Akordy? A jaké? 13. - X7+5

Akordy? A jaké? 13. - X7+5
Akordy? A jaké? 13. - X7+5

Dnes se podíváme na akord obecného značení X7+5, který si konkrétně přiblížíme na souzvuku G7+5.

 

Název: alterovaný dominantní septakord zvětšený, kdy zvětšená kvinta nahrazuje čistou kvintu kvintakordu

Označení: G7+5, G7#5, G7(#5)

Vzorec: č1, v3, zv5, m7

 

Obecná poučka: I když bychom mohli ve vzorci označit, ztučnit i malou septimu (m7), bereme zde dominantní septakord jako již hotový základ pro jeho další úpravy. Těm se ostatně vždy po nějakém čase budeme na tomto místě i věnovat (nejčastěji zde jde o úpravu kvinty či přidání nóny).

 

Výklad akordu může také mylně evokovat i zvětšený akord jako takový, tedy kvintakord se zvětšenou kvintou (zv5), tedy v tomto případě G+, ke kterému se pak přiřadí m7. Tady ovšem pozor, tento tvar vznikl na základě odvození septakordu. Takže vzít jako základ augmentovaný kvintakord může být zavádějící.

 

První příklad: Jedná se o jeden ze dvou častěji užívaných hmatů už jenom pro lepší, rychlejší orientaci na hmatníku díky tónice, tónu (zde G) na struně E. Nevýhodou pak je prázdná struna A, která nesmí v souzvuku zaznít - při držení barré hmatu je zrovna hned tato druhá struna dost obtížně „vymutovatelná“. Takže se buď hraje najednou druhá část akordu, nebo to hezky čistě zní odděleně či při hře prsty. Všimněme si jen, že m7 je zde označena jako běžný tón.

 

Druhý příklad: Člověk si rychleji zvykne spíše na tento hmat. Ne pouze pro jeho křišťálovější znělost, ale i pro rychlejší úchop a lehčí ohlídání strun, které nemají znít (zde struny E, e1). Souzvuk sice nezačíná nejnižším tónem akordu, takže přísně a hnidopišsky vzato, se jedná o lomený akord, souzvuk G7+5/F (tón F zde plní i funkci m7), ale nechme to tak.

 

Tip: Při hledání polohy se orientujte dle tónů na struně h. Od něj pak rozviňte tento tvar. Nebo, co mi také pomohlo, protože mám rád akord X9, jde o to, že na struně d je řada tónů „narušena“ tentokrát o políčko směrem dolů. Anebo, což je také možné, chytněte G11, vypusťte strunu e1 a posuňte onen tón h na struně d. Připomínám, že se jedná jen o tuto polohu.

 

Třetí příklad: Uvedli jsme tento hmat jen pro úplnost. Chytá se velmi obtížně, i když má všechny atributy „správného“ souzvuku, nejnižší tóniku, dokonce i zdvojený charakteristický tón...

Psáno pro časopis Muzikus