Jakou že zvolit stolici, abyste neměli zaraženou stolici?
Dejme pár slov o posezení za bicí soupravou. Nabídka firem a v obchodech, i těch nejznačkovějších, je, pokud se týká tvaru sedáků, jasná: sezení jako na motorce, nebo kulaté. Vzhledem k tomu, že si i na svém kole skláním sedlo přední částí mírně dolů, tak abych z něj ještě nespadl, ale abych měl zároveň dostatek místa pro svoji osobní přední část, dávám z podobných důvodů u bicích přednost kulatině. Pokud si tedy musím vybrat jenom z těchto dvou vzorů. A pokud možno, volím co nejměkčí.
Motorkový sedák by při této logice proto mohl vyhovovat spíše dámám, ale někteří pánové se na nich často cítí víc na koni, či na čem. Budiž vyhověno jejich gustu, polechtáno jejich ego, ale ze mě by na něčem takovém byl asi brzo kastrát.
Leč existuje ještě jeden příjemný tvar. Výrobci bohužel dávno opuštěný, který ale podle mě vyhovuje potřebám bubeníkova pozadí, aby nikde gravitačně vertikálně netlačil a poskytl současně hráči dostatečně volné oba kyčelní klouby, kterýmiž žene rytmem vpřed oba či tři pedály pod jeho nohama. Je to sedák ve tvaru protáhlého půlměsíce nebo širokého plného U, jak chcete. Přední rovná zaoblená hrana takového sedáku celkem přesně kopíruje ohyb a pohyb člověčí schrány v těchto místech při hře a zároveň poskytuje i slušné a příjemné posezení, neboť hráčovo pozadí spočívá na trochu větší ploše než na sedáku kulatém a pánům netísní jejich přednosti jako na „motosedáku“. Ale běžně takovou nekoupíte.
O výšce sezení bylo napsáno mnoho a souvisí to s únavou vašich Achillových šlach (těch vzadu nad patami), pokud jsou příliš vypjaté, a s budoucími potížemi s vaší páteří, pokud ji ohýbáte nepřiměřeně. Výškově stavitelné jsou ale snad všechny, tak při volbě správné výšky na obojí myslete.
Vaší páteři moc nepomůže, ani když máte sezení s opěradlem. Do takové stoličky se hráč obvykle zhroutí a hraje pololeže, dokud neusne. Zabrat tak dostává hlavně bederní lordóza. Správný muzikantský posez je vzpřímený a vypjatý, sed napůl židle.
Vzhledem k tomu, že je bubeník, sedě u soupravy, uzemněn ve třech bodech, nebývá naopak příliš kritická horizontální stabilita sedáku. Dlouho jsem měl jednu stoličku neuvěřitelně rozviklanou, se sedákem velmi volně naraženým na tyčce, kývajícím se ve všech směrech. Ale na ní se dobře bubnovalo, protože židlice „šla“ s bubeníkem. Pokud se nakláněl k nějaké vzdálenější části svého nástroje, naklonila se prostě s ním. Přitom však „slušné a zdvořilé“ sezení na ní, tedy s koleny způsobně u sebe, hrozilo nepříjemným balancováním, či rovnou pádem.
A když už probíráme podzadkové vybavení bubeníka, za úvahu stojí i pianová lavice, původně určená pianistům a varhaníkům. Bývá pohodlně čalouněná a mívá dost možností nastavení výšky i náklonu, jimiž by mohl být plně uspokojen i bubeník. Umožňuje poposednutí hráče do strany během hry, a tím jednak třeba pohodlnější hru na některou odlehlejší část jeho sady, jednak kontakt jeho sedacích kostí s méně vytlačenou částí čalounění. Nevýhodou je jejich větší rozměr i váha, vyšší cena a vše, co s tím souvisí.
Je na vás, k jakému sezení přilnete, domluvte se se svým zadkem. Dobrému posedu budiž tedy zdar.
