Zoom G1on - Nenápadná digitální revoluce

Když v roce 1996 přineslo zářijové číslo Muzikusu recenzi multiefektu Zoom 505G, stal se asi nejen pro mě malou senzací. Kompaktní, jednoduše ovladatelný, a hlavně cenově dostupný všeuměl byl pro nás, nemajetné amatéry, splněným snem. Firma Zoom navíc tehdy spustila globální trend takovýchto dvoušlapkových „down-up stepařů“, který záhy přijalo množství dalších výrobců. Podívejme se dnes, po osmnácti letech, na nejnovější přírůstek v této linii. A věřte, že si zaslouží minimálně takovou pozornost jako jeho pradědeček.

Overtura neboli předehra

Zůstaňme ještě chvíli v historickém ponoru a zavzpomínejme na minulou éru digitálního efektování. Současnost se nám tak vyjeví v lepším světle.

V úvodu zmíněná nadšení samozřejmě střídala skepse. Multiefekty se nestaly oním „za málo peněz hodně muziky“, spíše „devaterem řemesel, desátou bídou“. Profesionálové zůstávali u osvědčených poctivých analogů, lamp a kvalitních rackových sestav. V novém tisíciletí se nám sice jedna fazolářská velmoc pokusila namluvit, že nalezla zlatý grál softwarové simulace kytarové aparatury, ale i tyto naděje brzy vyvanuly. Vývojáři se následně zaměřili také na modelaci jednotlivých analogových efektů, jejichž obvody jsou matematicky snáze popsatelné. A tentokrát už s jednoznačným úspěchem. Tyto modelery začala akceptovat i konzervativní kytarová obec. Časem se zpětně staly doplňkem nové generace amp modelingových procesorů, které tím získaly na univerzálnosti. Když k tomu připočteme skutečnost, že i ony problematizované digitální nápodoby plexin a rectifierů časem doznaly nemalého zdokonalení, máme tady současnou sérii multiefektů, které už dávno nejsou tím, čím bývaly. Nemluvě o tom, že úměra mezi zvukovou kvalitou a cenou zařízení už dávno není přímá. Spíše naopak.

G1on a nejen on

Poprvé jsem zavětřil u „zoomovského“ typu G3 (včetně vyšších G3X a G5) a u řady MS, na jejichž displejích můžete listovat širokou nabídkou malebných screenů, často kopírujících design a zvuk věhlasných analogových předloh. Dyna Compem počínaje a supícím metalovým stackem Krank konče. Celá tato série Zoomů obsahuje více méně tutéž množinu efektů, znějících, jak potvrzují mnohé uživatelské recenze, na všech zařízeních shodně. Super Chorus (Boss CH-1) vám bude hrát stejně, ať ho zapnete na velkém G5 nebo na malém G1onu. Rozdíl je pouze v komfortu obsluhy a editace, v různých možnostech propojení s vnějším světem apod.

Algoritmy navíc neobsahují žádný z minulosti známý pevný řetězec efektů. Namíchat jde téměř cokoli, klidně i nesmyslně, například pět phaserů za sebou. Omezený je jen počet „krabiček“ v řadě u daného modelu Zoom. Dále jste limitováni výpočetním výkonem procesoru. Reverby a amp simulátory ho zatěžují velmi, kompresor nebo ekvalizer méně.

Veškeré mé bádání dlouho zůstávalo na bázi ryze teoretické, rezervovanost vůči digitálu přetrvávala. Když se však na trhu objevil Zoom G1on, navíc s výrobcem poskytnutým upgradem, rozšiřujícím paletu efektů mj. o několik simulací legendárních zkreslovačů Boss, musel jsem uznat, že se provedením i cenou zařadil do kategorie ONPZ (obhajitelný nákup potenciální zbytečnosti).

Zaostřeno na Zoom

Ovládání netřeba dlouze popisovat, většinu zvládnete i bez manuálu. Ano, je složitější než u 505G, ale nezabloudíte. Zmíním jen konektor USB. Opravdu slouží jen k upgradování efektu, k žádnému obslužnému programu se s ním nepřipojíte. Daň za cenu a jednoduchost. Nicméně editační software Edit & Share pro PC také používám, i když veškerá nastavení musím „ukládat“ i „načítat“ ručně, tedy myší a tlačítky. Je to pracné, ale až vám jednou mulťák přejede zdivočelý parní válec, snadněji obnovíte své nastavení na jiném kusu. U dražších modelů slouží USB jak pro softwarovou editaci, tak pro přenos digitalizovaného zvuku, neboť tyto efekty fungují také jako audio interface - zvuková karta. Spolu s vestavěným bubeníkem a looperem tedy doopravdy splněný kytaristův sen.

