Tak a dnes nás čeká akord, jehož obecně platné skutečnosti si uvedeme na konkrétním příkladu, a to na Eadd9.
Název: Durový akord obecného značení Xdur s přidanou nónou
Označení: Xadd9
Vzorec: č1, v3, č5, v9
Obecná poučka: K základnímu durovému akordu přidáme velkou nónu.
A tady pozor na dvě nejčastější chyby ve značení.
1) Řada lidí si řekne, že v akordu jako takovém vzhledem k možnostem na hmatníku je devítka vlastně sekunda. Tak proč rovnou tento akord neoznačit jako Xsus2. Ale to je chyba, protože přípona sus přidává tzv. průtažný tón (místo tercie), který při dalším obratu nutí harmonicky vyměnit dodaný tón zpátky do tercie. Zde je tercie zachována, takže se přidává „pouze“ devítka, vyšší tón (v našem konkrétním případě fis1) než oktáva základního tónu (e1).
2) I označení X9 je chybou už jenom z hlediska tvorby akordů a zavedeného úzu značení. Nónový akord je pětizvuk složený ze čtyř tercií, přípona add (neboli přidat, dodat, připojit) signalizuje „pouhé“ přidání dalšího tónu bez jakýchkoli skladebních souvislostí. A zvláště v případě nóny je potřeba použít toto označení, aby nedocházelo k omylům.
První příklad ukazuje běžný hmat durového akordu E, ke kterému přidáme tón f#1 na struně e1. Zde je jednoznačně dokreslena poučka o přidání nóny „vně“ oktávy, souzvuku, hmatu. Prostě a jednoduše by to už kvůli znělosti měl být nejvyšší tón.
Tip 1: Druhý příklad je spíše takovým tipem pro zavilé vyznavače kvintových power chordů. Obecně můžeme znělost přidané devítky dostat (nebo spíše nasimulovat) i při těchto hmatech, kdy stačí přidat ke kvintovému hmatu devítku - graficky jde vlastně o další kvintu vzhledem ke kvintě základního power chordu. Dobře se to pamatuje.
Nebo jen o celý tón posunout u kvintkvartového power chordu oktávu základního tónu (zde tedy z e1 na f#1 na struně g).
A v tomto konkrétním případě lze využít i znělosti prázdných strun.
