Převodník je v současném domácím studiu centrem všeho dění. V něm se sbíhají všechny signálové cesty a skrz něj probíhá monitoring signálu. Výběr převodníku je tedy pro domácí studio důležitý krok. Pojďme se podívat, co vzít v úvahu při jeho pořízení.
První dobrá zpráva je, že dnešní převodníky nám za pořizovací ceny nabízejí fantastický poměr cena/výkon. Z technického hlediska nepředstavují žádný problém pro vytvoření profesionálního výsledku. Převodníky mají dostatečně kvalitní pre-ampy a samotný převod běží bezproblémově. Máme mnoho možností na výběr. Ten se budeme snažit zúžit dle následujících kritérií.
1. Typ připojení
První, co si musíme ujasnit, je to, jak bude převodník připojený k počítači. Máme na výběr tři možnosti. Nejčastěji je používané USB. V domácím studiu většinou běží bezproblémově a je to jednoduchý způsob, jak převodník s počítačem propojit. Zastaralejší způsob představuje FireWire. Ten se používal spíš na větších systémech. V minulosti byl pro lepší stabilitu preferovanější než USB. Nevýhodou je komplikovanější způsob připojení k počítači. Většinou počítač v základní výbavě port FireWire nemá a je třeba ho pomocí karty PCI doplnit. Nejnovějším typem připojení je macovský Thunderbolt. Pokud máte Mac, je to jasná volba. Pro PC je opět nutné řešit pomocí rozšiřující karty PCI.
2. Počet vstupů / výstupů
Převodníky se vyrábějí s různým počtem fyzických vstupů a výstupů. To určuje, kolik stop můžeme v jeden moment nahrát. A také kolik cest máme na vyslání zvuku z karty ven. Je tedy nutné zapřemýšlet, co budete ve svém studiu nahrávat. Pokud nahráváte dema, (kytara, zpěv, klávesy), stačí vám dva vstupy pro mikrofon nebo linkový signál a výstup na pár beden a sluchátka. Díky možnosti overdubového nahrávání navrstvíte nástroje dle potřeby. Pokud budete nahrávat více instrumentů najednou, vezměte převodník se čtyřmi nebo až osmi vstupy. Dejte si pozor na to, že výrobce avizuje například čtyři vstupy, ale pouze dva jsou mikrofonní pre-ampy a dva jsou linkové vstupy. V praxi to znamená, že v jeden moment můžete nahrát pouze dva mono signály.
Podobné je to s výstupy z karty. Více výstupů = více možností pro nezávislé poslechové cesty. Buď pro více párů monitorů nebo pro více párů sluchátek. Obzvlášť extra výstup na sluchátka se nám bude hodit. Mít možnost připojit alespoň dvoje sluchátka nám umožní větší nezávislost při nastavení monitorovacích cest v okamžiku, kdy nahráváme více hudebníků najednou.
3. Direct monitoring
Moderní převodníky nabízejí funkci tzv. direct monitoringu. O co jde? Při nahrávání potřebujeme slyšet zvuk, který jde do záznamu. Problém je, že pokud zvuk prochází celým nahrávacím softwarem, potřebuje systém nějaký čas na zpracování signálu. Tak se může dostavit nepříjemný jev - zpoždění signálu. Když je zpoždění příliš velké, je nahrávání nemožné. To můžeme opravit snížením bufferu v nastavení driveru převodníku. Direct monitoring je ale řešením, kdy se monitorování zvuku skrz nahrávací software vyhneme. A celý monitoring „spočítá“ čip převodníku. Vše pak můžeme ovládat pomocí DSP mixů - aplikace, které vypadá jako virtuální mix. V ní můžeme odposlech míchat a efektovat bez zpoždění. Stojí za to se podívat, zda daný model převodníku tuto funkci má.
… pokračování příští měsíc.
