Typický vzhled a rozměry elektronek se v průběhu historie měnily, jak ukazuje obrázek z roku 1959. Je na něm vidět, jak obyčejná elektronka pro obecné využití v radiotechnice dospěla od velké skleněné baňky k miniaturním rozměrům, reprezentovaným v současné době standardní novalovou paticí. Zleva: pětikolíková pentoda RENS 1294, lamelová pentoda AF7, vf pentoda z "rudé série" EF9, celokovová pentoda EF12, loktalová pentoda EF22 (allglas), pentoda EF42 řady rimlock a miniaturní heptalová pentoda 6F31.
Kromě normálních elektronek existují ještě elektronky speciální. Jednou z nich je thyratron (mřížková výbojka, plynem plněná trioda pro spínací účely). Používal se nejčastěji jako usměrňovač nebo generátor kmitů. O této triodě (a jejím využití v generátorech elektromagnetických polí vyššího řádu v rámci manipulace s časoprostorem) se zmiňuje i kniha Filadelfský experiment (ETNA 1996, str. 95). Označení thyratron zavedla firma General Electric. Tato elektronka obsahuje rtuťové páry. Napětí na mřížce neřídí hodnotu proudu mezi katodou a anodou, ale určuje jenom okamžik, kdy anodový proud nasadí. Jeho velikost se pak již nedá napětím na mřížce ovládat. Podobnou funkci má doutnavka s mřížkou, naplněná neonem pod nízkým tlakem. Na rozdíl od thyratronu nepotřebuje žhavení. Vodivost doutnavky závisí na ionizaci neonu, protéká jí pouze slabý proud (max. asi 20 mA). Byla používána jako dotykový indikátor, detektor kovů nebo generátor kmitů. V 60. letech použila doutnavek se třemi elektrodami firma Philips v elektronkových varhanách Philicorda. Thyratron s vnější mřížkou se nazývá kathetron. Nevýhodou obyčejných thyratronů je citelný mřížkový proud i v nevodivém stavu. Druhou, stínicí mřížku, má thyratron stíněný, který lze zapojit na zdroj s vysokou impedancí. U permatronu nahrazuje brzdící účinek mřížky magnetické pole.
