Yamaha RBX A2 - lehká basa s dlouhým sustainem

Yamaha si dala za cíl vytvořit nový typ baskytary. Lehkou, s dlouhým sustainem a s futuristickým designem. Zda se jí to povedlo, či nikoli, zjistíme v dnešním testu, který bude právě o takovéto base - pětistrunná Yamaha RBX A2.

Technický popis

Jak jsem již předeslal, jedná se o baskytaru s futuristickým designem. Tělo je technologicky zajímavě vyrobeno. Jedná se o technologii AIR (Alternative Internal Resonance - čili alternativní vnitřní resonance). Zjednodušeně řečeno, jde o to, že vnitřek těla je z měkkého a lehkého resonančního dřeva a to je potom svrchu i zespoda přikryto deskami ze dřeva tvrdého. Cílem bylo sestrojit basu lehkou s dobrými zvukovými vlastnostmi.

Krk je k tělu přimontován čtyřmi šrouby a je vyroben z javoru. Hmatník je potom vyroben z palisandru a osazen čtyřiadvaceti pražci a jeho menzura je 864 mm. Rádius krku je 250 mm, krk je trochu tlustší. Rozteč strun na nultém pražci je 42 mm a na čtyřiadvacátém pražci 75 mm. Krk je vyztužen jedním prutem, jehož ovládání je skryto pod krytkou, která je přišroubována na těle u konce krku. Na hlavě je deska s logem, vyrobená ze stejného materiálu jako vrchní deska těla. Hardware baskytary je z litého kovu.

Elektronika je aktivní, se dvěma Yamaha single coil snímači Y.A.S.H. Je napájena jednou 9V baterií a ovládána třemi potenciometry. Dva slouží k ovládání hlasitosti - pro každý snímač jeden potenciometr - a třetí pracuje jako tónová clona.

Zajímavými na této baskytaře jsou ale design a provedení. Zatímco tvar je takový spíše klasický - tedy klasický od Yamahy -, design je již trochu o něčem jiném. Vhodně zvolená kombinace bílé a světlejšího odstínu šedé evokuje materiál kosmických lodí. Stejně jako doplňující černá barva nultého pražce (vyrobený z plastu) a krytky na vyztužovací prut (taktéž vyrobené z plastu). Vše potom umocňují tři tenké šedé pruhy na bílém těle. Jeden rovnoběžný s krkem, druhý svrchu ke kobylkovému snímači a třetí rovnoběžný s krkem, protínající všechny tři potenciometry a určující jejich nultou polohu. Futurismus ještě posilují svítící ledky ovládání hlasitosti, uspořádané jako zářící prstenec kolem potenciometru. U předního potenciometru je to barva červená nebo zelená a druhého barva modrá. Škoda, že nesvítí ještě prstenec kolem třetího „poťáku“.

Hra a zvuk

První, čeho si člověk povšimne, když si basu pověsí na krk, je to, zda se převažuje či nikoli. Bohužel, i tahle baskytara má tuhle negativní vlastnost. Zkusil jsem to se dvěma popruhy. Se standardním popruhem to bylo hodně výrazné. S koženým, který má hrubší spodní stranu, se dalo v pohodě hrát, i když tam určité tendence k převažování byly. Rozhodně tedy doporučuji popruh s hrubší spodní stranou.

Na basu se hrálo docela v pohodě. Mně osobně vadila trochu větší tloušťka krku, nicméně to je čistě subjektivní pocit. Trochu mi vadilo, že se nedá hrát dobře slapem. Rozteč strun je na pětistrunný model opravdu malá a dostat prsty na vytrhávání mezi struny je skoro kouzelnické umění. Je to o to větší paradox, že na slap je tahle basa zvukově jako dělaná. Prstovou technikou se ale dá hrát v pohodě a blízkost strun pomáhá jednoduššímu postupu ze struny na strunu, tedy pokud někdo hraje jen prstovou technikou, nebude mít problém. Stejně tak je basa vhodná pro tapping nebo hammering, či hru palcem.

Zvukově mě basa velmi potěšila, neboť firmou avizovaný dlouhý sustain byl opravdu dlouhý. Zvuk byl pěkně tlustý, ale zároveň i čistý a konkrétní. Prostě basa, jak má být. Výborně zněla struna H, která měla nádherný bručivý tón. Trochu mě jenom zarazilo, že potenciometry fungují jen asi na posledních 10 % škály. Prostě ať točíte jak chcete, potenciometr zabere až skoro na konci.

Závěr

Musím napsat, že i přes několik nedostatků se mi basa docela líbila. Doporučil bych ji nejspíš rockověji založeným hráčů. Což ale pravděpodobně byl i záměr firmy, dostat tento nástroj k podobným typům hráčů. Za ty peníze poctivý nástroj s poctivým zvukem. Jako mínus bych tu uvedl, že k baskytaře se nedodává gigbag v téhle cenové kategorii již povinnost.