Excelentní baskytarista, který si své renomé vydobyl především v rockových a hardrockových kapelách, který ale nemá problém s mnoha dalšími hudebními styly. Největší renomé si získal díky působení ve Whitesnake, Thin Lizzy a Blue Murder, ale prošel mnoha projekty a účastnil se mnoha natáčení. Má skvělý groove, ale ve svých projektech si najde i místo na virtuózní hru a hraje v nich na šestistrunný bezpražec. Je firemním hráčem firem Hartke, Samson a nově i ESP.
Začátky
Marco Mendoza se narodil 3. května 1963 v kalifornském San Diegu do hudební rodiny. Otec byl klarinetista a rád poslouchal bigbandové orchestry, jako Glenna Millera, Bennyho Goodmana, Gene Krupu a další, matka byla profesionální zpěvačka. Když se rodiče v Marcových pěti letech rozešli, odstěhoval se společně s matkou do mexické Tijuany, kde vyrůstal pod dohledem babičky. Tam pochytil snad ještě více hudby než u rodičů. Babička byla učitelka hudby a každý den se u ní vystřídalo deset až dvanáct studentů. Netrvalo dlouho a jedním ze studentů byl i Marco Mendoza, který se díky babičce naučil hudbu milovat a naučil se základy hudební nauky.
První kapelu založil se svým bratrem a hrál v ní na kytaru a zpíval. Hráli předělávky tehdejších hitů a hráli především na soukromých akcích. V sousedství ale tehdy působila obdobná kapela, která už měla podstatně větší zkušenosti a hrála na lepších akcích, která ale potřebovala baskytaristu a zároveň zpěváka. Protože se jim líbil Marcův zpěv, oslovili ho s tím, že pokud hraje i na baskytaru, může hrát s nimi. Marco neváhal, zalhal, že na baskytaru hraje, a o týden později už s touto kapelou hrál a zpíval.
Během několika let se vypracoval natolik, že byl schopen se hudbou živit, ale neměl žádný seriózní projekt. Možná i díky nadměrnému pití a užívání drog. Neměl nouzi o práci, ale nikdy si nevydělal dost. K „prozření“ došlo až na konci osmdesátých let, kdy začal cílevědomě pracovat na své kariéře.
Prvním významnějším počinem bylo natáčení s Billem Wardem v roce 1990, kde se potkal s Ozzym, Jackem Brucem, Zakkem Wyldem a dalšími. O rok později zakotvil u kapely Alias, která měla slušně našlápnuto (tvořili ji členové Heart), ale o rok později skončila. Nicméně Marco už měl v Los Angeles vybudované jméno, a proto dostal nabídku od Johna Sykese do Blue Murder.
Blue Murder, John Sykes a Thin Lizzy
V Blue Murder nahradil v roli bezpražcového baskytaristy Tonyho Franklina a natočil s nimi jedno studiové (Nothin’ Like Trouble) a jedno živé (Screaming Blue Murder) album, než kapela ukončila činnost.
S Johnem Sykesem si vůbec padli do noty, a ten ho proto vzal do svojí další kapely, což nebylo nic jiného než znovuvzkříšení Thin Lizzy. Tento reunion, jehož cílem bylo pouze živé hraní, trval od roku 1996 do roku 2000, kdy vydali živé album One Night Only. V roce 2004 začali opět koncertovat a Marco se k nim připojil v roce 2005 a další dva roky hrál opět s nimi. Přestože v roce 2007 odešel, znovu se k Thin Lizzy připojil v roce 2009. Tentokrát vydržel déle. Do roku 2012 objížděli svět jako Thin Lizzy, ale neustálá poptávka fanoušků po novém materiálu je přiměla k natočení desky, pro kterou ale změnili své jméno na Black Star Riders, protože nechtěli nový materiál nahrávat pod hlavičkou Thin Lizzy. Deska vyšla v roce 2013 pod názvem All Hell Breaks Loose a obsahovala klasický hard rock. Pro Mendozu byla ovšem trochu zklamáním, protože při psaní a přípravě materiálu nedostal moc příležitostí.
Vy jste byl firemní hráč Yamahy, ale dnes hrajete na ESP. Proč jste změnil značku?
ESP za mnou přišli s nabídkou, kterou nešlo odmítnout. Asi vás v první řadě napadnou peníze, ale tak to není.
Přišli za mnou a nabídli mi spolupráci. Vyzkoušel jsem jejich nástroje a zjistil, že jsou vynikající. Měli jsme schůzku, kde jsme probrali možnosti, a v současné době pracujeme na mojí signature řadě. Pracujeme teď na těle. Chci, aby to byla perfektní basa, kterou vezmeš v obchodě do ruky, a dostane tě. Bude vyrobena z olše, možná s javorovým topem pro lepší atak. S javorovým krkem a ebenovým hmatníkem.
Také řešíme snímače, možná to budou Aguilar, možná Bartolini. I když mám rád i EMG nebo Seymour Duncan. Určitě to bude pasivní basa, protože před pár lety jsem se zase vrátil k pasivnímu zvuku. Lépe slyším zvuk nástroje, zvuk dřeva. Aktivní elektroniku mám ve svém šestistrunném bezpražci, který potřebuje trochu nakopnout.
A také chci, aby to byla cenově dostupná basa. Mám rád firmy, které vyrábějí Ferrari mezi basami, ale já bych chtěl, aby moje basa byla jako Ford Mustang, který odvede kvalitní práci.
