V dnešním díle Groovu v sukni se podíváme k jedné z nejvlivnějších mladých punkrockových kapel z britských ostrovů - The Subways. Na baskytaru tu totiž hraje zdánlivě křehká, nicméně nesmírně energická basistka Charlotte Cooper.
O britské kapele The Subways se začalo v hudebních kuloárech mluvit prakticky ve chvíli, kdy se tahle kapela v roce 2002 dala dohromady. Odborníci je přirovnávají k legendární Nirvaně a v lecčems mají pravdu. Hudba The Subways také obstojí v obrovské konkurenci punkrockových kapel, navíc jsou jejich vystoupení přímo nabitá energií. V Nirvaně ovšem na basu nehrála krásná blondýnka.
Start
Charlotte Cooper se narodila jako Mary-Charlotte Cooper v roce 1986 a pravděpodobně nikdy neplánovala, že by se mohla stát profesionální muzikantkou. Všechno začalo ve chvíli, kdy se bratři Morgan a Lunn z britského města Welvyn Garden City rozhodli založit vlastní kapelu. Oba vyrůstali na nahrávkách kapel oblíbených jejich rodiči, jako byli AC/DC, The Carpenters, Ramones nebo T. Rex, a to jim vštípilo lásku k hudbě. Poprvé, kdy Lunn začal zkoušet hrát na kytaru, to bylo během televizního vystoupení Oasis v pořadu Top of the Pops.
Krátce poté se potkal s Charlotte Cooper a zjistili, že je pojí náklonnost k podobné hudbě - shodli se na Nirvaně, Pixies, Sex Pistols či Mudhoney. Slovo dalo slovo a dohromady s Lunnovým bratrem Morganem založili kapelu. Jak už to u podobných kapel bývá, nikdo z nich neuměl na nic hrát, a proto si nástroje prostě rozdělili. Billy Lunn, který už pár akordů na kytaru uměl, si vzal kytaru, jeho bratr Morgan si vzal bicí a na Charlotte zbyla baskytara. K našemu štěstí, jinak bychom tu o ní nemohli psát.
I následný scénář kopíruje tisíce jim podobných začínajících kapel: zkoušení písniček svých idolů, z nichž hlavní část repertoáru zabírala právě Nirvana. S nazkoušenými písničkami začali hrát po různých hospodách a klubech v okolí Londýna. Intenzivně se věnovali i psaní písniček a vždy, když jich bylo několik nových, Lunn trval na jejich natočení, a vydali tak své další demo. Tato dema kapela posílala zase na další a další možná koncertní místa. Zařídili si také domácí nahrávací studio a začali natáčet a produkovat další kapely, které neměly na zaplacení drahých studií. Tak se dostali i k soutěži na festivalu v Glastonbury.
Glastonbury
Billy Lunn: „Jednoho dne jsem seděl v režii svého domácího studia a natáčel jsem jednu lokální kapelu z Welvyn Garden City. Říkal jsem jim, že by měli tu nahrávku poslat do nějakých klubů a pořadatelům, že by se jim to mohlo líbit. A oni mi na to řekli, že to plánují a že to chtějí poslat i Michaelu Eavisovi, který pořádá festival v Glastonbury. Překvapeně jsem se jich zeptal proč...“
Michael Eavis toho roku pořádal i soutěž kapel, které nemají nahrávací smlouvu, jejíž vítěz si potom zahrál na festivalu. „Byla to vlastně jedna z dalších adres, na které jsme poslali svoji nahrávku. Jediné, co jsme si přáli, bylo hrát koncerty, a tohle byla jen další velká příležitost. CD, které jsme Eavisovi poslali, bylo jedno z třiceti, které jsme posílali londýnským promotérům. V životě bychom nečekali, že nám nakonec zavolají, že jsme vyhráli a dostali se na festival v Glastonbury.“ V současné době jsou s Eavisem přátelé a doporučují všem mladým kapelám, aby to zkusily a Eavisovi poslaly svoje demo.
Young For Eternity
Po Glastonbury věci nabraly spád. The Subways začali hrát na zajímavějších místech a vše vrcholilo první vlastní koncertní šňůrou po Británii, která zahrnovala pětatřicet koncertů. Následovalo první představení kapely v rádiu, jehož se chopil John Peel a kapela na sklonku roku 2004 podepsala svou první smlouvu s City Pavement & Infectious Records.
První deska Young for Eternity vyšla v červnu 2005 pod producentskou taktovkou frontmana Lightning Seeds Iana Broudieho. Desce předcházel úspěšný singl Oh, Yeah, který se dostal na 25. místo britské hitparády. Následovalo období zaplněné nejen koncertováním, ale i dalšími komerčními aktivitami kapely - zúčastnili se natáčení jednoho dílu seriálu O. C., jejich skladby z první desky byly použity ve filmu Charlie Bartlett nebo v reklamách na kosmetiku Rimmel s britskou top modelkou Kate Moss.
V roce 2006 kvůli Lunnovým problémům s hlasivkami chvíli nekoncertovali, přesto si splnili sen v podobě předskakování pro Foo Fighters (kytarista Dave Grohl je z Nirvany, hlavního vzoru The Subways).
