YAMAHA CP1 - nová vlajková loď v oblasti stage pian

Když se řekne stage piano a zkratka CP, pamětníkům a znalcům se jistě vybaví legendární elektrifikované klavíry firmy Yamaha, bez jejichž specifického zvuku bychom si těžko mohli představit populární hudbu přelomu 70.-80. let. Yamaha v poslední době uvedla novou řadu nástrojů CP, což budí zvědavost, jakým způsobem navazuje na svou tradici. Zkusme najít odpověď s pomocí vlajkové lodi této nové řady modelu CP1...

Koncepce nástroje

Zatímco některé nástroje s označením stage piano se pohybují spíše někde mezi klavírem, varhanami a syntezátorem, zde je koncepce zcela jasná a přímočará - jedná se o nástroj pouze s klavírními zvuky (ať už akustickými či elektrickými), které mají být nabídnuty v co nejlepší možné kvalitě simulace a se vším, co k nim patří. Pro tento účel Yamaha vyvinula nový způsob tvorby zvuku, nazývaný Spectral Component Modeling (SCM), kombinující technologii vzorkování a matematického modelování zvuku. Bližší informace firma samozřejmě tají, ale řekl bych, že modelování je zde podstatně důležitější než vzorkování.

Co se týče výběru zvuků (modelů), najdeme zde vše důležité z oblasti klavírů. Zvuky akustického klavíru jsou vytvořeny podle nástrojů Yamaha CFIIIS a S6B (větší a menší koncertní křídlo). Z elektrických klavírů tu najdeme (Fender) Rhodes (v několika variantách podle “stáří” původního nástroje), Wurlitzer (opět podobně dvě varianty), digitální zvuk na principu FM syntézy (známý například z DX7) ve čtyřech variantách, a samozřejmě nemůže chybět i CP80 (de facto akustický klavír, u kterého je zvuk snímán snímači u strun).

Struktura nástroje je jednoduchá a maximálně přehledná. Základem je zvuková kombinace - Performance. Tvoří ji jednotlivé bloky, které jsou potřebné pro kompletní simulaci zvuku akustického nebo elektrifikovaného klavíru. Zvuk klavíru (sedmnáct typů) je veden do sekce předzesilovače (specifická nastavení pro jednotlivé typy klavírů), dále do sekce modulačního efektu (deset typů efektů) a sekce kompresoru/simulace aparátu (osm typů). Toto celé je ve dvou “partech”, takže se mohou tvořit i kombinace dvou zvuků (vrstvy, zóny). Celek dotváří ještě společná sekce reverbu (osm typů) a pětipásmový master ekvalizér. Paměť nástroje je rozdělena do tří částí (Preset, User a External - na USB flash disku) po šestnácti místech, tedy čtyřicet osm celkem, což je na tento typ nástroje celkem dostatečné.

Nástroj může sloužit také jako MIDI řídicí klaviatura, k čemuž se výborně hodí také šest programovatelných otočných kontrolérů pod displejem. Vysílat je možno až čtyři zóny (= 4 MIDI kanály) najednou, což by tomuto nástroji mohla závidět leckterá specializovaná MIDI řídicí klaviatura. Přijímají se jen dvě zóny. Pro MIDI se dá využít přímé propojení s počítačem pomocí USB.

Design

Vizuální a mechanické provedení nástroje je naprosto špičkové. Design působí originálně a přitom nenápadně. Je zajímavý tím, že hezky kombinuje určité prvky (například stříbrnou a černou barvu, imitaci dřevěných bočnic) starých nástrojů (CP80, Rhodes, Wurtlizer) do jakéhosi neurčitého novotvaru, takže má člověk pocit, že hraje na nějaký “vintage” nástroj. Přitom ale působí nově. Pokud na něj hrajete delší dobu, dokáže vás snadno “dostat” a inspirovat i vizuálně, což je velmi důležité.

Ovládacích prvků je tu jen tolik, kolik je skutečně nutno, což je příjemné. Na předním stříbrném pruhu najdeme zleva otočný potenciometr hlasitosti, který má velmi lehký chod. To je výborný nápad, umožňující dělat “ruční tremolo”, jak se dalo dělat potenciometrem hlasitosti na klavírech Rhodes a Wurlitzer. Vedle něj jsou tlačítka zapínání/vypínání jednotlivých bloků zvuku, usnadňující také orientaci při editaci Performance. Takto lze třeba lehce zapínat efekty, volit mezi vrstvami zvuku apod. Uprostřed najdeme velmi pěkně a nenápadně provedený displej (bez zbytečně rušivého podsvícení, přitom dobře čitelný) a pod ním šest programovatelných otočných potenciometrů, ovládající parametry zvuku při hře (a samozřejmě i MIDI kontroléry). Vpravo vedle displeje najdeme tlačítka pro editaci a orientaci v menu, tlačítka paměťových míst 1-16 a volby bank.

