Zdravím sokolíky a sokolice,
opět se v basové kavárně vrátíme k tématu pentatoniky. Snad vás sluníčko nedonutilo opustit krásy zkušeben a neválíte se někde u vody. Takže hezké léto s Bass Café!
V tomto díle se budeme věnovat praktickému využití pentatoniky pro vyhrávky. Základem bude jednoduchý bluesový groove, který je hraný v Am7. Na každý čtvrtý takt připadne vyhrávka. Jednoduché, leč účinné. Jenom pro připomenutí: Am7 se skládá z tónů A, C, E a G, ke kterým přidáme ještě tón D a máme kompletní materiál pro naše „sólování“. Stejně jako nám dobrý bubeník svým breakem dává vědět, že přecházíme ze sloky do refrénu, tak i basista pomocí vyhrávky dělá vlastně takový melodický break. V našich ukázkách se jedná o šestnáctinové frázování s bluesovým až funkovým cítěním. Pokud se rozhodneme pro vyhrávku, kterou chceme vyplnit naši basovou linku, je potřeba si uvědomit náladu a pocit z groovu, který právě hrajeme. Pokud například basista v dechovce začne slapovat do táhlé moravské balady, tak asi nesklidí nadšený aplaus publika, ale spíš si koleduje o dobře mířený půllitr do čela. Vyhrávka by měla být melodická a zároveň mít i zajímavé rytmické frázování, aby se nejednalo o pouhou „vatu“. Pokud si nejsem jistý anebo nemám dostatečně zajímavý nápad, je lepší se vyhrávek zdržet. Basa má především fungovat s bicími a tvořit šlapající motor kapely. Platí zde tudíž stejná zásada jako u koření, že méně někdy znamená více. Doufám, že pro vás bude dnešní „vyhrávková“ kavárna inspirující a donutí vás alespoň na chvíli se schovat s basou v útulné chladivé zkušebně. Létu zdar!
