Yamaha Revstar RS820CR - elektrická kytara s retro nádechem

Nevím, čím to je, ale na kytary Yamaha se u nás moc nehraje. V jiných vodách, např. basových, jsou ale nástroje velice ceněny, a pokud se podíváme trochu do světa, tak je používá první liga. Také v produkci klasických koncertních kytar patří Yamaha se svými top nástroji mezi elitu. A když půjdu dál, tak tu máme nástroje dechové, klávesové, bicí... ozvučovací, studiovou a hi-fi techniku... Záběr má firma obrovský. A v prvotřídní kvalitě. Na několik elektrických kytar od Yamahy už jsem hrál a zkoušel a teď tu máme připomínku zašlé slávy šedesátých let. Tak ji totiž výrobce uvádí na trh.

Trochu nerozumím reklamnímu popisu, kterým Yamaha provází tento model. Mělo by to být spojeno s jízdou motorkářů od kavárny ke kavárně po ulicích Londýna v letech šedesátých. Kytara prý zachycuje ducha této doby v zaměření na výkon a nezaměnitelný smysl pro detail. A nástroj nelze docenit, pokud ji nevezmete na testovací jízdu podobně jako motorku. Tak tohle mi přijde jako totální blábol reklamního oddělení. Ovšem v televizi jsme podobných sdělení  každodenními svědky...

Po vybalení z kvalitního měkkého pouzdra jsem nic takového neviděl. Jen váha dávala tušit, že se jedná o něco lepšího. Ale je pravda, že v šedesátých letech jsem se po ulicích Londýna nepohyboval a v kavárnách neseděl, a třeba je to pravda. :-) Každopádně na mě vykouklo něco mezi Esgéčkem, Les Paulem s dvěma výřezy a modifikací modelů SG Yamahy, na které hrál svého času Carlos Santana, ještě než přešel k PRS. Revstar, jak se testovaný nástroj nazývá, má však vrchní roh prodloužený. Takže jen designová úprava. Firma chce dozajista navázat na úspěšnou produkci a uvidíme, zda se jí to v konkurenci ostatních nástrojů podaří.

Když začnu tělem, tak pořádný kus kvalitního těžkého mahagonu, lemovaný jednoduchým plastem barvy slonové kosti. Podle výrobce zde máme top z javoru, takže nepřekonaná konstrukce Les Paula. Zaručuje brilanci a dobrý sustain. Tělo je mírně bombírované, pod pravou rukou má mírný sklon a jinak je rovné. Krk opět z mahagonu jednoho kusu a patka kopíruje design spodku těla, který tvoří mírnou vlnovku. Oproti Les Paulu je patka kratší a poskytuje vynikající dohmat na vrchní polohy. Krk je ukončen sofistikovaným tvarem hlavice, kterou známe z basových kytar Yamahy. Hlavici vévodí kovové vsazené logo firmy. Spojení krku s tělem je provedeno vlepením. Vidíme tedy klasickou masivní konstrukci léty osvědčenou.

Hmatník je opět lemován slonovým plastem a zakončen je černým nultým pražcem. Lemování je propojeno i na hlavici. Jako materiál je použit typický palisandr. Orientační značky tečkami opět ve slonové barvě. Vsazeno je naprosto bezchybně dvaadvacet pražců jumbo. Lak má dvojí provedení. Celý spodek těla a krk je nastříkán hutným barevným lesklým a top a vršek hlavice matným. To jsem docela nepochopil a hned jsem shledal první nedostatky. Na broušeném matném laku totiž nesmazatelně zůstávají stopy po trsátku a také je hned vidět mastnota a pot. Pokud párkrát zatočíte potenciometry a dotknete se přepínače snímačů při hře (trochu divné, že?), tak jsou vidět škrábance od nehtů. Ale to zřejmě patří k tomu retro designu. :-) Vrchní deska je chráněna podobně jako SG Special plastovým krytem na dolním výřezu, který je ovšem vyveden kvalitně a žádné stopy na něm nejsou. Připomíná tak trochu javorové dřevo. Celkový design je zakončen dvojicí pruhů od krku k zadní rolně, jenž jsou na oplátku lesklé. Barva nástroje je uvedena jako Steel Rust - asi něco jako rezavá ocel. Vyrábí se ještě v barvě Rusty Rat (zrezivělá krysa :-)).