Příjemná překvapení najdeme na zadním panelu. Kromě obligátních konektorů MIDI in/out/thru tu najdeme audio výstupy - v provedení nesymetrickém (2 x jack) i symetrickém (2 x XLR), což ušetří práci (a jeden DI box) zvukařům. Poněkud nepochopitelně vzhledem ke zvukové kvalitě tohoto nástroje však chybí digitální výstup, ten by se určitě mohl hodit.

Vynikající jsou možnosti připojení různých pedálů. S nástrojem se dodává pedal box s trojkombinací klavírních pedálů (Sustain/Sostenuto/Soft), který je velmi dobře proveden - je přiměřeně těžký a dobře stabilní, takže neklouže po podlaze. Sustain pedál umí vysílat i částečnou pedalizaci, což je pro klavírní zvuky důležité. Kromě toho je tu ještě vstup pro jeden nožní spínač a dva kontinuální pedály. To je praktické pro interní zvuky (například můžeme využít jeden pro expression pedál a druhý pro ovládání wah-wah) a samozřejmě také pro MIDI vysílání. Vše je samozřejmě programovatelné. Dále je tu USB slot (možnost připojení k počítači Mac/PC, vysílají a přijímají se ale pouze MIDI data - škoda, šlo by to využít i třeba pro editaci zvuku nebo jiné funkce). Úplně vpravo pak najdeme velmi elegantně podsvícené logo a nápis Yamaha, což působí velmi efektně. Intenzita podsvícení se dá odstupňovat nebo úplně vypnout, takže to nemusí působit rušivě.

Vedle klaviatury vlevo najdeme kolečko ohýbání tónu (pitch bend), škoda že tu není ještě modulační kolečko; vzhledem k MIDI řídicím funkcím by se velmi hodilo a těch pár centimetrů délky navíc by nástroji nijak neuškodilo. Vpravo vedle klaviatury najdeme slot pro USB flash disk, který slouží pouze jako paměťové medium pro Performance. Toto umístění je praktické a nepůsobí rušivě.

Hmotnost je 27,2 kg (bez pedálů), což je na tuto kategorii nástrojů poměrně dost. Pokud si připočítáme nutný pevný case, nebude to na stěhování žádné peříčko. Dřevěné klávesy a další podobné prvky si holt žádají své. Ale kdo chce mít takovéto stage piano, musí s tím koneckonců počítat.

Klaviatura

Klaviatura má plný klavírní rozsah (88 kláves), je vyvážená, klávesy jsou dřevěné s povrchem z umělé slonoviny. Pocit ze hry je vždy subjektivní, ale přiznám se bez mučení, že jsem na lepší klaviaturu tohoto typu snad ještě nehrál. Reakce je vyvážená ve všech úrovních dynamiky, což může být hodně subjektivně spjaté s interním zvukem, ale testoval jsem to i přes jiné připojené nástroje pomocí MIDI a vizuální kontroly vysílaných dat. Podobně jako u designu, mám pocit, jakoby se nějak podařilo spojit vlastnosti klaviatury všech klavírů, které tu jsou, do jednoho celku, takže se na všechny typy zvuků hraje dobře. A pokud by to nestačilo, je tu také možnost nastavit křivku úhozu. Bravo!

Zvuk

je celkově vzato skvělý, ale mohl by být v určitých detailech lepší. Toto jednoduché konstatování zkusím trochu více rozebrat:

Rozdíl mezi zvukem nástroje založeného na (dobrých) samplech a na (dobrém) matematickém modelu je poznatelný. Nástroje se vzorky znějí většinou dobře, ale jejich tóny působí odděleně (to je logické, vždyť jsou vzorkovány zvlášť), jakoby tam nefungoval celek. U matematických modelů jde více o to, co se děje “mezi tóny”, vzájemná interakce tónů hraje podobnou roli, jako by tomu mělo být u akustického nástroje. Šíře expresivity je mnohem větší, protože se počítá model vlastně na každou herní situaci znova zvlášť.

Přechod od nástroje se vzorky na matematický model může být pro hodně lidí příjemným šokem, pro který těžko hledají slov. Vzhledem k tomu, že mám tento prvotní šok už za sebou coby uživatel softwarového matematicky modelovaného klavíru, kvalita zvuku tohoto nástroje nebyla pro mě až takovým překvapením. Ale je nutno říci, že hrát na takový zvuk v tak kompaktní a lákavé fyzické podobě stage piana je velmi příjemnou změnou, a kdybych předtím nic takového neslyšel, byl bych zřejmě ohromen...

