Možná že právě v souvislosti s kapelou Neruda, kde Matěj Ruppert zpívá úplně jinou hudbu, než na jakou jste od něj zvyklí s Monkey Business, jste si kladli otázku, co má Matěj doopravdy rád za muziku. Následující řádky vám tuto otázku zodpoví a ještě prozradí, jak se jeho hudební vkus s postupem času vyvíjel.
Pamatuješ si na první desku, která tě uchvátila a přivedla k muzice?
Byly to spíš písničky nebo kapely, které změnily moje hudební cítění v prváku na střední škole. Do té doby jsem poslouchal starší rockové věci jako Pink Floyd nebo Rolling Stones, pak jsem poslouchal taneční hudbu a v tom okamžiku mi kamarád pustil kapelu Jamiroquai. V prvním okamžiku jsem se na zadek neposadil, ale pak jsem slyšel celou desku The Return of the Space Cowboy a tehdy jsem začal hořet pro jazz a funk, spíš teda pro funk. Rozhodl jsem se, že se musím v tomto směru ještě dovzdělat, a teď při těch vzpomínkách na všechno, co jsem tehdy naposlouchal, jsem si uvědomil, jak je těžké vybrat pouze deset desek z toho množství.
A které kapely kromě Jamiroquai na tebe tehdy měly vliv?
Jamiroquai odstartovali můj zájem o podobnou muziku a v této lajně pak pro mě přišli Incognito nebo desky Freak Power, které mě naprosto rozsekaly a řadím je dodnes mezi své top of the top. Pak jsem se seznámil s kluky z Monkey Business a třeba basista Pavel Mrázek mě seznámil s těmi zajímavějšími osmdesátkovými kapelami jako Level 42, Tears For Fears, Duran Duran a hlavně dneska bohužel skoro zapomenuté Prefabs Sprout. Skvělá kapela od které třeba Tereza Černochová na své první sólovce má převzatou skladbu Wild Horses. Ovšem album The Return of the Space Cowboy bylo impuls, který mě donutil spláchnout do záchodu The Prodigy, Paula Van Dyka a částečně i The Shamen.
A kterou desku sis koupil sám za vlastní peníze jako první?
Byl to výběr od Erika Claptona, kde byly pecky jako Layla a I schot the Sheriff v jeho úpravě.
Které desky byly horkými kandidáty a nakonec se nevešly do tvého výběru 10 nejlepších desek?
Třeba komplet desek od mé oblíbené autorské dvojice Daryl Hall a John Oates. Poslouchám je velmi často, ale z různých best of, protože jich mají mraky. Nevešly se tam třeba všechny desky Michaela Frankse, protože co deska, to klenot, nebo další desky od Pink Floyd, Level 42, Prefabs Sprout. Třeba jenom z desek Prince bych mohl udělat celých deset desek.
Vzpomeneš si na první koncert, který jsi viděl?
Naprosto přesně, v roce 1988 a byli to UB 40. Měli dvě předkapely - Žentour a Yo Yo Band - a z celého koncertu na mě největší dojem udělal jejich tmavý, prapodivný perkusionista s obrovským knírem, který měl jakéhosi jezevce na hlavě. Dodneška si to přesně pamatuju a občas to Imranovi Zangímu připomínám.
A jaké byly tvoje největší koncertní zážitky vůbec?
Nejlepší byl George Michael před třemi lety v Mnichově. Tam se sešly dokonalým způsobem všechny atributy - interpret a písničky, které miluju a dokonale znám, výborná kapela, skvělý zvuk a George Michale zpíval nadpozemsky. Bylo to v krásném prostředí a pěkně jsme se k tomu zmastili. Pak to budou koncerty Prince, kterých jsem viděl již několik, ale nejvíc mě dostal ten první v Kolíně nad Rýnem před šesti lety, kde jsem byl s Romanem Holým a Ondřejem Brouskem. Neskutečný šok. Pak ještě Stevie Wonder v Mnichově, Tom Jones, kterého jsem viděl třikrát, nebo Duran Duran, které jsem taky viděl víckrát. Teď čerstvě Level 42. Mrzí mě, že jsem neviděl The Police, kteří nakonec do Čech nedorazili, nebo teď nedávno Sade, byl jsem na dovolené.
