Netradičně znějící akordy ve stylu Erica Johnsona
Kytarové legendy - Joe Satriani, Steve Lukather a Steve Morse - hrají tyto akordy ve svých celosvětově známých skladbách.
V minulém čísle jsme se věnovali obahacování akordů jejich přirozenými tenzemi pocházejícími zejména s jónského modu durové stupnice. Dnes vám představím výčet dalších modů a jejich tenzí. Nicméně se jedná jen o doplňující informace k cvičením v tomto čísle, které jsou hlavním tématem.
Klasická, folková, moderní a populární hudba obohacuje svůj harmonický obsah několika prvky. Jedním z těchto prvků je obohacování akordů jejich přirozenými tenzemi (9, 11, 13). Tak tedy trojzvuk C dur (1-3-5) si může adoptovat nónu ze svého jónského modu a vytvořit tak Cadd9 (1-3-5-9), čtyřzvuk Cmaj7 (1-3-5-7) může také adoptovat nónu z jónského modu a vytvořit Cmaj9 (1-3-5-7-9) nebo zvětšenou kvartu (undecimu) z lydického modu do Cmaj7#11 (1-3-5-7-#11). Mollové trojzvuky a čtyřzvuky se mohou rozšířit o tenze - velkou sextu z dórkého modu, malou sekundu z frygického modu, malou sextu z aiolského modu nebo zmenšenou kvintu z lokrického modu. Dominantní akord C7 si může osovojit velkou sekundu a sextu z mixolydického modu a vytvořit tak C9 (1-3-5-b7-9) a C13(1-3-5-b7-13), ale i C7sus4 (1-4-5-b7) si může osvojit velkou sekund (nónu) a vytvořit C9sus4 (1-4-5-b7-9). Toto je výčet modů z mateřské durové stupnice a samozřejmě je tímto principem možné čerpat tenze z harmonické mollové nebo melodické mollové stupnice a získat tak další tenze (b9, #9, #11, b13), které jsou velmi časté v jazzu, jazzrocku, blues a hrané Dukem Ellingtonem, Milesem Davisem a Jimmim Hendrixem.
Akordické tóny jsou běžně od sebe vzdáleny o malou nebo velkou tercii Cm (1-b3-5). Modální harmonie nabízí souzvuky skládající se z tónů od sebe vzdálených o kvartu nebo zvětšenou kvartu Cm7 (1-4-b7-b10=b3), ukázkou je skladba Milese Davise So What. Eric Johnson, Joe Satriani, Steve Morse a další kytaristé používají akordy, které se svou tónovou skladbou vymykají čistě terciovému a kvartovému uspořádání. Tito umělci čerpají své harmonické nápady od klasických a jazzových pianistů. Každý pianista hraje deseti prsty na klaviatuře, ale kytarista hraje tradičně jen čtyřmi prsty na hmatníku. Proto je nutné některé tóny vynechat a hrát jen ty vhodné, které pro své skladby vyberou.
První cvičení demonstroje akord Cmaj9 (1-3-5-7-9), a jak vynecháním velké tercie získáme akord Cmaj9(omit3) (1-5-7-9). Tento souzvuk zní velice otevřeně a libozvučně a můžeme jej slyšet ve skladbě Erica Johnsona Manhattan. Vynecháním malé nebo velké tercie nebo záměnou tercie za nónu nebo kvartu získáme další moderní souzvuk.
Druhé cvičení znájí všichni rockoví kytaristé určitě velice dobře, je to první akord ze skladby Always With Me, Always With You od Joe Satrianiho. Akord Cadd4 (1-8-3-4) je velice libozvučný a zástává funkci tóniky, Csus4 (1-4-5) zástává funkci dominanty. Tyto dvě akordické značky nás mohou někdy zmást, oba akordy znějí opravdu rozdílně a tak je není problém rozpoznat při poslechu.
Třetí a závěrečné cvičení demonstruje akord Cadd9 v obratu na tercii, tedy Cadd9/E. Cadd9/E (3-1-9-5) je akord libozvučný, otevřený, melancholický, který známe od pianistů z legendární kapely Toto - Pamela, Christopher Cross - Sailing a mnoho dalších. Tento akord může zastávat funkci tóniky, subdominanty i dominanty.
Příští lekce bude lekcí závěrečnou. Jako bonus se budeme věnovat autentickým ukázkám - notu od noty z Ericových ukázek, tak jak je on sám hraje ve svých workshopech po celém světě.