V létě téhož roku se pak vydali na turné po severní Americe, kde hráli jak na klasickém turné, tak na festivalech (Lollapalooza, Street Scene), tak v televizních show (David Letterman, Conan O’Brien, Craig Ferguson). V srpnu se vrátili do Británie a jako jedny z hlavních hvězd účinkovali na festivalech v Readingu a v Leedsu.
All or Nothing
V polovině roku 2007 začali The Subways v Los Angeles natáčet své druhé album. Tentokrát se v producentském křesle objevil legendární Butch Vig, muž, který produkoval nirvánovské Nevermind. Kapela za několik měsíců napsala a nahrála zhruba dvacet pět skladeb. V srpnu toho roku si odskočili do Británie na několik malých vystoupení a opět na festivaly v Readingu a Leedsu, kde zkoušeli, jak bude nový repertoár fungovat naživo. V září se opět vrací do Kalifornie, kde pokračuje v nahrávání nové desky, které končí v říjnu.
Deska vychází následující rok a dosahuje 17. pozice v britské hitparádě. Tohoto roku se také kapela zúčastňuje velkých festivalů v roli jedné z hvězd. Zahráli si opět v Glastonbury, Readingu a Leedsu, T in the Park, Download festivalu či Oxegene festivalu. Kapela si také zahrála sama sebe ve filmu Guye Ritchie RocknRolla. My jsme mohli vidět The Subways na koncertu v Lucerna Music Baru 6. dubna 2009.
Něco málo o Charlotte
Dát dohromady něco málo o Charlotte dá docela zabrat, její kariéra je, jak vidno, teprve v počátcích, a tak se musíme spolehnout na několik rozhovorů, které v průběhu let poskytla různým zahraničním periodikům.
Jejími vzory mezi basisty jsou hlavně Chris Wolstenholm z Muse, u něhož si cenní kombinace rytmiky a melodiky v jeho linkách, a samozřejmě Krist Novoselic z Nirvany. Z baskytaristek jsou to potom Melissa Auf der Maur nebo D’Arcy Wretzky.
Na otázku, jak vytváří své basové party, odpovídá: „Pracuji s tím, co dělá Billy na svou kytaru, a s melodií zpěvu. Když uslyším, co hraje za akordy, tak slyším i melodii svých basových linek. Pak už je to jen o tom, najít ty tóny na baskytaře. Občas ale hraji opravdu jednoduše a jen kopíruju to, co hraje Josh Morgan na bicí. Snažím se i více experimentovat na novém albu (Young for Eternity) a snažím se hrát i výše na krku. To se mi na base líbí, že má tolik ploch ke hraní. U každé písničky se snažím zahrát něco úplně nového, co jsem dříve ještě nepoužila.“
Při nahrávání si dává pozor, aby basa perfektně zapadla k bicícm - přeloženo - aby to šlapalo. Aby potom mohl kytarista bez potíží nahrát svoji kytaru nad jejich základy. Podobně vlastně řeší muziku. Snaží se poslouchat jeden druhého a doplňovat se tak, aby v hudbě nebyl žádný prázdný prostor.
Velice si také považuje předskakování pro Foo Fighters a Oasis. Obě kapely pro ni představují velké vzory, a proto byla potěšena nejen tím, že jim mohli předskakovat, ale i tím, že se Liam Gallagher či Dave Grohl příznivě vyjádřili o hudbě The Subways.
Vybavení
Charlotte používá dvě baskytary - signature Boba Glauba od firmy Lakland a Fendera Precisiona. Obě basy má o půl tónu podladěny. Hraje trsátkem, protože si myslí, že tenhle zvuk lépe zapadá do koncepce kapely a doplňuje frekvence bicích a kytary. Aparáty používá zásadně Ampeg. Ve studiu SVT-CL a na pódiu SVT-2PRO: „SVT-2PRO používám naživo kvůli grafickému ekvalizéru - dává mi větší kontrolu nad tónem.“ Ráda také používá efektové pedály, především overdrive Boss ODB-3 a distortion Electro-Harmonix Big Muff π, občas také používá basový syntezátor Boss SYB-5.
Lakland Bob Glaub signature
Fender Precision
(obě podladěné o půl tónu)
Aparát:
Ampeg SVT-CL (studio)
Ampeg SVT-2PRO (live)
Ampeg 8 x 10 kabinet
Efekty:
Boss ODB-3 (overdrive)
Electro Harmonix Big Muff π distortion
Boss SYB-5 basový syntezátor
Diskografie
s The Subways:
Young for Eternity (2005), All or Nothing (2008)
Charlotte Cooper a Billy Lunn spolu po několik let chodili. Rozešli se v době natáčení alba All or Nothing, ale před světem to ještě několik měsíců tajili. Vyjádřili se k rozchodu až o rok později, kdy ubezpečili fanoušky, že na chod kapely jejich rozchod mít vliv nebude, a již jsou oba šťastni po boku nových partnerů.
