Tento souzvuk, kdy poprvé překračujeme při jeho tvorbě prostor oktávy, si zkonkretizujeme na akordu F11.
Název: Undecimový akord obecného označení Xdur a přidanými třemi dalšími terciemi
Označení: X11
Vzorec: č1, v3, č5, m7, v9, č11
Obecná poučka: „Jedenáctka“ vychází z předchozího „devítkového“ akordu, obecně vyjádřitelného zkratkou X9 (takže pozor, ne Xadd9) přidáním čisté undecimy. Při zpětném rozboru to tedy znamená, že základem je septimový akord, kdy k durovému akordu přidáme malou septimu, k němuž se připojí velká devítka. Vyjádřeno řečí tercií, jde o spojení v3 (tóny f - a) a m3 (a - c1), což je základní durový akord, dále další m3 (c1 - eb1), kdy vzniká„sedmička“, v3 (eb1 - g1), což je již nónový akord a konečně m3 (g1 - b1), která vytvoří konečný souzvuk F11.
Je tedy zcela zavádějící uvažovat tak, že undecima je v podstatě kvarta, třeba jen oktávově posunutá. Může to zavést k nepřesným závěrům tvorby souzvuků. Nic na tomto faktu nemění skutečnost, že u kytary při chytání akordů nelze přesně akceptovat posloupnost jednotlivých tónů.
První příklad je nejjednodušším vyjádřením „jedenáctky“. Vzhledem k předchozí poznámce si také všimněme, kde je v podstatě uvedena ona undecima...
Tip 1: Orientace na hmatníku zde jednoznačně vychází ze základního tónu, z tóniky (zde tón f) na struně A.
Druhý příklad se v plné znělosti užívá trochu méně. Je zde třeba zatlumit prázdnou strunu A. Protože m7 je v souzvuku zdvojena, často se hraje jen čtyřzvuk, bez tónu eb2 na struně e1.
Třetí příklad nemá tercii a kvintu a užívá se poměrně často, zejména pro snadnější orientaci na hmatníku dle kořenového tónu (zde f) na struně d. A kde se nachází undecima, tedy tón bb? Ano, na struně g.
