Blues Pills patří mezi nejžhavější rockové kapely dneška a zároveň přední formace v rámci retro rockové vlny. Vrcholné období má tato scéna, kde ožívají psychedelické choutky a vše se točí kolem šedesátých a sedmdesátých let, nepochybně již za sebou, a proto je radost sledovat, jak se na trhu drží novodobé stálice.
Tato americko-švédská partička jede v téměř vražedném koncertním režimu a do toho chrlí alba, jak to jen jde. Vedle několika živáků fanouškům nyní dělá radost jejich druhé album Lady in Gold a fakt, že koncem března dorazí do Prahy. Pozvánku k rozhovoru přijal basák Zach Anderson.
Přibliž nám prosím značky nástrojů, které se osvědčily pro vaši hudbu. Ptám se především na to, zda sbíráte archivní nástroje a experimentujete v rámci efektů.
To víš, že máme hodně prehistorických, ale taky kupu nových věcí, pokud se nám líbí jejich zvuk. V rámci basových kytar používám staré Gibsony a občas i nějaké Rickenbackery. Náš kytarista Dorian má o něco novější esgéčka, ale snímače vyměnil za kousky od značky Corsa. Od nich má i kytaru, která vychází z klasického Les Paula. V rámci zesilovačů je to celkem velké spektrum, ale většinou nejdeme do nejdražších značek. Máme tak i dost divných, starých a neznámých elektronkových zesilovačů, ale i kultovní zesilovače Tuck and Roll od značky Kustom. Mám i jeden od značky Carlsbro, který občas používám pro basu. Nemá velkou hodnotu a určitě se není čím chlubit, ale zní výborně, a hlavně je prakticky nesmrtelný. Mám i Fender Dual Showmana, který se mi zprvu moc nelíbil, ale když jsem se nakonec zamiloval, rozpadl se už po třech vystoupeních, takže doufám, že seženu náhradu. V rámci pedálů jsme poměrně nenároční, ale je pravda, že Dorian svou sbírku rozšiřuje kvůli novým skladbám. Každopádně, opět žádné drahé záležitosti. Vím, že má Chicago Iron Octavian, MXR Carbon Copy a Micro Amp od stejné značky, pak i Echoplex od Dunlopu a pár dalších.
Kromě zvuku vás musím pochválit i za dress code. Spolupracujete s nějakými designéry, kteří vám oblečení vybírají, nebo snad rovnou navrhují? Taky by mě zajímalo, jak na turné zvládáte logistiku garderoby?
Většinou si oblečení nakupujeme sami, kdekoliv máme možnost. Nicméně nedávno jsme začali spolupracovat s jednou slečnou, která nám brzy navrhne pár věcí. Každopádně praní na turné není žádná sranda, to máš pravdu! (smích) Kluby mají často k dispozici pračku, ale není snadné se dostat na řadu, protože ji chce použít každý. Většinou tak to, co nosíme na pódiu, nosíme jen pro tyto účely a vydrží to tak i několik večerů, než to musíme vyprat. To je život na turné...
Co děláte, abyste udrželi svoje vystoupení na tak vysoké úrovni? Nějaké speciální přípravy, stravování nebo odpočinkový režim?
Tak především náš bubeník André, a hlavně zpěvačka Elin poměrně dost času věnují přípravám před vystoupením. Zároveň se snažíme, abychom měli každý čtvrtý den na turné volný. Je pro nás hrozně důležité mít jeden den odpočinku, abychom nabrali dostatek energie na další vystoupení a nevyčerpali se. Na druhou stranu, když je to možné, nebráníme se hned několika volným dnům, abychom zajistili co možná nejvyšší kvalitu svých vystoupení. Do toho se rádi stravujeme velice zdravě, což dnes naštěstí není žádný problém, protože většina evropských klubů zajišťuje výborné zázemí a catering.
Při mnoha příkladech, ať už naživo nebo v zákulisí, jsem si všiml, že mezi vámi funguje úžasná chemie. Nicméně váš rozvrh je velmi náročný, a proto by mě zajímalo, jak trávíte volný čas, abyste tento zdravý vztah zachovali?
Když se hudbě věnuješ na plný úvazek, je to požehnání i prokletí, protože se toho prostě nezbavíš. Ať už chceme, nebo ne, vždycky se hudbě nějak věnujeme. Zabýváme se primárně svými věcmi, ale vždy skončíme u psaní, zkoušení nebo příprav na turné. Zrovna teď budujeme studio v našem rodném městě, což nám zabralo, a ještě zabere, hodně času.