A teď trochu konkrétněji. Zvuky všech typů nástrojů jsou obecně vynikající. Ať se jedná o akustické či elektrické klavíry, vše je velmi povedené. Lahůdkou pro fajnšmekry jsou různé modely Rhodes piana - od modelů 71 s temnějším zvonovitým zvukem, 73 a 75 s klasickým “gumovějším” zvukem a 78 s cinkavými tyčinkami. Jakožto milovník FM zvuků také oceňuji kvalitu DX piana, které (kromě vyšší kvality zvukového převodníku tohoto nástroje) je takřka nerozeznatelné od originálu. Samozřejmě své dělá i klaviatura a dokonalost její reakce. Polyfonie 128 hlasů je dostatečná. Nicméně určité nedostatky by se našly - při hodně pozorném poslechu Rhodes 75 nepříjemně bzučí ve výškách, u CP80 je zase velmi ostrý až nepřirozený přechod mezi tlumenými a netlumenými tóny kolem tónu a3. Funkce soft pedálu (una corda) u akustických zvuků mi přijde málo čitelná.

Efekty jsou velmi kvalitní (ostatně byly také převzaty z legendárních firemních audioprocesorů jako SPX1000, SPX90, ProR3 aj.). Simulace aparátů i modulační efekty jsou velmi věrohodné, při hře například na zvuk Rhodes 75 se Small Phaserem a simulací fenderovského aparátu by nejeden pamětník uronil slzu...

Editace zvuku

Možnosti programování zvuku odpovídají tomuto typu nástroje - tedy je možno nastavit především to, co je obvykle potřeba (hlasitosti, transpozice, vrstvy, zóny apod.). Editace je jednoduchá a přehledná. U efektů jsou parametry většinou dostatečné, ale reverby by si někdy zasloužily širší škálu parametrů (zejména pre-delay a ořezání basů/výšek).

Je dobré, že je možno měnit parametry zvuku, jako je tvrdost kladívek a místo úderu kladívka, tím se dá dosáhnout dalších zvukových variant. Přesto by tu mohly být i další parametry, jako je třeba hloubka rozdladění strun od sebe (pro zvuky typu honky-tonk), vlastnosti rezonanční desky apod.

Je tu také možnost použít presetové mikroladění jiné než rovnoměrně temperované. Kromě pythagorejského a přírodního zde najdeme renesanční středotónové a barokní Werckmeister a Kirnberger - to je spíše kuriózní vzhledem k používaným zvukům, tato ladění by se mnohem více hodila k varhanním a cembalovým zvukům. Najdeme tu také důležitý parametr ladění typu stretch (umělé roztažení oktáv kvůli alikvotním tónům jako na akustickém klavíru). Přesto vidím jako vážný nedostatek absenci programovatelného mikroladění (nejlépe pro každou klávesu zvlášť), které by šlo jistě elegantně realizovat pomocí počítačového editoru s využitím USB. Tento nástroj tak má bohužel stejný nešvar jako velká většina stage pian - “prostě moc ladí”, což i přes vynikající kvalitu základního zvuku nepřidává na jeho kvalitě a živosti; “rozjetý”, a tudíž živější, realističtější zvuk z něj prostě nedostanete.

Závěrem

Yamaha CP1 je dle mého názoru nepochybně prvotřídní nástroj díky své vynikající klaviatuře, zvuku posouvajícímu laťku kvality stage pian o řád výše, originálnímu designu a dobrému ovládání. Pro ty, kteří chtějí jednoduše ovladatelné stage piano s velmi kvalitními zvuky bez větších nároků na programovatelnost, je to dobrá volba. Poměr cena/výkon však dle mého názoru rozhodně není ideální. Nemohu se zbavit dojmu, že má tento nástroj spíše ambice stát se zajímavým objektem ve sbírce zámožných milovníků umění než být nástrojem přitažlivým pro muzikanty mimo jiné i příznivou cenou a tím působící konkurenci bezesné noci. Můžeme oprávněně namítnout, že vývoj nástroje také něco stál a za značku se platí. Ale v době, kdy “běžné” stage piano stojí řádově o polovinu až třetinu méně a k minimálně srovnatelné kvalitě zvuku tohoto nástroje se lze dostat i jinou (softwarovou) cestou, s většími výhodami a za podstatně menší peníze, se stávají tyto argumenty poněkud absurdními.

Hardware vs software u piana? Urputná bitva mezi hardwarovým a softwarovým řešením v oblasti hudební elektroniky už postihla i oblast stage pian. Podobně se jako kdysi slavné piano CP80 dalo rozložit na dvě části kvůli převozu, můžeme si dnes stage piano rozložit na hardware a software zvlášť...