Stombox modeler

S hodnocením zvuku tedy začněme u toho jednoduššího, u virtuálních krabiček. Postupoval jsem přísně komparativně. Ke srovnání jsem použil analogový kompresor, overdrive, metal zone, fuzz face a chorus. Dále důvěryhodné zkreslovací a modulační modelery Digitech DF7 a EX7.

Bossovský kompresor a super chorus, ale také Univibe a Pitch Shift (Whammy) zněly zcela identicky. I autowah velice přesně kopíroval frekvenční průběh pedálu Cry Baby. Zklamal mě pouze falenger ADA flanger, který oproti předloze postrádal měkké, kulaté basové spektrum. Další modulace působily zcela přirozeně a těžko jim něco vytknout. Škoda jen, že u nich už nebyla možnost srovnání s originálem.

U zkreslovačů je situace trochu jiná. Simulované drivy hrají o něco středověji než originál. Zřejmě proto, aby jako přikrmovače náležitě kooperovaly s interními simulátory zesilovačů. Nicméně řešení není složité. Stačí aktivovat ekvalizér, zkorigovat spektrum (zejména potlačit 800 Hz), a jste doma. SD-1, TS-9 jako vyšité! Oproti tomu DS-1 a Big Muff kreslí věrně i bez ekvalizace, pouze ovladač Tone nemá tak strmý průběh, absentují ječivé výšky, což považuji spíše za výhodu. Ze silného zkreslení (MT-2) už ale „simulační nepevnost“ malinko povykoukne a s Fuzz Face přichází zklamání, protože ta nádherná odezva germaniových tranzistorů při ubírání volume na kytaře se prostě nekoná.

O kvalitě delayů a hallů, jejichž zvuk je z principu digitální, netřeba pochybovat. Oceňuji Air Reverb, který umí dodat jemný nádech prostoru a stereo šíře, bez slyšitelného odrazu.

Samozřejmě je k dispozici i tuna obligátních bzíkátek, měnících kytaru v UFO. Těmi jsem dávno přejeden a tak zmíním jen polyfonní (!) nápodobu Hammondek, která zní vcelku pěkně a která je na poli efektů, alespoň pro mne, novinkou.

Digitální (l)ampy

Sbírka simulovaných zesilovačů zahrnuje vše podstatné, od ovladačů clean po scoop, od prehistorie po současnost. Na tom by ještě nebylo nic tak zajímavého. Zrovna tak jako na faktu, že zatímco čisté zvuky jsou povedené a věrohodné, se stoupajícím zkreslením vystupuje na povrch umělost a topornost, daná zejména značně problematickými simulacemi reproboxů. Stejně přítomná je i další typická bolest multiefektů, totiž až do karikatury přehnané zdůraznění charakteristik mnoha zesilovačů, které je tak činí v podstatě nepoužitelnými (Bogner, Engl, Krank...).

Nicméně našel jsem několik výjimek, které nad tuho hladinu nečekaně vysoko vyčnívají. Jde zejména o modul MS Crunch, tedy legendární marshallské „osmikilo“, který trpí výše uvedeným neduhem nejméně a který svým projevem čestně sekunduje srovnávacím ukázkám nahraným přes reálnou aparaturu, včetně charakteristického snižování zkreslení pomocí potenciometru hlasitosti na kytaře (!).

Jestli ale čekáte, že si na koncertě nějaké té rockové legendy nafotíte polohu knoflíků na věhlasném originálu, pak si doma nastavíte totéž na jeho digitálním avatarovi, a z reproduktoru se vyvalí totožný sound, budete zklamáni. Tak daleko zatím ještě nejsme a je pořád potřeba ladit víc ušima než očima.

Tolik tedy k možnosti kompletního linkového zvuku G1onu. Nic lepšího v připojených sluchátkách nebo hi-fi soustavě nevyštelujete.

Naštěstí lze speaker simulátor vyřadit a použít G1on jen jako pre-amp. Protože malý Zoom disponuje jen jednou výstupní zdířkou, je v sekci zesilovačů možnost nastavení typu zapojení, které výstupní signál náležitě přizpůsobí (Combo Front, Stack Power Amp, Line atd.).

A právě v tomto režimu nastalo největší příjemné překvapení. Mé dosavadní pokusy o nahrazení lampového předzesilovače jiným zařízením byly neúspěšné. Zkoušel jsem POD i Vampy, ale žádný z nich nevytvořil tu typickou hrubost a masivnost analogu, projevující se zejména v oblasti středních frekvencí.

