Poslední krok při vytváření nahrávky je mastering. Tato úprava zvuku je vnímána jako tajemná záležitost jako vúdú, která je přístupná pouze pár vybraným jedincům.
Ve skutečnosti mastering není tak složitý. Jedná se ale o finální úpravu nahrávky, u které se soustředíme na detaily. Je to vrcholná zvukařská disciplína a vyžaduje zkušenost.
Co je cílem masteringu?
Mastering je Photoshop audia. Nejjednodušší definice je, že se snažíme o to, aby nahrávka zněla tak dobře, jak jen to je možné. To může znamenat pouze drobné úpravy, pokud máme dobrý mix, až drastičtější zásahy, pokud musíme vyrovnávat chyby špatného mixu. Naším cílem je tedy vytáhnout to nejlepší z dané nahrávky. I v domácím studiu můžeme dosáhnout dobrého masteru. Podstatou masteringu jsou tři kroky: úprava dynamiky (kompresor), úprava frekvencí (ekvalizér) a úprava hlasitosti (limitér).
Pro samotný proces masteringu nepotřebujeme speciální software. Stačí nám běžný nahrávací software, v jakém nahráváme a mícháme. Speciální software na mastering nám práci trochu zjednoduší, ale není podmínkou pro dobrý master.
Proces masteringu spočívá v nastavení hlasitosti, úpravě frekvenční rovnováhy ekvalizérem, úprava dynamiky kompresorem a v hlídání toho, aby nahrávka neklipovala (neměla digitální zkreslení) pomocí limitéru. Tyto úpravy opakujeme dokola, dokud není nahrávka v nejlepší možné kondici.
Dále sledujeme v případě úpravy více nahrávek najednou plynulé přechody od skladby ke skladbě. Posluchače by neměla rušit drastická změna barvy nebo hlasitosti.
Je nutné si uvědomit, že pracujeme na celkovém mixu, tedy stereo souboru, který je exportem jednotlivých částí mixu. Tudíž každá úprava, kterou provedeme, ovlivní celou skladbu. Například pokud chceme zvýraznit virbl, zpravidla tím ovlivníme i zpěv. Pokud zvýrazníme basu, projeví se to i na kopáku. Proto je nutné zpravidla dělat úpravy „v kruzích“ a každý zásah přezkoumat a opět ho upravit.
Hlasitost
Zvukaři v domácích studiích se zaměřuji někdy jen na zvýšení hlasitosti. To je součástí masteringového procesu. Tento krok je ale ošemetný. Každé zesílení vnímáme jako zlepšení. Je to dáno psychoakustikou, tedy tím, jak zvuk vnímáme. Zesílení třeba konkrétního pásma ekvalizérem, ale nemusí znamenat skutečné zlepšení. Je třeba zachovávat u úprav konzistentní hlasitost.
Stejně tak se nabízí otázka: O kolik mám nahrávku zesílit? Na to není jednoznačná odpověď. Je dobré vědět, že zesílení nahrávek se děje na úkor dynamiky. Vždy je nutné hledat rozumný kompromis mezi celkovou hlasitostí a dynamikou nahrávky. Špatně provedené zesílení nahrávku spíš zhorší.
Referenční nahrávky.
K vytvoření dobrého masteru nám pomáhá i strategické použití referenčních nahrávek. Jedná se o poslech profesionální nahrávky, který srovnáváme se svým masterem. Opět je důležité mít referenční nahrávku stejně hlasitou jako svůj master. Teprve potom je srovnání smysluplné. Nejde nám o přesnou kopii reference. Jde nám o proporční srovnání, jak moc je v nahrávce basů, výšek středových frekvencí, jak moc je master dynamický atd.
