Od roku 2004, kdy se stal zpěvákem Arakainu, je Honza Toužimský doslova na roztrhání. Aktivně koncertuje se svou domovskou kapelou, účinkuje v různých muzikálech a patři i mezi sólisty RockOpery Praha. Stará se o početnou rodinu a z okolí Tábora, kde bydlí, se po republice dost často dopravuje na motorce, což je jeho další velká láska.
Která byla první deska, kterou sis sám koupil?
Moje první album bylo od Skid Row, strašně jsem miloval jejich desku Slave to the Grind. Normálně to na sebe napráskám, ale do té doby jsem nebyl člověk, který si normálně kupoval desky. Vše jsem si nahrával na magnetofonové pásky, mladší ročníky možná ani nebudou vědět, co to je, protože je možný, že krom mp3 nic jiného již nepoznali. Já měl bratrance, který mě zásoboval veškerou metalovou hudbou. V té době ten, kdo měl tak zvané „dvojče“, kazeťák, který byl na dvě kazety, aby se dalo rovnou nahrávat, tak byl king. Různě jsme si mezi sebou půjčovali nahrávky, vyměňovali si je mezi sebou, kopírovali jsme si je atd. A v té době jsem zatoužil mít originál Slave to the Grind, tak jsem šel a normálně jsem si ho koupil.
To bylo na vinylu?
Ne, ne, koupil jsem si CD. To byla fantazie. Já v té době měl i několik LP desek, dokonce jsem měl i Schizofrenii od Arakainu! To byla taky nádhera, hodně povedený obal. Mám ji dodnes.
Tak ji dobře ohraňuj, konkrétně tato deska na vinylu má dneska docela vysokou cenu.
Vidíš to, to jsem netušil.
Vraťme se ale k Skid Row. Proč zrovna tato kapela?
Protože mi strašně učaroval zpěv Sebastiana Bacha.
Kolik ti v té době bylo?
Tak patnáct šestnáct let.
Které další kapely jsi tehdy ještě poslouchal?
Vše, co mi přinesl můj bratranec... Byla to taková ta klasika, kterou si musí projít každý správný rocker - Metallica, Whitesnake, Iron Maiden. Pamatuji si, že jsme poslouchali i ostřejší záležitosti, jako třeba Obituary nebo Death. To rozpětí bylo širší, hodně stylů, nebyl to jenom death metal. Zapomněl jsem zmínit třeba Megadeth nebo německé party jako Helloween a Runing Wild, vůbec speed metal. Nedržel jsem se třeba jenom thrash metalu, jaký hrála ve svých začátcích Metallica, ten přesah byl i směrem ke kapelám, jako je třeba Def Leppard.
A nebyly nějaké přesahy směrem k popu či černé muzice? Člověka v tom raném věku takové záležitosti obvykle neminou.
No to vůbec ne. Mám rád rozmanitost a různé přesahy, ale v rámci metalu.
Soilwork jsou stále tvoje oblíbená kapela?
Ano, mám je pořád strašně rád, ale v poslední době i kapely jako Five Finger Death Punch. Podobné záležitosti mě hodně baví, rapování v kombinaci s metalem. Líbily se mi i nu-metalové kapely. Nevyhraňuji se proti ničemu, dokážu si najít svoje v každé muzice, pokud je dobře udělaná. Poslechnu si jakoukoliv odnož metalové muziky.
Zavzpomínej na koncert, na kterém jsi byl jako divák a na který nikdy nezapomeneš.
Asi před rokem a půl jsem byl na Papa Roach a Five Finger Death Punch. To bylo úžasný, moc jsem si to užil, ale musím říct, že i když byli jako předkapela před mými oblíbenci Five Finger Death Punch, Papa Roach měli lepší zvuk. Hrálo jim to fantasticky. Ne že by to bylo nějak pompézní, že bych se z toho zbláznil. Za ta léta člověk již leccos zažil, ale byla to prostě muzikantsky super dobře odvedená práce.
A jezdíš občas na koncerty i do zahraničí?
Ne, já na to absolutně nemám čas. Jsem rád, že vůbec jednou za čas stihnu něco tady.
A kde posloucháš nejvíc hudbu? Doma, nebo v autě?
Doma vůbec ne, spíš v autě. Nejvíc asi na motorce, když mám delší přejezd.
Máš sluchátka v uších?
Obojí, mám interkom, abych slyšel i telefon, když mi třeba volá kapela, ale je tam i výborný audio systém. Já to hodně využívám jak na motorce, tak i v autě, abych se učil nové texty nebo skladby, protože v normálním životě na to nemám čas.