Když jsem pro porovnání vzal na pomoc lampové zesilovače Marshall JCM 800, Engl Thunder a předzesilovač Engl E530, pohrál si s jejich digitálními protějšky MS Crunchem a DZ Drivem (nazvaným sice podle Diezelu, ale univerzálně použitelným na kvalitní silné zkreslení), parametrickým ekvalizérem dodal patřičné poměry výšek a hloubek, dostal jsem se k de facto totožnému zvuku. Porovnával jsem jak přímým poslechem kytarového boxu, tak srovnáním audio clipů nahraných dynamickým mikrofonem od repra. V neposlední řadě jsem použil i linkový záznam do DAW s přiřazenou kvalitní simulací reproboxu (impulsní reverb). Vypůjčil jsem si i uznávaný analogový pre-amp AMT R2 a nyní mám již v G1onu jeden preset obsahující jeho precizní otisk.

Ale protože nejdůležitější je prověrka bojem, vzal jsem Zoom i na zkoušku s kapelou, kde jsem střídal hraní na samotný zesilovač s hraním přes simulátor, zapojený do sekce power téhož aparátu (vstup efektové smyčky). Jak potvrdili i mí spoluhráči, bylo i nebylo to totéž. V zásadě byl simulovaný sound shodný, naprosto „dospělý“, ani památka po dříve kritizované digitální rozsypanosti, neprolézání přes hajtku a basu nebo podobně. Vlastní zesilovač byl jen ještě trochu dunivější, jaksi nezkrotnější, oproti tomu Zoom pevnější, zacílenější.

Vize nahrazení komplikovaného pedalboardu s klubkem šňůr pouze jedinou krabičkou, obsahující „vše v jednom“, navíc s možností okamžitého přepínání mezi řvoucím Englem, špinavým Marshallem, nakřáplým Voxem nebo jiskřivým Twinem mne natolik zaujala, že jsem jí zrealizoval. Nyní už na pódiu všechno „vařím“ jen v malém japončíkovi a kytarová hlava slouží pouze jako koncák. Lampoví puristé se při té představě asi chytají stropu, ale je to tak.

Střípky na dně

Hlavním cílem testu byl podrobný popis zvukových možností. Připojuji jen telegraficky pár postřehů o tom ostatním:

Acoustic simulátor zní relativně slušně, přidá cinkavosti, ale španěla to není a nebude.

Každý efektový modul obsahuje parametr Level. Pozor na překročení magické hranice 100. Občas dochází ke slyšitelnému přebuzení.

Většina továrních presetů je tradičně nepoužitelná. Zaujal mě pouze BassSim, který udělá z kytary se singly dokonalý Jazz Bass, bezmála nerozeznatelný od amerického originálu.

Bubeník a třicetisekundový Looper jsou milé hračky, mohou fungovat synchronně a s pomocí uvedených simulátorů dokážete ve chvilce navrstvit aranžmá celého bandu.

Zvukové ukázky moje i dalších kolegů, včetně použitých nastavení, snadno vyhledáte na nejrozšířenějších českých muzikantských fórech.

Resume

U všech dosavadních modelerů jsem řešil problém jak najít aspoň jeden zvuk, který by hrál co nejmíň hrozně. Teď poprvé se naskýtá reálná možnost výběru z více simulací, které znějí skutečně uvěřitelně a jsou použitelné i jinak, než jen na cvičení a demonahrávky.

Nicméně netvrdím, že malý multiefekt dokáže nahradit veškeré kytarové nádobíčko. Něco umí skvěle, něco hůř a něco vůbec. Pokud máte doma ucelenou sbírku analogových efektů a lampových zesilovačů, celou jí zatím ještě neprodávejte. Jen její výraznou část. Protože Zoom G1on, mulťák v ceně slušné kytarové ladičky, v sobě skutečně skrývá takový potenciál, až to bere dech. A pro mě osobně se řadí na čelní pozici v kategorii KR (kauf roku).

Andy Barta, ředitel společnosti Tech21 zaměřující se na vývoj analogových amp simulátorů, kdysi řekl zhruba toto: „Věrohodná digitálni simulace kytarové aparatury je možná, ale nikoli ve formě levných modelerů, které jsou v současnosti na trhu. Skutečně kvalitní simulátor by ale stál několikanásobně víc než běžný lampový zesilovač a byl by neprodejný.“ Nemohu se zbavit dojmu, že nejnovější vývoj tímto konvenčním postulátem nebezpečně otřásá.

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

www.zoom.co.jp