Bass profil - Reggie Washington

Tento basista, přestože není v našich končinách příliš známý, patří k největším postavám světové baskytary a je považován za jednoho z nejlepších, když přijde řeč na groove. Jeho působení s RH Factorem Roye Hargrovea nebo Chicem Hamiltonem se řadí k legendárním. V Praze se objevil s kapelou The New Midnight Band, což je tribute band průkopníka hip hopu Gila Scott-Herona.

Dětství s Marcusem Millerem

Reggie Washington se narodil v roce 1962 v Staten Island v New Yorku do rodiny hudebních fanatiků. „Náš otec miloval hudbu a vedl nás k jejímu poslechu. Když říkám, že jsme hudbu poslouchali neustále, myslím to opravdu doslova.“ Velkou roli v Reggieho hudebních počátcích hrál jeho bratr Kenny Washington, známý jazzový bubeník a historik, kterému se také přezdívá Jazzový Maniak. Ten již od mládí propadl kouzlu gramofonových desek a začal je sbírat. Zajímal se o hudbu, její původ, její poselství, a pro mladého Reggieho byl jedním z největších hudebních vzorů.

Jedním z nejlepších kamarádů Kennyho na střední škole byl tehdy začínající Marcus Miller. Ten chodil k Washingtonům každý víkend a společně s Kennym poslouchali jazzové desky a vedli dlouhé rozhovory o muzice, u kterých Reggie tiše seděl a ani nedutal a nábožně poslouchal každé slovo. „Marcus Miller mi vtisknul určitou hudební vizi. Neovlivnil mě ani tak jako basistu, ale jako muzikanta obecně. Jsem rád, že jsem ho mohl poznat tak mladého a mohl jsem sledovat, jak jeho genialita roste. A tenhle chlápek se učil jazz od mého bratra.“

První hudební kroky a přesun k baskytaře

Přestože od Marcuse nějaké základy na baskytaru dostal, nebyla jeho prvním nástrojem, na který se učil. Původním „povoláním“ je totiž Reggie violoncellista. Na tento nástroj hrál už na základní škole a pokračoval na střední. Vlastně se měl stát hráčem klasiky. „Když jsem byl v orchestru, cellistů byl dostatek, ale potřebovali kontrabasistu. Dirigent mi navrhl, abych se přesunul do basové sekce. A tím to celé začalo.“

Po přesunu Reggieho štvalo, že není tak dobrý kontrabasista jako jeho spoluhráči. Vrhl se proto do cvičení a snažil se do sebe vstřebat principy basy a basového myšlení. Záhy začal zapomínat na cello a začal tvrdě cvičit na kontrabas. A nejen klasiku, ale doma se věnoval i jazzu a začínal přicházet jazzovému kontrabasu na chuť.

Hudebně se snažil nasávat inspiraci odevšad. „Je to kombinace mnoha vlivů. Od našeho otce, který nás vedl k hudbě, přes mého bratra, který je hudební fanatik, až po neustálý přísun hudby. Na střední škole nás také chodili do našeho big bandu vyučovat různí slavní muzikanti. Také jsme měli doma rádio, které nešlo vypnout. Brácha se v něm kdysi vrtal a snažil se, aby lépe hrálo. Jediné, co se mu povedlo, bylo to, že přestal fungovat vypínač. Rádio hrálo 24 hodin denně sedm dní v týdnu. Naladili jsme na něm spoustu různých stanic s velmi různorodou hudbou. Podvědomě se nám dostala do hlavy spousta hudby.“

Lekce kontrabasu bral u Paula Westa v Henry Street Settlement, který zase studoval u Reggieho nejoblíbenějšího basisty - Sama Jonese. „Mám rád Paula Chamberse, Raye Browna, Oscara Pettiforda, Scotta LaFara a další machry. Ale Sam Jones měl něco, co jsem opravdu miloval. Jeho výběr tónů je úplně jiný než u všech ostatních.“

Reflexe ke kariéře

Reggie Washington za svou kariéru prošel mnoha projekty a hrál s mnoha muzikanty. S některými nahrál desky, s některými působil jen naživo. První práci coby baskytarista dostal na session s Johnem Purcellem (hrál tu i Kenny Kirkland, pozdější Stingův klávesista). Během osmdesátých let se nevyhýbal žádné práci a v roce 1989 začal hrát se Stevem Colemanem, se kterým v příštích patnácti letech natočil více než deset nahrávek.