The Doors - L.A. Woman (1971)
Toto je jedno z prvních alb, které jsem kdy slyšel, protože si ho táta často pouštěl. Je to zároveň deska, která je se mno v podstatě celý život a dodnes patří mezi mé nejoblíbenější. Jedna jako druhá, úžasné skladby, u kterých oceňuji hlavně syrovou produkci. L.A. Woman pro mě nikdy nezestárne.
Marvin Gaye - What’s Going On (1971)
Krom toho, že Marvin Gaye má jeden z nejúžasnějších hlasů na světě, tak toto album skončilo na mém seznamu kvůli úžasné hře basisty Jamese Jamersona. Je to však pouze jeden příklad z mnoha alb, na kterém se podílel pro kultovní vydavatelství Motown. Je fascinující poslouchat jeho basové party, protože toho dokáže ohromné množství, ale zároveň do všeho parádně zapadá a nepředvádí se. Je pro mě jednou z největších inspirací.
Captain Beyond - Captain Beyond (1972)
Jedno z nejúžasnějších heavy psychedelických alb, které kdy vzniklo. Miluju ho pro brilantní výkony muzikantů, tak parádní songy, které prostě frčí společně. Nechybí dynamika a výtečný feeling. Tuhle věc nejde nemilovat.
Fleetwood Mac - Then Play On (1969)
Tuhle věc jsme poslouchali poměrně hodně, v době kdy jsme rozjížděli Blues Pills. Kvůli tomu to mělo velký vliv na naši hudbu tehdy a řekl bych, že i dnes. Skladby na albu mají jedinečnou atmosféru, které se snažíme přiblížit. Je tam mnoho mollových akordů a řada smutně znějících písní, což se nám líbí.
Edwin Starr - Involved (1971)
V poslední době jsme se zaměřili na dost psychedelickou soulovou hudbu. Jeden z nejlepších producentů a tvůrců tohoto stylu byl Norman Whitfield, který produkoval album pro The Temptations, Undisputed Truth a mnoho dalších na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Involved od Edwina Starra je asi mé nejoblíbenější, z úžasných producentských výkonů Normana Whitfielda. Každá skladba je vymakaná do poslední vteřiny.
Crosby, Stills & Nash - Crosby, Stills & Nash (1969)
Tohle je pro mě jednoduše jedno z nejlepších alb všech dob. V době kdy všichni typu Led Zeppelin a Black Sabbath hráli, jak tvrdě to jen šlo, tak oni hráli naprostý opak a šli si svou vlastní cestou. Miluji především jejich cit pro harmonii, kde dojde na perfektní rovnováhu mezi něžnými akustickými nástroji a příležitostnou elektrickou kytarou a basu.
Damnation of Adam Blessing - The Damnation of Adam Blessing (1969)
Jedno z nejlepších rockově psychedelických alb v mé sbírce. Základem je zpěv, díky kterému se rázem odlišili a vytvořili si vlastní zvuk. Jistě se shodneme na tom, že obskurních psychedelických alb z dob šedesátých a sedmdesátých let jsou mraky, ale věřte mi, že toto vyniká a patří mezi nejlepší v rámci svého žánru.
The Allman Brothers Band - Idlewild South (1970)
Dalo by se říct, že miluju všechna alba, na kterých se podílel Duane Allman. S výběrem této kapely jsem neměl problém, protože vždy kandidovali na mou nejoblíbenější kapelu, ale v rámci alb to už nebude tak snadné. Především proto, že naživo byli snad ještě lepší než na studivých nahrávkách. Idlewild South bylo prvním albem, které jsem od nich slyšel, a proto už navždy bude mým nejoblíbenějším.
The Beatles - White Album (1968)
Je těžké být muzikantem a nebýt nějakým způsobem ovlivněn The Beatles. Pokud někdo řekne, že nemá rád The Beatles, tak nějaká z jeho oblíbených kapel by jistě řekla opak. Pokud jde o mě, tak The Beatles jsem slýchával ze všech stran celý život, ať už to byli rodiče nebo strýčkové a tetičky. Čím starší jsem, tím více jejich tvorbu dokážu ocenit. Nejsou považování za jednu z největších kapel všech dob pro nic za nic.
Curtis Mayfield - Curtis (1970)
Tohle jsem objevil poměrně nedávno a přidávám to, protože když k tomu došlo, tak jsem si řekl: „Jak je možné, že jsem se o tom dozvěděl ať teď?“ Zamiloval jsem se hned na první poslech. Rytmická sekce je lahodná, rify příjemně funkové, vokály výborné a navrch úžasné strunné aranže. Navíc už dlouho jsem nenarazil na tak úderné a smysluplné texty. Co můžeš chtít víc?