Navíc tahle firma sídlí v LA, kde bydlím i já. Kdykoliv cokoliv potřebuji, tak mi vyjdou vstříc. Yamaha byla taky fajn. Mají dobré nástroje. Ale já jsem chtěl větší podporu. Čím jsem starší, tím více mi na podobných věcech záleží.
The Dead Daisies
V roce 2013 dostává Marco nabídku od kapely The Dead Daisies, v níž měl vystřídat zaneprázdněného Darryla Jonese. V kapele se potkal se zpěvákem Jonem Stevensem (ex INXS), s kytaristy Davidem Lowym (ex Mink) a Richardem Fortusem (Guns N’ Roses), klávesistou Dizzym Reedem (Guns N’ Roses) a bubeníkem Brianem Tichym (ex Whitesnake, Foreigner). Zakrátko se tahle parta stává Marcovou domovskou kapelou, které dává přednost před všemi ostatními nabídkami a odchází i od Thin Lizzy.
Klasická hardrocková kapela od té doby obrazila, coby předkapela slavnějších kolegů Kiss, Lynyrd Skynyrd nebo Def Leppard, několikrát svět. V roce 2015 vydává své druhé album Revolución s novým zpěvákem Johnem Corabim (ex Mötley Crüe). V této sestavě se letos dvakrát představili v Praze - jednou v Hard Rock Café akusticky a podruhé o den později coby předkapela Kiss v O2 Aréně.
Další projekty
Po dočasném rozchodu Thin Lizzy v roce 2000 dostal Marco nabídku od Teda Nugenta, se kterým potom strávil tři roky na turné a natočil s ním dvě desky, Full Bluntal Nugity (2001) a Craveman (2002).
V roce 2004 dal dohromady pozoruhodný projekt Souls SirkUS (společně s Nealem Schonem, Jeffem Scottem Sotem a Deenem Castronovem z Journey) a natočili výborné album World Play. Než ho stačili vydat, změnili bubeníka a přišel Virgil Donatti a údajně je tolik nadchl, že ho nechali desku přebubnovat.
Vedle těchto projektů také krátce působil ve Whitesnake, natáčí s Dolores O’Riordan z The Cranberries a často působí v krátkodobých projektech nebo na natáčení desek.
Vlastní a sólové projekty
Vedle působení v kapelách má Marco Mendoza i dva vlastní projekty. Jedním z nich je jazzové fuison trio společně s klávesistou Renatem Netem (Prince, Rod Stewart) a bubeníkem Joeyem Herediou (Tower of Power, Steve Lukather). Působí už od poloviny devadesátých let, dosud vydali jedno živé album a scházejí se, když mají právě volno ve svých hlavních kapelách. V současné době se chystají do studia natočit první regulérní album.
Druhý projekt je Marco Mendoza Band, vlastně také fusion projekt, tentokrát ale rockověji orientovaný. Vydali dvě alba, Live for Tomorrow (2007) a Casa Mendoza (2010), se spoustou hostů v čele se Stevem Lukatherem nebo Tedem Nugentem, a s tímhle projektem objíždějí ve volném čase svět - v září by se měli objevit i v Praze na Chmelnici.
Vybavení:
Baskytary
ESP EII 4PJ
ESP LTD B206 (šestistrunný bezpražec)
Aparáty
Hartke LH1000 (1000W zesilovač)
Hartke HX810 HyDrive (8x 10” kabinet)
Hartke HD25 (25W kombo)
Struny
D'Addario EXL190
Trsátka
Planet Waves white pearl celluloid (heavy)
Vysílačka
Samson Concert 88
Efekty
EBS UniChorus (chorus)
EBS WahOne (kvákadlo)
EBS MicroBass II (pre-amp)
MXR Bass DI M80 (DIBox/preamp)
Korg Pitchblack Pro (ladička)
Diskografie:
Sólo:
Live for Tomorrow (2007), Casa Mendoza (2010).
Spolupráce:
Bill Ward: Ward One: Along the Way (1990),
Alias: Never Say Never (1992),
Blue Murder: Nothin’ But Trouble (1993),
Right Said Fred: Smashing! (1996),
Tin Drum: Real World (1996),
Robert Williams: Date with the Devil’s Daughter (1998),
John Sykes: Out of My Tree (1995), Loveland (1997), 20th Century (1998), Nuclear Cowboy (2000)
Tommy Shaw: 7 Deadly Zens (1998),
Thin Lizzy: One Night Only (2000),
David Coverdale: Into the Light (2000),
Ted Nugent: Full Bluntal Nugity (2001), Craveman (2002),
Derek Sherinian: Mythology (2004),
Soul SirkUS: World Play (2005),
Whitesnake: Live in the Still of the Night (2006),
From the Shallows: Beyond the Unknown (2007),
Michael Schenker: Heavy Hitters (2005), Doctor Doctor: The Kulick Sessions (2008),
Lynch Mob: Smoke and Mirrors (2009),
Tim Ripper Owens: Play My Game (2009),
Dolores O’Riordan: Are You Listening? (2007), No Baggage (2009),
Lipstick Magazine: Skin Deep (2009), Lipstick Magazine (2009),
MSG: By Invitation Only (2011),
Black Star Riders: All Hell Breaks Loose (2013),
Neal Schon: So U (2014),
White Appice Mendoza Iggy: Kill the King (2014),
The Dead Daisies: Revolución (2015).
www:
