Bass profil - John Glascock

Je to fantastický basista, nejlepší v rockovém světě...

Takhle charakterizoval dnešního hrdinu basového profilu Ritchie Blackmore, který se Glascocka několikrát neúpěšně snažil zlanařit do svých Rainbow. John Glascock měl totiž nejen skvělý feeling a groove, zároveň ale přicházel s jedinečnými melodickými linkami, které jsou pro něj charakteristické a jsou ozdobou všech alb, na kterých Glascock hrál. Tenhle chlapík je mnohými považován za nejlepšího basistu, který kdy hrál v Jethro Tull.

Začátky

John Glascock se narodil 2. května 1951 v Islingtonu na předměstí Londýna. Hudbě se věnoval odmalička a společně se svým o tři roky starším bratrem Brianem propadají kouzlu rocku. V roce 1962, tedy ve svých jedenácti letech, založil s bratrem svou první kapelu The Juniors, ve které vedle nich působil ještě jejich spolužák, kytarista Mick Taylor (budoucí Rolling Stone), další kytarista Alan Shacklock (budoucí respektovaný producent) a zpěvák Malcolm Collins. Kapela měla takový úspěch, že dokonce podepsala smlouvu s nahrávací společností EMI/Columbia a v roce 1964 vydala singl s písničkami There’s a Pretty Girl a Pocket Size.

The Gods a Toe Fat

V roce 1965 ale dochází v kapele k personálním změnám. Zůstávají bratři Glascockové s Mickem Taylorem. Na post hlavního zpěváka a klávesisty přichází Ken Hensley (budoucí Uriah Heep) a druhým kytaristou se stává Joe Konas. A přejmenovali se na The Gods.

Kapela se zakrátko etablovala v malých klubech a na vysokoškolských kolejích. V roce 1966 už předskakovali The Cream a o rok později vydali singl Come On Down to My Boat Baby. V květnu 1967 odchází Mick Taylor k Johnu Mayallovi a Johna Glascocka nahrazuje Paul Newman. Skupina si sice v té době vydobyla rezidenci v klubu The Marquee, kde nahradili The Rolling Stones, ale vlastně nevěděli kudy kam. Teprve po návratu Johna Glascocka a obsazení bubenického postu Leem Kerslakem (také budoucí Uriah Heep) v létě roku 1968 začali opět tvořit a vydali své první album Genesis. Album je tehdejší klasický pop rock, ale s vlivy vznikajícího art rocku.

O rok později vydávají další album, To Samuel a Son, a rozhodli se odejít od stávající nahrávací společnosti. V roce 1969 přijímají do svých řad sólového zpěváka Cliffa Bennetta a přejmenovali se na Toe Fat. Ještě týž rok vydávají první album Toe Fat, které je prací především Cliffa Bennetta. Po natočení desky odcházejí Ken Hensley a Lee Kerslake do Uriah Heep a jsou nahrazeni kytaristou Alanem Kendallem (budoucí Bee Gees) a Johnovým bratrem Brianem Glascockem. V téhle sestavě natáčejí druhé album Toe Fat 2, ale protože se jim nepodařilo prorazit, rozpadají se.

Chicken Shack a Carmen

Po rozpadu Toe Fat se John Glascock uchytil u bluesové kapely Chicken Shack, kterou vedl kytarista a zpěvák Stan Webb. V Chicken Shack působil jen do roku 1972, ale stihl s nimi natočit album Imagination Lady.

