V dnešním díle nás čeká souzvuk obecného značení Xmimaj9, který si konkrétně uvedeme na akordu Fmimaj9.
Název: tónický mollový septakord s přidanou nónou
Označení: Fmimaj9, FmM9, Fmmaj9, Fmin(maj9), Fmimaj7/9
Pozn. č 1: Když to vezmeme opravdu dle nejpřísnějších pravidel, tak nejsprávnější označení z uvedených by mělo být to poslední, Fmimaj7/9, protože tento akord v sobě zahrnuje velkou septimu a velkou nónu. Zvláště když u mollových maj akordů se velmi často uvádí obecně označení Xmimaj7. Ovšem, jak už jsme několikrát u tohoto typu souzvuků uvedli, označení maj předpokládá, že se jedná o připojení v7 (to znamená, že za příponou maj nemusí být nutně číslovka 7). A právě z tohoto nepsaného pravidla vychází označení tohoto dnešního akordu, Fmimaj9, kdy se předpokládá, že k v7, zastoupení příponou maj, připojíme v9.
Pozn. č 2: Na rozdíl od našich zvyklostí si dnes uvedeme jen jednu možnost. Existuje jich sice více, ale tato je uživatelsky nejvíce zapamatovatelná a v jejím užití je vzhledem k ostatním hmatům výrazný rozdíl. Řada dalších možností navíc nejsou zcela přesnými příklady i vzhledem k rozložení tónu včetně základního. Také jde i o to, že některé ostatní hmaty nezahrnují právě ty tóny, typické pro akord, o kterých se chceme zmiňovat, ale jsou to pouhé alternativy.
Vzorec: č1, m3, č5, v7, v9 (neboli obecně Xmimaj7 + v9 nebo Xmi + v7 + v9)
Obecná poučka: Zde opět nejde o klasický devítkový mollový akord, který v sobě zahrnuje vždy malou septimu čili akord obecně vyjádřitelný značkou Xmi7. V tomto případě jde sice o připojení velké nóny, ale již k hotovému akordu Xmimaj, který obsahuje velkou septimu. A jako obvykle, i zde může padnout námitka, proč se místo devítky nepíše dvojka, když jde přece vlastně o „tentýž“ tón, pouze oktávově posunutý. Navíc v kytarových akordech nemusí jít vůbec o oktávový posun, protože to často technicky není možné zrealizovat. Odpověď je taková, že z hlediska terciového systému tvorby akordů zde k septimovému souzvuku přidáme další tercii. Takže nónový akord se skládá ze čtyř tercií(!).
Pokud bychom tedy v tomto akordu zmenšili velkou septimu na malou, dostali bychom jiný akord, Xmi7/9.
První příklad: Orientace na hmatníku je jasná, univerzálnost vzhledem k pozicím dalších tónů na struně E také. Je potřeba si trochu pohlídat znělost, ale pokud nezazní tón c1 na struně h, tak moc se zase neděje. Z hlediska uchopitelnosti jde spíše o zapamatovatelnost než o něco zvlášť náročného. Zvukově je zde zvýrazněna velká nóna, která nadto není uvnitř souzvuku, ale je správně vypíchnuta na jeho konci.
Tip č. 1: Občas se používá zkrácený hmat, kdy se použijí tóny jen na strunách d, g, h, e1. Je ovšem potřeba si pohlídat harmonii, navíc z hlediska přísného značení by při dodržení harmonického kontextu šlo o lomený akord, zde tedy s určitými připomínkami Fmima9/E.
