Bass profil - Ian "Lemmy“ Kilmister

Lemmy je jistě pozoruhodná postava dějin rock ‘n’ rollu, opředená mnoha legendami. Faktem je, že stál u zrodu jedné z nejvýznamnějších metalových kapel Mötorhead. Navíc se výrazně zapsal již v kapele Hawkwind a ostatní muzikanti si ho rádi zvou k natáčení svých desek. Na baskytaru hraje vlastním unikátním stylem a na pódiu si vystačí s jednoduchým, ovšem i velmi hlasitým, aparátem.

Dětství

Ian Fraser Kilmister se narodil 24. prosince 1945 v Stoke-on-Trent v anglickém Staffordshiru. Rodiče se tři měsíce po jeho narození rozešli a malý Ian se s matkou a babičkou přesunul do města Newcastle-under-Tyme (nezaměňovat se slavnějším Newcastle-upon-Tyne), aby se ještě později přesunuli do města Madeley - všechna ve stejném hrabství.

V deseti letech dostal Lemmy nového otce, George Willise, a celá rodina se přestěhovala do severního Walesu. Protože Lemmy nevycházel s dětmi svého otčíma z předchozího manželství, začal se obracet k tehdy vznikajícímu rock ‘n’ rollu a začal se také zajímat o dívky. Jako teenager navštěvoval Lemmy školu Ysgol Syr Thomas Jones ve městě Amlwch, kde získal i svou přezdívku Lemmy.

V šestnácti letech uviděl v liverpoolském klubu Cavern hrát ¨The Beatles a úplně se do nich zbláznil. Celou noc pak proseděl u jejich první desky Please Please Me a učil se jejich písničky. Zalíbila se mu i jejich pódiová prezentace, především sarkastické poznámky Johna Lennona.

V té době dokončil Lemmy školu a začal pracovat. Bral jakékoliv práce a vedle toho se snažil hrát s jakoukoliv kapelou, která se objevila na obzoru. V sedmnácti odešel do Stockportu za ženou, se kterou měl svého prvního syna Seana.

První kapely

Ve Stockportu se záhy přidal ke kapelám The Rainmakers a The Motown Sect a s oběma obrážel tři roky kluby. To mu však nestačilo a v roce 1965 odešel k The Rockin’ Vickers, se kterou vydali tři singly a procestovali značnou část Evropy. Údajně jsou také první západní kapelou, která kdy hrála v Jugoslávii. V této době se mu narodil další syn, Paul Inder.

Protože to však s The Rockin’ Vickers nevedlo dál, Lemmy se rozhodl v roce 1967 přesunout do centra všeho dění - do Londýna. Tady se na něj usmálo štěstí, neboť díky spolubydlícímu Noelu Reddingovi se stal bedňákem u Jimiho Hendrixe. O rok později se již stal členem kapely perkusisty Sama Gopala, s nímž natočil svou první dlouhohrající desku Escalator (listopad 1968). O rok později se stal členem kapely Opal Butterfly, která měla již podepsanou smlouvu s vydavatelstvím CBS, ale její singly nevzbudily v Anglii očekávaný ohlas, a tak se kapela brzy rozpadla.

Hawkwind

První výrazné úspěchy slavil Lemmy coby člen kapely Hawkwind, k níž nastoupil v roce 1971. Tady se Lemmy poprvé chopil baskytary, neboť ve všech dosavadních kapelách hrál především na kytaru a zpíval, případně se podílel na skládání písniček. Díky svým předchozím zkušenostem doprovodného kytaristy si Lemmy vyvinul vlastní a unikátní styl hry na baskytaru, který během pozdějšího působení v Motörhead dovedl k dokonalosti. Místo jednoduchých not, jako hrají ostatní basisté, hraje Lemmy velmi často doprovod v dvojhmatech a vytváří tak širší harmonický základ pro kytaristu. Nicméně zpět k Hawkwind.

Lemmy byl v Hawkwind v době jejich pravděpodobně nejúspěšnějšího období, v letech 1971-1975. Během této doby s nimi nahrál desky Doremi Fasol Latido (1972), Hall of a Mountain Grill (1974) a Warrior on the Edge of Time (1975). Vedle toho se objevil na kultovním živáku Space Ritual (1973), natočeném během koncertů v Londýně a Liverpoolu, který dobře dokumentuje tehdejší koncertní formu Hawkwind.

V roce 1975 byl Lemmy z Hawkwind vyhozen po dobrodružství zcela příznačném. Když kapela přejížděla přes Michigan z Detroitu do kanadského Windsoru, byl Lemmy zadržen a obviněn z držení kokainu. Během pěti dní, které strávil ve vězení, se ukázalo, že se nejedná o kokain, nýbrž o speed, a Lemmy byl z vězení propuštěn, neboť v té době nebylo držení speedu v Kanadě trestné. Pro Hawkiwind to byl ale více než dobrý důvod, aby se Lemmyho zbavili. Historie ukázala, že to bylo jedině dobře.

