Za dávných a dávných časů, kdy všechny nové zpěvačky ještě neměly chronickou rýmu, a nezpívaly proto všecky stejně blbě přes nos, bývalo i uspořádání nástrojů na pódiu jiné.
Myslím běžné místní tancovačky. Přes PA, jemuž se tehdy říkalo třeba „zpěvy“, šel opravdu skoro jenom vokál. Případně dechy, pokud byly. Každý z ostatních nástrojů měl svoji vlastní bednu a zvukař zůstal radši doma, protože by se od bedny k bedně uběhal. Zvuk se nějak „našolichal“ na začátku a nějak to tak zhruba zůstalo až do konce. Bicí nebývaly úplně vzadu, leč naopak co možná nejvíc vpředu a nezvučily se vůbec. Nanejvýš se do šlapáku položil jeden mikrofon, pokud někde zbyl. Výhodu to mělo v tom, že bubeník nepotřeboval odposlech. Zezadu se k němu bez zpoždění dostal skoro kompletní zvuk kapely, takže věděl, která bije, tedy kterou má bít on.
Dnešní PA poskytují někdy kvalitnější, hlavně však ovladatelnější zvuk, pokud za mixpultem nesedí hluchý idiot. Zcela pomíjím ty hodně časté situace, kdy bicí, stejně jako většinu kapely, nahradí klávesová samohrajka.
Dozadu vystrčený osamělý bubeník, třeba ještě podsunutý praktikáblem, je na odposlech fakt odkázaný, protože bez něj slyší opravdu jenom sebe. Pokud si dobře pamatuje, jak to má vypadat, a kapela hraje podle něj, nemusí to ještě být průšvih. Ale pokud má hrát na klik, jdoucí obvykle z kláves, bez hodně zřetelného odposlechu se neobejde. V případě těch kliků je lepší pouštět je do sluchátek, aby se o ně v tichých pasážích nepodílel se zbytkem sálu. Ale sluchátkový zesilovač, nejlépe stereo, se dvěma transformátory oddělenými vstupy (jeden na kapelu, druhý na klik) v nabídkách prostě není. Takže buď musí mít klikový bubeník samostatný kanál na odposlechovém pultu, což v lokálních podmínkách bývá luxus, nebo si jej musí (nechat) vyrobit. Ty linkové transformátory nejsou nafoukanost, neboť elektroinstalace ve starších sálech bývá typu TN-C (tedy s nulákem a zemí v jednom drátu), kde na zemnicích kolících zásuvek naměříte leccos. Pokud bude hodně zájemců, oživím možná Elektronickou kuchařku dalším dílem.
Poučením dnešní pohádky tedy, milé děti, je, že na odposlechu bubeníkově je nemoudré šetřit.