Skid Row - Slave to the Grind (1991)
Tu desku jsem znal nazpaměť z nahrávek, ale chtěl jsem ji za každou cenu mít jako originál. Objednával jsem si ji nějak složitě ze zahraničí a čekal jsem na ni skoro dva měsíce. Sebastian Bach byl můj pěvecký vzor z mládí a tohle album je doslova nabyté energií.
Shinedown - Sound of Madness (2008)
Jednou jsem úplně náhodou na YouTube viděl jejich klip a okamžitě jsem si musel obstarat celou desku. Tu jsem pak několik měsíců vůbec nevyndal z přehrávače v autě. V té době, kdy jsem Shinedown objevil, to byla strašlivá energie, která z toho tryskala. Uchvátil mě hlavně jejich zpěvák a fakt, že umějí napsat i výborné balady.
Saliva - Love, Lies & Therapy (2016)
Strašně povedené album. Opět jsem se k této kapele dostal přes videoklipy, které jsem objevil na YouTube. Je to moderní, skákající hudba, kde se občas i rapuje. To je právě kombinace, která se mi hodně libí. I toto album hrálo v mém autě téměř nepřetržitě. Za těch patnáct let od vydání alba Every Six Seconds v roce 2001 udělali neuvěřitelně dobré věci.
Five Finger Death Punch - Got Your Six (2015)
K této kapele mě přivedl náš zvukař Ondra Martínek a musím říct, že to kapela, které to šlape neuvěřitelným způsobem. Střídá se tam rif za rifem a zpěvák, který má neobvyklé široký a hustý hlas, používá growl. Střídají se tam zpěvné refrény s growlem a celé to má neuvěřitelné koule.
J.A.R. - Homo fonkianz (1999)
Tuto kapelu jsem začal původně sledovat kvůli Danu Bártovi. Mám ho hodně rád. Líbí se mi, jak tam funguje rytmika a dechy, vlastně všechno. Způsob, jak do toho montují hodně fórků a jak jsou ty texty prča. Nemůžeš poslouchat jakoukoliv desku od J.A.R a být v klidu, furt se směješ, a pro mě je jejich hudba jedna z nejlepších na cestu v autě.
Nickelback - Silver Side Up (2001)
Tato kapela doslova překvapila svět svým zvukem. Mají neuvěřitelně hustý kopák. Též se umějí výborně pohybovat mezi žánry, a přitom zůstávají stále na poli melodického rock metalu. Skvělá je i jejich poslední deska Feed the Machine z letošního roku. Lituji, že jsem neviděl jejich koncert v Praze.
Papa Roach - The Connection (2012)
Váhal jsem, zda sem nedát jejich poslední desku F.E.A.R., ta je taky senzační. Zvolil jsem The Connection hlavně kvůli zvuku. I tady zpěvák hodně rapuje a přitom neváhá pouštět se i do melodičtějších pasáží. Na této muzice je skvělý i fakt, že hodně věci ti utkví v hlavě i po jednom přehrání desky.
Ugly Kid Joe - Americas’s Least Wanted (1992)
Toto je jedna z mých nejoblíbenějších desek vůbec. Jako puberťák jsem si ji pouštěl pořád dokola. Pamatuji si, jak jsem o prázdninách s touto deskou naháněl holky. Mohla by sloužit jako soundtrack k mému dospívaní. Opět je tady skvělý zpěv, kterého si na všech nahrávkách vůbec všímám jako první věci. Jsem rád, že se opět dali dohromady a byli i v Praze.
Kocáb, Kolář, Kympl - Velvet Revolution (1999)
Toto je vánoční deska naší rodiny. Již skoro dvacet let u nás na Vánoce nic jiného nehrajeme. Texty s vánoční tematikou reagují i na věci z normálního života, i když jsou to pořád koledy a balady. Strašně příjemná deska, kde i Michael Kocáb zpívá na pohodu. Jsem rád, že toto album je již taková naše domácí tradice.
4tet - First (2004)
Asi mi nikdo neuvěří, že já jako metalista mohu mít v oblibě takovou desku a vokální seskupení tohoto tipu. Opak je pravda. Miluji vokály a občas se k nim přidávám, když si tu desku pouštím. Mají vše úžasně zaranžované. Jiří Škorpík rozepisuje party a je neuvěřitelně šikovnej. Jejich koncerty jsou vždy dobrá příležitost odreagovat se od muziky, kterou dělám s Arakainem.