Motörhead

Jen díky nucenému odchodu z Hawkwind postavil Lemmy novou kapelu, kterou nazval Bastards. Do projektu přizval kytaristu Larry Wallise (exUFO) a bubeníka Lucase Foxe. Po zásahu manažera, který Lemmyho přesvědčil, že kapela se jménem Bastards si v životě nezahraje v televizním pořadu Top of the Pops, změnil Lemmy název kapely na Mötorhead (název poslední skladby, kterou napsal pro Hawkwind). Krátce po změně názvu se také rozloučil s oběma hudebníky a angažoval místo nich Eddieho Clarka na kytaru a Phila Taylora na bicí. V tomto složení začali Mötorhead dosahovat úspěchů. Nejenže se za nimi táhla hromada fanoušků z dob Lemmyho působení v Hawkwind, ale díky svému energickému rock ‘n’ rollu na ně začali chodit i příznivci tehdy módního nového stylu punk. Kvůli problémům s vydavatelstvím se ale kapela málem rozpadla. Dokonce se rozhodli v roce 1977 odehrát v londýnském klubu Marquee svůj poslední koncert. Lemmy se tehdy domluvil s vydavatelstvím Chiswick Records, aby tento koncert natočili a případně vydali jako desku. To se sice nezdařilo, ale firma jim místo toho nabídla několik dní ve studiu, aby natočili klasické studiové album. To se podařilo, a tak v červnu 1977 spatřilo světlo světa jejich první album nazvané jednoduše Mötorhead. Dohady o rozpadu byly zažehnány a Mötorhead vyjeli na turné jako předkapela Hawkwind.

V roce 1978 změnili management a s novým manažerem přišla i nová smlouva s firmou Bronze. Prvním počinem byl singl Louie Louie a když měl úspěch, na začátku roku 1979 vydali album Overkill. Mezitím si stihli už zahrát i ve zmiňovaném pořadu Top of the Pops a začali být častými hosty v rozhlasových pořadech a jejich skladby začala hojně hrát rádia.

Album Overkill mělo nečekaný úspěch a z Mötorhead se stala vyhledávaná koncertní kapela. Na podporu alba se vydali na dlouhé britské turné. V polovině roku se vydali do studia, aby natočili své třetí studiové album Bomber, které vyšlo na konci října. Deska dosahuje ještě většího úspěchu než předchozí počin a Mötorhead se poprvé vydávají na evropské turné.

V listopadu 1980 vydávají Mötorhead svoje nejslavnější album Ace of Spades, kterému vévodí stejnojmenná skladba, jež se stala jakousi hymnou této kapely. Album se vyšplhalo na čtvrté místo britské hitparády a Mötorhead se ocitli na vrcholu popularity. Překvapivě se objevovali i v dětských televizních pořadech!!!

Následující desky pak již potvrzovaly stávající status Mötorhead. Po celá osmdesátá léta se desky držely v hitparádách jak v Británii, tak ve Spojených státech, Mötorhead pokračovali i přes obměny na místech kytaristů ve výborných koncertech. Na začátku devadesátých let vydávají dvě vynikající desky po sobě 1916 (1991) a March ör Die (1992). Po nich však přichází útlum, a přestože vydávají desky zhruba jednou za dva roky, do hitparád se dostávají až zase na konci devadesátých let. Od nového tisíciletí pak Mötorhead nabírají opět na síle. Zatím poslední počin kapely vyšel v roce 2010 pod názvem The Wörld is Yours.

Vedlejší aktivity

Lemmy se vedle domovské kapely objevoval ať už jako muzikant, skladatel nebo i herec v mnoha dalších projektech. Zahrál si s punkovou kapelou The Damned, když neměli regulérního baskytaristu. Zazpíval si na deskách Slashe, Eddieho Clarka nebo Uglyho Kida Joea. Napsal text k Ozzyho baladě Mama, I’m Coming Home a několika dalším skladbám z Ozzyho desky No More Tears. A objevil se v několika filmech a televizních seriálech - např. filmy Hardware, Airheads nebo seriál The Young Ones.

Životní styl

Lemmyho životní styl je natolik legendární, že stojí za to si ho alespoň trochu přiblížit. Lemmy je totiž jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. rock‘n’rollového života, který se dá vyjádřit heslem sex, drogy a rock ‘n’ roll. Lemmy měl za svůj život poměr údajně s až dvěma tisíci ženami. V časopise Maxim se v seznamu „největších žijících legend sexu“ umístil na osmém místě.

Lemmy proslul i spotřebou alkoholu a drog. V jednom rozhovoru se měl údajně zmínit, že neví, co je to kocovina, protože už čtyřicet let je permanentně opilý. Od svých třiceti let prý vypije láhev Jacka Danielse denně. V dalším rozhovoru se zmínil, že je pro legalizaci heroinu, přestože ho sám nikdy neměl.