Vzhled, image, originalita - i to jsou faktory, které nás ovlivňují při výběru naší vysněné soupravy. V současnosti stále více hráčů používá například průhledné akrylátové bubny. Zajímavé je, že jejich historie sahá už do poloviny šedesátých let. Samozřejmě je stále nejrozšířenějším materiálem dřevo, ať už bříza, javor nebo i lípa. Několik pokusů bylo i s ocelovými bubny, to se uchytilo zatím jen v podobě snarů. Co ale takhle bubny z betonu? Americká značka DW už s podobně znějící „bláznovinou“ přišla, a jak se ukázalo, zvukově to není až tak špatné. Bubny jsou ve skutečnosti vyrobeny z mastku, respektive z betonu na bázi mastku. Tento materiál je jemnější a měkčí. Na rozdíl od ostatních má beton prý jednu jedinečnou vlastnost. Při rimshotu v okolí nevydrží ani posluchači, ani kapela, zvukově je ale jinak prý dokonalý.
Mike Dolbear
Mike není úplně typickým zástupcem bubenických mistrů, ale je jedním z mnichů, kteří se snaží udržet silnou rytmickou komunitu při sobě, a to hlavně pomocí internetu. Ve svém projektu už od roku 2000 sdílí znalosti velkých mistrů a snaží se pomocí testů a rozhovorů dostat mezi bubeníky to nejlepší a nejnovější ze světa bicích.
Bubny DW zná každý, zajímavé ale je, jak firma v průběhu let změnila myšlení a přístup k jejich výrobě. Slyšel jsem už o více pokusech prolomit staré ledy a vyhnout se klasickým materiálům, ale žádný zatím nedopadl nijak úspěšně. Tenhle betonový model byl poprvé představen v lednu 2013 v rozměrech 14 x 5,5” a 14 x 6,5”. A jak říkám, mně se moc líbil, akorát jsem s tímhle betonovým mazlem mohl strávit jen pár hodin.
Tommy Aldridge
Rockový bubeník s nepřeslechnutelným zvukem bubnů je známý i díky tomu, že prakticky přenesl hru na dva kopáky do rockové hudby, odkud už ji nikdo nedostal. Tommy je fenomenální tahoun se skvělým rockovým groovem, který uplnatňuje hlavně během živého hraní. Pochází sice z Ameriky, ale prorazil v Británii, kde si zahrál třeba s Ozzym nebo Garrym Moorem.
Hutný zvuk, to je moje. Přesto jsem ale zastánce dřeva, a to včetně snaru. To je prostě zvukově teplejší. Nemám úplně rád takové ty kovadliny, které až bolí do uší. Používám hlavně javorové soupravy a už delší dobu mi vyhovují Yamahy. Od začátku dávám přednost velkým, a hlavně hlubokým bubnům, i to je nedílnou součástí mého zvuku.
Barriemore Barlow
Barry se proslavil jako bubeník artrockové kapely Jethro Tull. Tempo kapely udával přes devět let a odešel v roce 1980. Pak si hrál s takovými esy hudební scény jako s Jimmym Pagem, Robertem Plantem nebo Georgem Harrisonem z Beatles. V současnosti se trochu stáhl a pracuje ve svém nahrávacím studiu v Anglii. Doufejme, že mu ale živé hraní začne chybět a na pódia se brzy vrátí.
Akrylátové bicí, to byla otázka módy, ale musím uznat, že i zvukově byly moc povedené. Kdo nevypadal v osmdesátých letech jinak, jako by nebyl. Každý, kdo tenkrát hrál, stavěl hlavně na různorodosti, používaly se co možná největší soupravy, a když byly navíc průhledné, tak si člověk připadal už hodně odlišný, a to byl účel.
