném skládacím rámu, po jehož rozložení vznikne vybavení učebny. Na místě učitele je umístěn přepojovač dovolující poslech vybraného studentského nástroje. Celá souprava má označení EP-106.
Elektrická piana Wurlitzer se vyráběla do roku 1982. První známou nahrávku s elektrickým pianem Wurlitzer vytvořil v roce 1956 Sun Ra a objevila se na desce Angels and Demons at Play. Další významnou nahrávkou je What I`d Say od Raye Charlese z roku 1959. Nástroj byl obzvlášť populární v 60. a 70. letech, kdy jej používali například Rolling Stones, Queen, Supertramp, Donny Hathaway, Joe Sample, Steely Dan a mnoho dalších.
