Doprovodná kytara XV
Sex Machine - 2. část
Zdravím. Dneska se společně podíváme, tak jak jsem minule slíbil, na kytarový part slavné písně velkého „funkera“ Jamese Browna - Sex Machine. Minule jsme si ukázali několik přípravných cvičení, které jste, věřím, bez problému zvládli, a tak se nyní můžeme pustit rovnou do skladby.
Část I.
Kytarový part začíná krátkým, jednotaktovým intrem (doporučuji poslech nahrávky), které začíná předraženou šestnáctkou - akord G9 (Příklad 1a) a dále pokračuje akordem Ab9, který hrajeme staccatovými osminami. Na posledních dvou šestnáctkách čtvrté doby modulujeme na akord Eb9. Co se týče tvaru akordů, nebo řekněme voicingu (uspořádaní hlasů), ukazovali jsme si už v minulém díle jeden z nejpoužívanějších tvarů akordu X9, tedy septakordu s přidanou 9. Hlasy zde máme v pořadí 1, 3, 7, 9, 5 (Příklad 1b). Přestože budeme držet celý tvar akordu (1, 3, 7, 9, 5), snažte se hrát pouze vrchní struny, tedy intervaly 7, 9, 5 (Příklad 1b).
Daleko složitější úlohu zde má ale pravačka. Tou tvoříte jednak dynamiku, ale také vytváříte důležitý rytmický pattern - groove! Je potřeba naučit se hrát perfektně na šestnáctinové doby, které v celé skladbě tikají jak ty nejpřesnější hodinky. Zkuste nejprve rozhýbat ruku „mrtvými“ šestnáctkami (Příklad 1c). Úhozy pravačky se nám budou střídat přesně v tempu, nahoru, dolů. Mělo by to pro vás být tak automatické, abyste nad tím vůbec nepřemýšleli. Pak už jenom na potřebných dobách necháte zaznít akord. Když se nyní vrátíme ke skladbě a podíváte se na noty, vidíme osminové staccato noty. Pokud bude pravačka hrát šestnáctiny, vyjde vám tato staccatová osmina vždy na úhoz dolů. Tím dosáhneme tíženou razanci a taky lépe notu zastavíme (pravá ruka staccato, viz minulý díl). Na poslední době zahrajeme už dvě šestnáctky Eb9 (stejný tvar jako u předešlých akordů, hrajeme opět vrchní tři noty), a tím se krásně dostáváme do další části. Ještě k té předražené šestnáctce před prvním taktem, tu hrajeme samozřejmě nahoru (viz noty), abyste byli na nástup přesní. Můžete si pomoct tím, že si pravou rukou nad strunami (na prázdno) hrajeme šestnáctky ještě dříve, než má ona předražená šestnáctka zaznít. Ruka tak získá požadovaný pohyb přesně v tempu. Pak už stačí jen na poslední šestnáctku zahrát G9 a pokračovat. Samozřejmě ideál je nechat si v hlavě šestnáctky pořád hrát, či si je představovat. Ostatně obecně, co vám bude hrát v hlavě, to pak ruce zahrají velmi snadno.
Jinak skladba je poměrně rychlá, cca 108 bpm, takže alespoň ti z vás, kteří si nejsou co se týká pravačky úplně jistí, by měli začít o dost pomaleji.
Část II.
Druhá, zpívaná, část skladby stojí na krásném rytmickém patternu s akordy Eb9 a Eb13 (Příklad 2a). Zapsal jsem tady dvě verze lišící se pouze nepatrně koncem, tak jak jsem to slyšel v nahrávce. Když si podíváte na noty, zjistíte, že celý pattern je složen pouze ze dvou taktů, které jsou v dlouhé repetici (opakují se). Tím, jak se pattern nemění a zůstává víceméně stejný, dostává celý groove smysl, svou tanečnost, a dalo by se říci, že vás až dostává do určitého transu. Tohle přesné opakovaní rytmického motivu je pro funky nebo obecně taneční hudbu velmi charakteristický prvek. Když budete hrát každý takt jiný rytmický pattern, bude to spíše guláš. Takže celé dvoutaktí nám začíná opět staccatovými osminami na první a druhé době. Ruka stále hraje šestnáctky nahoru a dolů. Důležitým rytmickým prvkem jsou zde i tzv. mrtvolky (křížek s nožičkou) na druhé osmině první a druhé doby. Už jsme si to tady sice psali, ale pro pořádek. Perkusivní zvuk tzv. mrtvolky dosáhneme tak, že povolíme tlak na prsty pravé ruky, aby jednotlivé tóny zněly pouze perkusivně (uf, špatně se to popisuje, slibuji veřejně, že už začnu alespoň na iPhone točit k jednotlivým dílům krátká videa. :-)). Pokračujeme dále. Na třetí době hrajeme pouze první a poslední šestnáctku třetí doby, viz cvičení v minulém díle. Velmi důležitou notou, která je sice neznělá, ale pomáhá nám se od ní odrazit a tím dát ruce potřebný švih a také přesnost, je mrtvá osminka na poslední osmině čtvrté doby prvního taktu. Druhý takt je vlastně velmi podobný, jen se nepatrně liší koncem (viz noty).
Důležité jsou zde samozřejmě ony akcentované staccatové noty, které musí byt zahrány co nepřesněji, aby celý groove pěkně šlapal. Snažte se také, aby měly pokud možno stejnou dynamiku (hlasitost). Vlastně zde máme pouze dvě dynamiky, jednu na akcentované noty a druhou na perkusivní zvuk. Co se týče akordů, střídáme tady pouze akordy Eb9 a Eb13 (viz minulý díl).
Část III.
Pokud se podíváte na notový zápis třetí části, která je v cca druhé minutě skladby, může se na první pohled zdát, že je trochu složitější. Pokud se vám podobný zápis dostane do ruky, je dobré se v notách rychle vyznat a uvědomit si, kde leží tzv. těžké doby, tedy první, druhá, třetí a čtvrtá. Daleko lépe pak celý part pochopíte a bude se vám snáze učit (Příklad 3a). Zkuste si rytmus nejprve velmi pomalu hrát. Pravačka nám opět hraje šestnáctky nahoru, dolů a jen na požadovaných dobách, které jsou v notách vyznačeny, se trsátko dotkne strun a akord zazní. Co se týče harmonie, celá tato část je postavená na sestupu hlasů akordu Ab13 do Ab9 a pak chromaticky nahoru z Gb zpět do Ab. Velmi jednoduché a velmi efektní. Tvary akordů používáme pořád ty samé a opět, stejně jako v celé písni, se snažíme hrát pouze tři vrchní hlasy akordů.
Přeji vám hodně štěstí a radosti při nacvičování téhle skvělé funky písně.