Po odchodu z Chicken Shack kývl na nabídku Carmen, kapely, která kombinuje rock s flamencem a v níž tehdy hrál na bicí jeho bratr Brian. Carmen byli na londýnské scéně již uznávanaou kapelou, kterou podporvoala řada tehdejších hvězd, včetně Davida Bowieho, Bryana Ferryho a Marca Bolana. Díky těmto kontaktům si mohli dovolit v roce 1973 natočit první album Fandangos in Space pod producentskou taktovkou Bowieho dvorního producenta Tonyho Viscontiho. Za zmínku stojí, že se na této desce John Glascock uplatnil poprvé i skladatelsky a společně s ostatními členy složil písničku Retirando. Deska patří k nejlepším progrockovým nahrávkám a v anketě časopisu Rolling Stone 50 nejlepších progrockových alb všech dob se tato deska umístila na 46. místě. Následovalo album Dancing on a Cold Wind z roku 1974 a po něm předskakování kapelám Santana, Electric Light Orchestra, Blue Öyster Cult, a hlavně tříměsíční předskakování Jethro Tull. Během natáčení dalšího alba Gypsies (1975) je ale zničehonic opustil management, rozloučil se s nimi Tony Visconti a bubeník Paul Fenton si zranil koleno tak vážně, že na několik let musel skončit s muzikou. Desku ještě dotáhli do konce a vydali, ale krátce po vydání se kapela rozpadá. Paradoxně na poslední desce dosáhl John Glascock svého vrcholu coby skladatel a přispěl skladbou High Time, kterou sám napsal a nazpíval v ní i hlavní zpěvový part.

Jethro Tull

Jako velký fanoušek Jethro Tull byl John Glascock nadšen už tím, že jim s předchozí kapelou předskakovali. V prosinci 1975 ale z Jethro Tull odešel basista Jeffrey Hammond a Ian Anderson se rozhodl kontaktovat právě Johna Glascocka.

V polovině 70. let byli Jethro Tull na vrcholu své slávy, desky se prodávaly v milionových nákladech a skupina vystupovala v arénách pro desetitisíce lidí. Zároveň ale nastupoval punk a kapely jako Jethro Tull se ocitly v nepřízni kritiky. John Glascock tak přišel vlastně ke konci artrockového období Jehtro Tull.

Prvním počinem s kapelou pro Glascocka bylo natočení alba Too Old to Rock ‘n’ roll, Too Young to Die. I když album zaznamenalo prodejní propad oproti svým předchůdcům, následující světové turné bylo opět úspěšné a Jethro Tull se zařadili mezi první kapely, které na svých koncertech použily obří obrazovky.

O rok později vydávají výtečné album Songs from the Wood, jímž se od art rocku přiklánějí spíš k písničkovější formě folk rocku. Deska se dobře prodávala a kritika desku téměř bez výjimky chválila.

V nastoleném formátu Jethro Tull pokračovali i albem Heavy Horses z roku 1978. Přestože na obalu desky není John Glascock uveden, natáčení se normálně účastnil, stejně jako evropské části turné. Během americké části ale začal mít zdravotní problémy a musel odjet do Londýna, kde se podrobil operaci srdce. Zbytek turné za něj dohrál Tony Williams z kapely Stealers Wheel.

Poslední album folkrockové éry Jethro Tull vyšlo v roce 1979 pod názvem Stormwatch a Glascock se na něm podílel již jen třemi skladbami, zbytek baskytar natočil Ian Anderson.

Ostatní spolupráce a smrt

John Glascock se vedle již zmíněných kapel objevil společně s dalšími členy Jethro Tull na albu zpěvačky Maddy Prior z kapely Steeleye Span Woman in the Wings, kterou produkoval Ian Anderson. Také si těsně před smrtí zahrál na albu britského folkového zpěváka a komika Richarda Digance Commercial Road a rovněž těsně před smrtí byl ve studiu s Jeffem Christiem a písnička Take Me As You Find Me se objevila až na albu rarit No Stone Unturned v roce 2012.

John Glascock trpěl vrozenou vadou srdeční chlopně, kterou mu museli operovat v roce 1978. Bohužel jeho srdeční chorobě moc nepomáhal rock‘n’rollový životní styl, ve kterém se John vyžíval. Neustálé párty, nadměrná spotřeba alkoholu a marihuany, to vše zhrošovalo Johnův stav. Zlom nastal ve chvíli, kdy se Johnovi dostala do krve infekce ze zkaženého zubu. I přes vážnou situaci nezměnil svůj styl života a 17. listopadu 1979 umírá. Jethro Tull byli v té chvíli na turné a především bubeník Barriemore Barlow, který byl Johnovi z celé kapely nejbližší, jeho smrt těžce nesl a po skončení turné z kapely odešel. Barlow rovněž zaplatil Johnův pohřeb, protože ten zemřel zcela bez prostředků.