„Většina těch angažmá mě nějakým způsobem posunula dál, měla na mě nějaký dopad. Úžasná byla doba, kdy jsem hrál s Jean-Paulem Bourellym, to byla důležitá spolupráce. Zajímavá byla spolupráce s Chicem Hamiltonem. Naučil mě spoustu věcí z hudebního byznysu. Dobrá zkušenost byli Buckshot LeFonque s Branfordem Marsalisem, kdy jsme hráli pro velké publikum.“

Zajímavou zkušenost prožil s vynikající basistkou a skladatelkou Meshell NdegéOocello. Na pódiu hráli na baskytaru oba a hráli natolik zajímavě, že se velmi vhodně doplňovali. Reggie měl za úkol především Meshell doplňovat, hrát hlavně basové pasáže, zatímco ona hrála melodické linky. Záleželo ale hodně na dané skladbě. Někdy hráli oba dohromady, někdy jen Meshell nebo jen Reggie. Na tomto místě ale Reggie kladl velký důraz na přizpůsobení se skladbě a druhému interpretu.

Pochvaloval si i další spolupráce: „Ohledně groovu mi hodně dala zkušenost s The RH Factor Roye Hargrovea. Na práci s ním jsem opravdu hrdý, protože to z mého hlediska byl opravdový základ groovu, tak jak si myslím, že by měl groove vypadat. Ovlivnila mě i práce s M-Base Collective, která mě posunula jako skladatele a změnila můj pohled na hudbu.“

The Midnight Band a Gil Scott-Heron

Ke kapele The New Midnight Band, tedy tributu průkopníka hip hopu Gil Scott Herona, se dostal jako slepý k houslím. Jednu dobu spolupracoval s kapelou Headhunters Billa Summerse, kde hrál na evropském turné i DJ Kentyah Fraser a Brian Jackson. Brian Jackson je člověk, který s Gilem Scottem Heronem hrával podstatnou část jeho kariéry a DJ Kentyah Fraser zase na jeho hudbě vyrůstal. Proto přišel Kentyah s nápadem začít hrát Heronovy skladby a oslovili k projektu rappera M1, bubeníka Mika Clarka a právě Reggieho.

„Pro tento projekt ale vznikly úplně nové aranže skladeb. Původní verze byly v pohodě, ale byly jednodušší. Díky Brianovi jsme je ale předělali a teď znějí současně a myslím, že jsme je posunuli na další úroveň.“

Vedle Heronovy hudby se najde ale i prostor pro úplně nové skladby. Jak DJ Kentyah Fraser, tak rapper M1 a klávesista Brian Jackson přicházejí s vlastními skladbami v duchu Heronovy hudby a snaží se tak jeho odkaz dostat k mladé generaci posluchačů.

Vlastní projekty

Vedle mnoha projektů, ve kterých Reggie působí v roli sidemana, má i dva vlastní projekty. Především je to trio, ve kterém hrají bubeník Gene Lake a kytarista David Gilmore: „Oba jsou to staří přátelé a spolužáci. Sami jsou to skvělí muzikanti a mají svoje kapely. Díky zkušenostem z kapel od Wayne Shortera, Marcuse Millera, Davida Sanborna, Steva Colemana, Triloka Gurtua a Meshell NdegéOcello, jsou naše hudební možnosti prakticky neomezené.“

Pak má ještě projekt Rainbow Shadow, což je tribute band Jeffa Lee Johnsona. Jeff byl v Reggieho prvním triu, se kterým nahrál CD Freedom. Zemřel 28. ledna 2013. „Tak skvělý muzikant si zaslouží větší uznání, než jakého se mu dostalo. Díky tomu, že budu hrát jeho hudbu, tak se o něm lidé dozvědí víc. Budu natáčet a koncertovat s kytaristou Marvinem Sewellem, bubeníkem Patrickem Dorcéanem a DJem Grazzhoppa. Začneme někdy na začátku roku 2014.“

Nedílnou součástí Reggieho hudebního života jsou i workshopy a soukromé lekce.

„Když za vámi někdo přijde a ptá se vás, co a jak děláte na basu nebo v muzice, a vy jste schopen odpovědět, můžete učit ostatní.

Hudba, kterou jsem se naučil nebo ji hrál, lidé, se kterými jsem spolupracoval, čas, který jsem věnoval zlepšování, to vše je shrnuto v tom, jak hraji. Mohu mladším muzikantům ukázat a říct o svých zkušenostech a doufat, že je inspiruji k tomu, aby našli vlastní hudební cestu.

Během svého života jsem naposlouchal a hrál tolik různých hudebních stylů. Spousta muzikantů, a nejen basisté, za mnou přicházejí a ptají se třeba na feel nebo na hudební pojetí, na groove. Myslím, že něco málo mohu předat dál.“

Vybavení

Zásadním nástrojem v Reggieho kariéře je na zakázku postavená baskytara od Woodyho Phifera. Zajímavý na tom je fakt, že Woody Phifer prakticky basy nestaví a soustředí se jen na kytary. S Reggiem ho ale pojí dlouholeté přátelství - znají se od začátku osmdesátých let, kdy Reggiemu seřizoval jeho tehdejší baskytaru - Fender Jazz ’76.

„Když přijde na kytary a baskytary, tak je Woody kouzelník. Přesně chápe, co slyším já ve své hlavě. Moje baskytara Woody je z lehkého olšového dřeva a mám ji už jednadvacet let. Původní javorový krk mi zničili technici před sedmi lety, takže mi Woody udělal nový ze super tvrdého javoru s nápisem Fanny. Tahle basa je vlastně prodloužením mne samotného.“

Vedle tohoto nástroje Reggie ještě starý tyrolský kontrabas, který si pořídil během evropského turné s Branfordem Marsalisem. A to je, co se týče nástrojů, vše. „Nejsem sběratelem nástrojů. Někteří hráči sbírají různé nástroje kvůli zvuku, já se spíš snažím co nejvíce sžít se svojí baskytarou. To mi umožňuje dosáhnout zvuku a pocitu jiných baskytar pouze svýma rukama. Tahle moje basa je zvukově značně univerzální.“

V posledních letech se Reggie stal firemním hráčem Markbassu. „Tyhle aparáty především úžasně zní. Navíc jsou lehké a výborně vypadají. Marco DeVirgiliis a Riccardo Damiani z Markbassu mi pomohli vyřešit můj letitý problém s aparáty.“

Jako zesilovač používá především modulovou hlavu MoMark 800. Na koncertech, kde hraje na baskytaru i na kontrabas, používá zesilovač Little Mark Tube 800, protože „... má dva vstupy. Je dostatečně nakopnutý, aby ozvučil baskytaru, ale i dostatečně vřelý pro akustický kontrabas.“

K nim používá na velkých koncertech dva kabinety Markbass Standard 104 HR nebo jeden Standard 106 HR, na menších koncertech pak jeden Standard 104 HR nebo New York 804.

Efekty využívá jen ve studiu, na pódiu chce mít jen čistý zvuk baskytary a zesilovače. Ponejvíce používá efekty Markbass Super Synth, Stereo Chorus Flanger a MB Octaver, dále pak octaver Boss OC-2 a efekty Pigtronix Envelope Filter a Infinity Looper. Z kabelů pak dává přednost značkám Monster a George L.

www:

myspace.com/reggiewashington