Během celého procesu nahrávání bychom měli mít od začátku jasnou vizi, k jakému výsledku směřujeme. Tento mentální kompas nám pomáhá zodpovědět otázky, zda konkrétní krok je správný, nebo ne. Čím přesněji víme, čeho chceme dosáhnout, tím snáze k tomuto výsledku dojdeme. Problém ale bývá, že během práce na nahrávce začneme ztrácet přehled o tzv. „velkém obrazu“.
Nahrávání se skládá z mnohačetných rozhodnutí, které se sčítají do výsledného celku. Čím déle na nahrávce pracujeme, tím více se zaobíráme detaily. To je samozřejmě také důležité. Tím ale také nevyhnutelně ztrácíme pocit „prvního poslechu“. To, jak na nás mix dýchne na začátku, je zpravidla správný pocit, který chceme v mixu zachovat. Čím déle mix posloucháme a upravujeme, tím více se od tohoto pocitu vzdalujeme. I slavní zvukaři říkají, že první hodina až dvě práce jsou pro ně rozhodující pro výslednou podobu mixu.
Jak si uchovat dojem prvního poslechu? Tento okamžik je neopakovatelný. Při něm zpravidla nejlépe vnímáme nahrávku jako celek. Vnímáme její náladu, sdělení. Dostáváme kreativní nápady, jak v mixu tento vjem podtrhnout a podpořit. Mějte po ruce kus papíru a napište si, jak na vás skladba působí. Co je jejím nejsilnějším prvkem. Je to vokál? Nebo kytarový riff? Na čem mix postavíte? Zaznamenejte si tento první dojem a držte se ho.
Udělejte pauzu. Osobně mám radši míchání v kuse. Nasát do hlavy všechny detaily mixu mi chvilku trvá. Ale pokud chci mít o mixu odstup, nechám ho na pár dní uležet. Pak se k němu vrátím.
Poslouchejte jako běžný posluchač. Není to snadné, pokud jste mix slyšeli stokrát. Ale představte si, jak bude nahrávku vnímat běžný posluchač. Jistě vám neřekne: „...hmm ty zpěvy by potřebovaly v refrénu přidat o 1 dB.“ Spíš vám řekne: „Ten refrén je nějaký nesrozumitelný... Chybí tomu šťáva“ Vnímejte skladbu, jak plyne, neposuzujte technické aspekty, ale celkové vyznění. Vypněte monitor počítače, zavřete oči a poslouchejte mix bez technického rušení.
