12 největších chyb, které děláme v domácím studiu - Pozice mikrofonu při nahrávání

Základem dobrého zvuku nahrávky je práce s pozicí mikrofonu. Jeho správné umístění je nejdůležitější prvek pro barvu zvuku a celé nahrávky. Čím lépe se nám daří s mikrofony pracovat, tím méně práce máme při práci s mixem. Pojďme si ukázat jednoduchý trik, jak mikrofony správně nastavit.

Mikrofon je jako baterka. Co to znamená? Představte si, že mikrofon je jako baterka. Kam baterku namíříte, tam svítí i její paprsek. Co je mimo

výseč světelného kužele, už baterka nezabírá. Tato jednoduchá pomůcka vám pomůže pochopit, jak se mikrofon chová. Pokud jste četli e-bbook Strategie domácího nahrávacího studia, píši v něm, že mikrofon je jako „ucho bez mozku“.

Musíme mikrofonu „ukázat“ co má slyšet. Namiřte mikrofon na to, co chcete slyšet.

Zní to jednoduše, ale správné nastavení mikrofonu znamená nastavit mikrofon na tu část nástroje, kterou chceme dostat do záznamu. Stejně jako baterka, která svítí pouze určitým směrem a osvětluje tak pouze určitou část místa, kam světelný kužel dopadá. Pokud s baterkou mírně pohneme, dané místo již neuvidíme.

Podobný příměr můžeme použít pro mikrofon. Pokud chceme zachytit určitý výsek nástroje pro specifickou barvu, je třeba mikrofon na dané místo namířit.

Například pokud nahráváme akustickou kytaru, máme na výběr mnoho možností, jakou barvu zvuku chceme z nástroje získat. Pokud namíříme mikrofon na místo dvanáctého pražce, získáme cinkavý, méně hutný zvuk. Zcela jiný zvuk bude, pokud nastavíme mikrofon na přední desku za kobylkou. Tam bude mít zvuk mnohem více basů a více středů.

Mikrofon slyší pouze to, co mu ukážeme. Pokud tedy nedostáváme do nahrávky ten sound, který chceme, náš mikrofon pravděpodobně „svítí“ na špatné místo. Musíme tedy polohu mikrofonu změnit tak, aby náš mikrofon „viděl“ to, co má. I malá změna úhlu nebo vzdálenosti může zvuk velmi změnit. Mentální koncept, kdy si představíme mikrofon jako baterku, která svítí na vybrané místo, které chceme snímat, nám nastavení mikrofonu zjednodušuje. Mikrofon (v závislosti na směrové charakteristice) slyší nejvíce to, co je v ose membrány. Většina domácích studií používá mikrofony s kardioidní (nebo také s ledvinovou) směrovou charakteristikou. Tato směrová charakteristika je nejcitlivější na zvuk příchozí zepředu proti membráně.

Méně zkušení zvukaři mají tendenci umísťovat mikrofony více méně nahodile, buď dle pocitu, že „takhle by to mohlo být správně“, nebo podle fotek z různých zdrojů. To je většinou špatně, protože musíme polohu mikrofonu volit vědomě, podle toho, jaký zvuk do nahrávky potřebujeme. A ten se bude samozřejmě měnit píseň od písně.

Když se vrátíme k příkladu akustické kytary, jiný zvuk budeme chtít do husté rockové aranže, kde kytara plní spíš perkusní roli. Tam se nám hodí více poloha mikrofonu na hmatník, protože zvuk kytary bude užší a cinkavější.

Naopak do skladby, kde akustická kytara plní více doprovodnou roli a písnička na zvuku akustiky stojí, volíme nastavení mikrofonu na tělo nástroje. Tak získáme hutnější, basový sound. To představuje naprosto rozdílný zvuk, vše ze stejného nástroje pouhou změnou polohy mikrofonu.

Posviťte si na zvuk. Pokaždé, když vezmete mikrofon, zeptejte se: Kam mikrofon svítí? Představte si paprsek světla, který vyzařuje v ose mikrofonu na daný nástroj. Budete mít lepší představu „obrazu zvuku“ který do nahrávky získáte.

Tento jednoduchý trik vám pomůže k rychlejším a lepším nahrávkám.