Model 820 je nejvyšší v řadě a je k dostání i s vibratem Bigsby nebo snímači typu P90. Struny použity D’Addario. K dodávce patří kvalitní gigbag a klíče k seřízení kobylky a průhybu krku. V kapse gigbagu nalezne budoucí majitel dokumentaci v osmnácti jazycích a příručku pro seřízení kobylky.

Výbava

Dvojice klasických humbuckerů s označením YGD. Kryty mají povrch satin nickel, což je tedy matný nikl a vsazeny jsou do černých rámečků. Ovládání je zajištěno dvojicí potenciometrů ve stejném provedení (nikl), kde na Tone je přepínač rozpojení snímačů. Doplněno je třípolohovým páčkovým přepínačem ve stylu Fender. Kobylka je firemní patentovaná a nese označení TonePros AVT II. Její nastavení umožňuje si pohrát s výškou, sklonem a každou strunou k seřízení oktáv. K tomu jsou dodány speciální klíče. Je to vylepšený typ, který známe z prvních Gibson Les Paulů, tedy bez struníku. Struny se tedy navlékají zepředu a obtočí se o 180 stupňů. Mechaniky jsou velice kvalitní, olejové, opět v matném niklu a s rondelky tvaru zvonečků. Pracují bezproblémově. Rolny klasicky na středu těla a na horním rohu. Kytara je vyvážená a nepřepadává na hlavu na řemeni.

Zvuk

Tak tady jsem nalezl nekompromisní kvalitu. Kytaru jsem vzal do kapely a po asi tříhodinovém hraní a zkoušení jsem měl jasno. Tady se výrobce ukázal věren své pověsti a moc mě to s ní bavilo. Na lampovém kombu byly okamžitě znát přednosti. Dlouhý sustain, barevnost snímačů, a všechno šlo pěkně za rukou. První, co mne překvapilo, byla hlasitost snímačů. Kytara se ozývala i se staženou hlasitostí na zesilovači. Na kombu střídám tři nástroje (Gibson LP, Godin superstrat a Gretsch Chet Atkins), ale Yamaha byla na běžné nastavení velmi silná. Nepostrádá potřebný twang a přepínání snímačů pěkně barvilo čistý zvuk. Na zkreslený kanál a kobylkový snímač pracovala velice melodicky (no trochu ten Santana). Líbilo se mi provedení krku a pečlivé seřízení. Jen trochu vázlo při ladění géčko a vrzalo v nultém pražci - ale to je otázka chvilky a malého pilníčku. Krk silně připomíná Les Paula. Je silný a široký. Hratelnost perfektní ve všech polohách. Pražce pevné a vysoké. Menzura 24,75”, takže Gibson, na moje menší ruce akorát.

Závěr

Pokud budu ignorovat reklamní slogan a posuzovat nástroj, který vyndám z pouzdra, tak se přikláním k názoru, že se povedl. Svojiíkvalitou provedení a zpracování a zvukem. Design mě moc neuchvátil a nalezl jsem na něm dost divných barevných kombinací (lemování versus barva rámečků, nultého pražce, šroubků a krytu) a pak ten matný lak. Celá mechanika v matném niklu a rolny lesklý chrom... když design, tak design. Když si na něm v reklamě tak zakládají, že, ehm? Ale uznávám, že to je přeci jen osobní záležitost.

Jinak nástroj podařený a pro nějakého obstarožního motorkáře jak dělaný...Cena odpovídá kvalitě, patří tedy do střední třídy a končím okřídleným zvoláním: Yamaha, žádná námaha. Hraje se na něj opravdu hezky a zvuk má skvělý. A designéři, polepšete se!

TECHNICKÁ SPECIFIKACE:

www:

usa.yamaha.com/products/musical-instruments/guitars-basses/el-guitars/eg-rs/rs820cr/