PINK FLOYD - Dark Side Of the Moon (1973)
Poslouchám je intenzivně již minimálně dvacet let a tuto desku si musím pustit nejmíň jednou za měsíc, ale mám hodně rád i The Wall a třeba i A Momentary Lapse of Reasons, která je u pravověrných fanoušků trošku odstrčená. Na Dark Side jsou nejlepší kytarová sóla na světě, protože David Gilmour je nejlepší kytarista.
PRINCE - The Gold Experience (1995)
Ze skoro stovek alb Prince vybírám právě Gold Experience, protože se mi zdá nejhitovější, a protože je tam moje oblíbená písnička. Vždycky, když je nějaký mejdan a já dělám DJ, tak pouštím skladbu Gold z této desky a tím možná svoje kámoše již i malinko otravuji.
MICHAEL JACKSON - Thriller (1982)
Mohl bych dát do toho svého výběru i jeho album Off The Wall nebo Dangerous nebo Bad, ale Thriller je jednoznačně jeho nejlepší deska. Zde není moc co rozebírat. Thriller je naprosto skvostný pop, je to album hitů jako Billie Jean, Beat It, Thriller. Každá složka této desky je samá dokonalost a stojí za pozornost.
PRAŽSKÝ VÝBĚR - Straka v hrsti (1988/1982)
Až do alba Běr (1997) byly pro mě desky Pražského výběru naprosto stěžejní. U kytarových sól Michala Pavlíčka jsem s hokejkou před zrcadlem strávil hodiny a byl jsem oddaným fanouškem. Dodneška tátovi vyčítám, že mě nevzal na koncert Adieu C.A., který po revoluci byl na dlouhou dobu jejich poslední. Každopádně je Straka v hrsti určitě nejlepší české album minimálně do roku 1990.
THE SHAMEN - Boss Drum (1992)
Tento výčet desek jsem pojal jako výběr deseti desek, které na mě měly vliv, a proto tu desku sem musím zařadit, i když to asi není moje úplně nejoblíbenější, ale mám ji rád dodneška. Měl jsem období, že jsem poslouchal elektronickou taneční hudbu. Bylo to ve stylu „ať se mládí vydovádí“ a Shamen měli německý nádech, ale britskou hudební kvalitu.
STEVIE WONDER - Hotter Then July (1980)
Stevie Wonder je další muzikant, u kterého bych si dokázal představit, že bych si sestavil svůj výběr deseti desek jenom z jeho alb.
Hotter Then July jsem vybral kvůli skladbě Lately, kterou rád zpívám. Je to jedna z mých nejoblíbenějších písniček vůbec a Stevie Wonder je hudební génius.
FREAK POWER - More Of Everything for Everybody (1996)
Ashley Slater má dvě vynikající sólové desky, ale ještě víc mám rád druhou desku Freak Power, protože na ní není jediné slabší místo. I u Prince se mi stane, že některé skladby z desky přeskočím z nějakého důvodu, ale tady ne. Toto album mě baví od začátku do konce.
STEREO MCs - Connected (1992)
Původně tady bylo album od Michaela Frankse, ale vyměnil jsem ho za Connected, protože to byla pro mě velice důležitá deska, která byla i mým určitým hudebním předělem. Setkání se Stereo MC’s znamenalo pro mě ještě větší příklon směrem k funku. Navíc je Connected rovněž album, které můžu poslouchat od A do Z.
LEVEL 42 - The Early Tapes (1980)
Mám rád všechny jejich desky. Vybral jsem právě tu, protože je opravdu výborná, a z jejich tvorby se mi líbí právě proto, že je to deska jakoby ze zkušebny. Ty písničky jsou mnohem syrovější, aranžérsky možná ne až tak dotažené, ale srší z toho ta mladistvost a kapela hraje neuvěřitelně dobře.
BILLY IDOL - Rebel Yell (1983)
Tuto desku mi pustil Roman Holý na prvním soustředění Monkey Bussines v roce 2000. Sám nevím proč, ale do této doby jsem si ho pletl s Vanillou Ice. Takovej odbarvenej vekslák a najednou jsem koukal, jaká kvanta dobré hudby jsou na této desce. Takovým způsobem dělat komerční hudbu - to se dneska nevidí.
