Doug Wimbish - Bass profil

Dnešní basový profil je věnován basistovi, kterého asi netřeba nějak sáhodlouze představovat. Doug Wimbish je u nás známý nejen díky domovským Living Colour, ale i díky spolupráci s Mickem Jaggerem, The Rolling Stones, Madonnou, Annie Lennox, Jungle Funk, jako producent natáčel album brněnské romské funky kapely Gulo Čar. V neposlední řadě je členem doprovodné kapely bývalé zpěvačky Nightwish Tarji Turunen.

Doug Wimbish se narodil 22. září 1956 v Bloomfieldu v americkém státě Connecticut. Hudebně vyrůstal na černošské hudbě šedesátých a sedmdesátých let, zejména jazzových, soulových, r ‘n’ b a funky kapelách a umělcích, jako byli Miles Davis, George Clinton nebo Sly & The Family Stone. Velký vliv v téhle oblasti na něj měli také členové jeho rodiny - bratr Victor a strýc Joey a teta Naomi, v jejichž krámku s hudebninami na Bahamách trávil malý Doug spoustu času.

První kytaru dostal Doug Wimbish od rodičů ke dvanáctým narozeninám. O dva roky později přesedlal na baskytaru a v šestnácti se rozhodl, že půjde studovat hudbu na konzervatoř v Hartfordu. V té době také naplno propadl baskytaře. Hned v prvním ročníku se díky spolužákovi, bubeníkovi Haroldu Sergeantovi, seznámil s jazzovou legendou Jackiem McLeanem, jehož kurzy začal navštěvovat.

Ještě na střední škole založil Doug, společně s Haroldem Sergeantem, kytaristou Bartonem Campbellem, klávesistou Hubertem Powellem, saxofonistou Othou Stokesem a trumpetistou Randym Bossem kapelu Wood Brass & Steel se kterou v roce 1976 natočili stejnojmennou desku. Doug se poté uchytil u diskotékové kapely Musique, která měla v roce 1978 ve Spojených státech i jeden výrazný hit In the Bush.

Tackhead

V roce 1979 se dal Doug dohromady s kytaristou Skipem McDonaldem a bubeníkem Keithem Leblancem a společně vytvořili sekci nájemných muzikantů pro nahrávací společnost Sugarhill Records. Stáli za nahrávkami Grandmaster Flash (Message, 1982), Grandmaster Melle Mel (Grandmaster Melle Mel and The Furious Five, 1984), Candi Staton (Nightlites, 1981) nebo The Sugarhill Gang (Rapper’s Delight, 1980 a Sugarhill Gang, 1980).

Na popud Toma Silvermana, majitele nahrávací společnosti Tommy Boy Records, se celá sekce přesunula v roce 1984 do Londýna, kde začali spolupracovat s producentem Adrianem Sherwoodem, který si vysloužil ostruhy zejména v hudebním stylu dub, ale spolupracoval i s Depeche Mode, Primal Scream, Skinny Puppy nebo Sinéad O’Connor.

Společně dali dohromady legendární industriálně hiphopovou kapelu Tackhead. Unikátní mix hip hopu, industrialu, dubu, funku a elektroniky si záhy získal své příznivce, zvláště když se ke kapele připojil MC Gary Clail.

První desku nicméně kapela natočila coby doprovodná skupina Marka Stewarta The Maffia. V roce 1985 s ním vydali desku As the Veneer of Democracy Stars to Fade (ještě s ním natočili další dvě desky - Mark Stewart a Metatron).

Vlastní desku natočili až o dva roky později pod názvem Gary Clail’s Tackhead Sound System - Tackhead Tape Time. Pro následující album Friendly as a Hand Granade, který vyšlo o dva roky později, se ke kapele připojil zpěvák Bernard Fowler (ano, sborista The Rolling Stones, Micka Jaggera, který ale zpíval i na albech Herbieho Hancocka, Charlieho Wattse, Little Axeho a dalších).

Kapela dosáhla svého zenitu v roce 1990, kdy se vydala na celosvětové turné a vydala další album Strange Things. Bylo to jejich první album, které vydali u velké nahrávací společnosti (EMI), bohužel také první, které nebylo nadšeně přijato kritikou a pro kapelu tak paradoxně znamenalo spíše ústup ze slávy a ukončení činnosti.

Členové kapely spolu ale i dále nahrávali a spolupracovali. V roce 2004 se kapela dala dohromady na krátké turné a čas od času spolu dále vystupují. V roce 2010 také vydali nové album ShareHead.

Nájemný hráč

V době působení u Tackhead byl Doug Wimbish vytížen i jako nájemný hráč. Začal spolupracovat s producentem Arthurem Bakerem, který ho představil Jeffu Beckovi. Doug Wimbish se tak stal na určitou dobu členem Beckovy doprovodné kapely (kde působili ještě Jan Hammer na klávesy a Simon Phillips na bicí) a natočil s ním desku Flash (1985). Za zmínku stojí, že o dva roky později jel Doug coby člen kapely Jeffa Becka japonské turné, kde hráli také Carlos Santana a Steve Lukather. Ve stejném roce, jako natočil Beckovu Flash, natočil Wimbish i desku George Clintona Some of My Best Jokes Are Friends.

