Bubnoštěky - vroubkované bambusové paličky
Ne všechno, co je z Dálného východu, se hodí tak leda do blízkého záchodu. Tentokrát budu chválit. Tedy většinou.
Začnu od lesa. Bambus není strom, ale taková splašená tráva. Botanicky je to souhrnný název pro několik, asi 1447, druhů tráv v 90 botanických rodech, pokud jsem dobře počítal, z čeledi lipnicovitých s dřevnatými stébly, která, když se povedou, mohou dorůstat výšky až čtyřiceti metrů. A vzhledem k tomu, že to není strom, neplatí pro něj ani neurčité truhláři rádo citované pravidlo, že pomalu rostoucí dřeva jsou „festovnější“ než ta, co rostou rychle. Proto jsou mimochodem vyhledávané a drahé třeba sibiřské nebo kanadské stromy a rychle rostoucí smrk či topol méně. Bambus je pevný, pružný a houževnatý, přestože roste rychle a dravě. Je proto dobře obnovitelným přírodním zdrojem a možná i materiálem budoucnosti.
Je to vlastně takové travní požehnání, kam se hrabe naše pšenice. Bambusové výhonky se jedí, z lýka bambusu se dělají rohože, z tenčích větví, vlastně stvolů, se dělávaly klepače na koberce, tyčky ke smetákům, lyžařské hůlky a jiné harampádí, dokud některá z nich nenahradily plasty. V kuchyni mi visí bambusová vařečka. Z bambusového vlákna, louhovaného podobně jako při výrobě viskózy, lze utkat bavlně podobnou látku, v některých vlastnostech i lepší, a nadělat z ní třeba ponožky. Tlustější bambusové větve v Asii slouží jako stavební materiál i zednická lešení, a to i k mrakodrapům. V dávnověku se bambus dokonce používal i k mučení lidí, když chudáka, pod nímž předtím vyseli bambusová semínka, přivázali k zemi, a pak už se jen koukali, jak rychle rostoucí tráva chudákem prorůstá. Když má tahle travička slunce, teplo i vláhu, dokážou některé její druhy za den poporůst až o jeden metr, takže to šlo celkem rychle. Brrr! Asijská „empatie“ byla vyhlášená už ve starověku.
Radši se vraťme k paličkám. Bambusové stvoly jsou v přirozeném stavu duté, ale tyhle palice jsou plné, takže jejich dřevo bylo nějak zpracováno do plných tvarů. Prodávají se v klasických rozměrech 5A, 5B a 6A (o těch třeba napíšu jindy) pod značkou Supug a nabízí je známý čínský vše prodávající server, jemuž tu nebudu dělat reklamu. Jsou k mání i v běžném hladkém tvaru, ale zaujaly mě hlavně ty, u nichž si pohráli se soustruhem a po celé jejich délce nadělali vlnky. Jejich výhodou má být, a částečně i je, že je díky vroubkům bušením znavený hráč snáz udrží a nevyklouznou mu jen tak z ruky. Namítám, že když palice vyklouzne, tak většinou přes sevření ukazováku s palcem, když se bubeník netrefí nebo při nápřahu zavadí o něco zespodu. Ale vroubky něco pochytají taky. Navíc každá palička má vysoustruženou kuličku na obou stranách, takže lze snáz hrát běžně i obráceně.
Teď moje dojmy. Pár testovaných paliček byl poměrně lehký - 81 gramů (39 + 42 g) -, takže oproti referenčním hickorovým stejných rozměrů, které byly asi o dvě deka těžší (104 gramů, 53 + 51 g), byl běžný úder lehčí a zvuk bubnu méně výrazný, i když v ruce nebrní jako ty mahagonové z před-předminulého dílu tohoto seriálu. Větší razance dosáhne palička obrácená širším koncem vzhůru, a úder je pak srovnatelný s paličkou z hickoru. Jazzové vyšívání na ride činelu bylo s bambusovou palicí zase lehčí a snazší, aniž by zvuk činelu utrpěl.
Lámací test na internetových fotkách sice ukazuje, jak nesnadné je zlomit je poskokem, ale bubenické palice nebývají namáhány takhle, leč kousek po kousíčku se „rašplují“ o činely, to je to, oč tu běží. Několik zářezů o hranu činelu jsem během testování udělal i na bambusových paličkách, ale třeba oproti javorovým, z nichž naděláte třísky hnedle, se tyhle bambusové štípou výrazně méně. Něčemu asi napomůže povrchová úprava, která nijak nebrání jejich přírodnímu vzhledu. Příjemná zkušenost. Tyhle špejle, byť je neodkládám, denně je asi mít v ruce nebudu, ale rozhodně si svoje kamarády najdou. Chválím a drbu výrobce virtuálně pod bradou.
Prohlašuji navíc místopřísežně, že tento článek není sponzorován ani prezidentskou kanceláří, ani není jinam směřovaným projevem rektálního alpinismu.