Jeff Beck později představil Douga Wimbishe zpěvákovi The Rolling Stones Micku Jaggerovi, který v té době právě natáčel své druhé sólové album a pozval Douga, aby mu natočil baskytary. Díky vzrůstajícímu renomé studiového hráče se Doug Wimbish objevil na přelomu devadesátých let na deskách umělců, jako je Michael Bolton (Hunger, 1987), James Brown (Star Time, 1991), Seal (Seal I, 1991), Joe Satriani (Extremist, 1992 a Time Machine, 1993), Madonna (Erotica, 1992), Annie Lennox (desky Diva, 1992 a Medusa, 1995), a dalších.

V roce 1993 byl jedním z baskytaristů, o kterých The Rolling Stones uvažovali jako o náhradě za Billyho Wymana. Přestože tohle místo nakonec získal Darryl Jones (profil v Muzikusu 6/2010), Doug jim pomohl při natáčení desky Bridges to Babylon.

Living Colour

Pro Dougovo následující hudební směřování bylo podstatné působení ve funk metalové kapele Living Colour.

V roce 1992 hledal Dougův dlouholetý kamarád a kytarista Vernon Reid do své kapely basistu za odchozího Muzze Skillingse. Přestože se konkurzu účastnila i vynikající baskytaristka Meshell NdegéOcello (profil v Muzikusu 06/2008), bubeník Will Calhoun si vybral právě Douga Wimbishe, společně se kterým zakrátko vytvořili drtivou rytmickou sekci a prakticky spolu hrají do dnešních dnů.

Kapela natočila v roce 1993 album Stain, které, ač se umístilo na 26. místě prodejního žebříčku ve Spojených státech, znamenalo ústup ze slávy. Z hudebního hlediska jde ale o ceněné album. O dva roky později, při natáčení dalšího alba, se kapela rozpadá kvůli rozdílným názorům na další směřování. Čtyři nahrané skladby byly umístěny na Best of album Pride, které vydali ještě téhož roku.

Post LC

Po rozpadu Living Colour se Doug Wimbish přestěhoval zpátky do Londýna a pokračoval v kariéře nájemného hráče. V této době natáčel s Annie Lennox, Al Greenem, Markem Stewartem, NIckelbag, Primal Scream, Bimem Shermanem, The Rolling Stones a Depeche Mode.

V roce 1997 založil společně s bubeníkem Willem Calhounem a zpěvákem a perkusistou Vinxem kapelu Jungle Funk, která bývá charakterizována jako drum and bass řízlý jazzem. O rok později vydávají eponymní album Jungle Funk. V letech 1997 až 1999 absolvovala kapela více než sto padesát vystoupení, včetně jazzových festivalů Montreaux Jazz Festival a North Sea Jazz Festival.

V roce 1999 se Doug Wimbish konečně dostal k natáčení sólového CD, které nazval Trippy Notes for Bass, a na kterém se objevili všichni spoluhráči z kapely Tackhead.

V té době také založil, s kým jiným než s Willem Calhounem, drum and bass duo Head>>Fake. Na tomto projektu pracují s přestávkami vlastně dosud, a přestože dosud nenatočili žádnou desku (přestože na ní v roce 2008 pracovali), vydali alespoň živý záznam koncertu z Prahy na DVD Head Fake in the Area of Prague.

Reunion Living Colour

Na konci roku 2000 dochází k jednorázovému reunionu Living Colour v legendárním klubu CBGB v New Yorku. Kapela ale po tomto koncertu došla k závěru, že chce dále koncertovat a vydala se na krátké turné po západním pobřeží USA. Reakce publika byla neskutečná a kdekoliv hráli, měli vyprodané kluby. To je konečně přesvědčilo, že by se měli Living Colour věnovat i nadále, a vydali se na turné po Evropě, kde si zahráli i na festivalu v Montreaux. Celé turné pak skončilo další šňůrou v USA, tentokrát po východním pobřeží se závěrečným koncertem v newyorském Central Parku.

Následující léta se nesou ve znamení častých světových turné, která jsou prokládána sólovými aktivitami jednotlivých členů. V roce 2003 vydává kapela nové studiové album Collideøscope. V roce 2009 pak následuje další album, The Chair in the Doorway, které bylo natočeno ve studiu Sono v Nouzově.

Spolupráce v novém tisíciletí

Doug Wimbish se ovšem při práci s obnovenými Living Colour věnoval i dalším projektům. Účastnil se natáčení s kapelou Little Axe, což je projekt kytaristy ,Tackhead‘ Skipa McDonalda. Několikrát s ním i vyjel na turné. Natáčel baskytaru na album Michaela Hutchence, které bylo vydáno až po Hutchenceově smrti. Podílel se na natáčení desky Placebo Taste in Men. Spolupracoval s rappery Mos Defem nebo Kanye Westem. Natáčel s Davidem Sansciousem nebo Bernardem Fowlerem.

V roce 2007 se přidal k doprovodné kapele bývalé zpěvačky Nightwish Tarji Turunen a od té doby s ní natočil alba My Winter Storm (2007) a What Lies Beneath (2010). V roce 2008 také vydal své druhé sólové album Cinema Sonics.

V úvodu článku zmiňovaný Jackie McLean je legendární jazzový saxofonista, který za svou kariéru hrál s Freddiem Hubbardem, Milesem Davisem, Sonnym Rollinsem, Dexterem Gordonem a dalšími. Jako mnoho jazzových hráčů, i on si prošel závislostí na heroinu. V sedmdesátých letech založil v Hartfordu společnost Artists Collective, Inc., která se zabývala výzkumem a výukou afrického umění.